Indonéské ostrovní srdcovky Jakuba Freiwalda
Z nejrůznějších článků, videí a instagramových příspěvků to možná vypadá, že Indonésie rovná se Bali. Opak je ale pravdou. Čtrnáctou největší zemi světa totiž tvoří víc než 17 000 ostrovů a ostrůvků. Najít proto nějaký turismem zatím prakticky nedotčený, který ale rozhodně má co nabídnout, není zase až tak složité.
1) Masokut
Na mapě Indonésie může na první pohled působit, že leží nedaleko od souostroví Banyak. Pokud byste se sem však vypravili lodí, čekala by vás několikadenní cesta divokými vodami Indického oceánu. Totéž po souši, jenom byste kromě lodí museli do repertoáru dopravních prostředků přibrat i auto. Masokut leží v Mentavajském souostroví a těsně sousedí s mnohem známějším Siberutem, největším ostrovem celého souostroví. Maličký ostrov sám o sobě tak zajímavý není, to, co leží kolem něj, však bezpochyby ano. Teď nemám na mysli ani přírodní krásy, tak typické pro celou zemi, ani původní domorodé obyvatele. Mentavajské ostrovy celosvětově neustále stoupají na popularitě hlavně v komunitě surfařů. Místní perfektní vlny sem lákají milovníky tohoto sportu ze všech koutů světa. Surfovat se tu dá prakticky celý rok a užije si tady skoro každý, možná až na úplné začátečníky. Žádný velký luxus ale nečekejte. Ubytování je v naprosté většině případů velmi jednoduché – postel s moskytiérou – a velkou rozmanitostí neoplývá ani zdejší strava. Daleko od civilizace však nároky, myslím, dost klesají a nejlepší odměnou jsou prvotřídní liduprázdné vlny, na kterých může člověk řádit od rána až do večera.
2) Pagai
O nějakých sto kilometrů vzdušnou čarou na jih leží Pagai, nacházející se stále ještě ve stejném souostroví. Surfovat se tu sice samozřejmě také dá, místní luxusní resorty však nabízejí výrazně vyšší cenovku a obtížnostní stupeň. Pokud ale patříte mezi milovníky turismem absolutně netknutých míst, a to myslím doslova, můžou vaše kroky mířit právě sem. Samotný Pagai se dělí na severní a jižní, od sebe je dělí úzký průliv. Já před pár lety strávil dva týdny na tom severním. Naprostou většinu jeho celkové rozlohy tvoří člověkem netknutá primární tropická džungle, která ostrov klasifikuje do kategorie míst, kterých na celém světě rapidním tempem ubývá. Kromě nespočtu druhů kuriózních druhů rostlin, kterých jsou indonéské deštné pralesy plné, jsou ty místní jedním z posledních domovů volně žijících luskounů. Drobní tvorové, kteří vypadají jako roztomilí potomci dinosaurů, mají těla chráněna tvrdými šupinami. Právě kvůli nim se ale bohužel během posledních dekád dostali na nelichotivou první příčku mezi celosvětově nelegálně obchodovanými savci. Čínská medicína totiž proklamuje nejrůznější blahodárné účinky extraktů z jejich šupin a stejně jako dříve sloni a nosorožci kvůli tomu čelí vyhubení. Mentavajské souostroví je jedním z posledních míst v Asii, kde tito tvorové stále ještě žijí v relativně velkých počtech.
3) Alor
Alor ve východní části Indonésie je zatím turismem prakticky netknutý a počet ubytovacích zařízení byste s klidem spočítali na prstech obou rukou. Přitom ale rozhodně má co nabídnout. Cestovat po ostrově na motorce a jenom pozorovat prostý život místních obyvatel je samo o sobě velkým zážitkem. Děti v barevných školních stejnokrojích radostně pokřikují a mávají při cestě z povinné výuky. Dostanete třeba i pozvání na kávu k rodině, se kterou si sice nerozumíte ani slovo, ale jenom ta sdílená chvíle je velkým zážitkem pro všechny přítomné. Takovéhle nezištné zážitky jsou v odlehlých částech Indonésie stále ještě běžné. To pravé bohatství, kvůli kterému sem také míří naprostá většina dobrodruhů, je však skryté pod vodní hladinou. Vody Aloru omývá Sawuské moře, neuvěřitelně bohaté na podmořský život. Právě milovníci potápění byli jedni z prvních, kteří sem před lety zaměřili svoji pozornost. Delfíni, velryby, nejrůznější druhy ryb a žraloků nebo nádherné pestrobarevné korálové útesy jsou jenom krátkým výčtem toho, co je tu pod vodou k vidění.
