Rituálové srdcovky Ondřeje Šimetky
Na zdravotnických humanitárních misích, kterých jsem v Africe a v Asii absolvoval dvanáct a strávil na nich dohromady více než čtyři roky, se člověk dostane mnohem blíž k lidem, neboť s nimi nějakou dobu žije. Kultura, rituály, chování, tradice, různé zvyky či náboženské svátky mě na misích zajímaly vždy nejvíc.
Benin – festival vúdú
Vúdú je v Beninu nejrozšířenější náboženství. V celé západní Africe má více než 50 milionů vyznavačů a další obrovské množství příznivců v některých částech Karibiku, Jižní Ameriky, a dokonce i na jihu Spojených států. Je to animistické náboženství, jehož kořeny sahají tisíce let do minulosti. V jazyce fon znamená „bůh“, „duch“ nebo „síla“. Jeho stoupenci nevěří v zažitá klišé o živých mrtvých, ale v sílu přírody a jejích sil, které vším prostupují. Při obřadech se obětují zvířata, lidé pod vlivem rytmu bubnů a dalších hudebních nástrojů v transu tančí dlouhé hodiny do naprostého vyčerpání. Tohle všechno můžete vidět jedenkrát ročně na svátku Vodun ve městě Oudiah na jihozápadě Beninu.
Šrí Lanka – hinduistický Thaipúsam
Šrílanští neboli ílámští Tamilové tvoří většinu populace v severní a ve východní provincii země. Pocházejí z obyvatel bývalého Jápanského království a náčelníků Vannimai z východu a žijí na ostrově přinejmenším od 2. století př. n. l. Jsou to převážně hinduisté, ale je mezi nimi i významná křesťanská komunita. Thaipúsam je okouzlující tamilský svátek, při němž si stoupenci boha Murugana propichují těla stovkami různých špejlí, aby ukázali svou oddanost víře. Thaipúsam je doslova explozí barev a změtí zvuků. V rámci svátku má uctívání mnoho podob, neexistují žádná pravidla, vše působí velmi chaoticky. Někteří si holí hlavu, nosí různá břemena, další se plazí nebo válejí sudy. Mnozí upadají do transu, smějí se, pláčou, chrčí nebo vydávají jiné hrdelní zvuky. Další si probodávají kůži hroty nebo háčky, na něž si na záda zavěšují malé kovové hrnce nebo limetky. Někteří se za háčky v kůži nechávají dokonce zavěsit na břevna a pak jsou neseni davem v pražícím slunci.
Timor – Velikonoce
Jedním z mála viditelných dopadů téměř 400 let dlouhé portugalské přítomnosti a kolonizace Východního Timoru je náboženská konverze jeho obyvatel na katolickou víru. Křesťanství je dominantním náboženstvím Východního Timoru, pouhá dvě až tři procenta populace jsou muslimové. Nádherně udržované kostely stojí v každé vesnici. V době nedělních mší je v kostelích i přilehlém okolí doslova narváno, ulice kolem kostelů a katedrál jsou uzavřené a nedá se přes ně projet. Největším svátkem jsou Velikonoce, kdy se celá země doslova zastaví. Fotku jsem pořídil v horách, nedaleko vesničky Lacota, kde jsem potkal skupinu dětí, které šly na mši.
