Za atmosférou starých kostelů Orlických hor

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově dostal díky citlivé rekonstrukci druhou šanci. Od druhé poloviny 17. století se stal Neratov poutním místem, v blízkosti kostela vyvěral pramen a poutníci sem chodili kvůli sošce Panny Marie. Původní dřevěný kostel však přestal dostačovat, a tak v roce 1723 započala stavba barokního chrámu. Ten poničila v roce 1945 Rudá armáda, kostel vyhořel a zůstal bez střechy. V době vlády KSČ se jednalo o jeho demolici, ke které nakonec naštěstí nedošlo, a v současnosti se po rozsáhlé rekonstrukci pyšní částečně prosklenou střechou. Můžete vyjít po schodišti nahoru a celou tu krásu sledovat i z jiného úhlu. Kostel je zapsán na seznam kulturních památek a obnovila se zde i poutní tradice.

Andělská křídla s Pannou Marií. Z neratovského kostela se dochoval jediný dokument: malý linoryt. Socha zmizela po odsunu sudetských Němců. | Lenka Zavadilová

Kousek od tohoto skvostu jsem úplně náhodou objevila pro mě ještě kouzelnější místo – kostel svatého Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici. Vznikl v letech 1708–1712 z původní hřbitovní kaple. I když je dnes bohužel velmi zpustošený a vykradený, konají se tu výstavy, koncerty a poutní mše. Původní zde zůstaly pouze lavice, barokní oltář byl převezen do kostela svatého Bartoloměje v Bystrém. Ovšem jeho atmosféra se nedá popsat ani slovy, ta se musí jednoduše zažít. Kostel je volně přístupný, dveře do něj bývají pootevřené, a tak byl při mé návštěvě uvnitř navátý sníh. Připadala jsem si, jako bych se ocitla ve filmu pro pamětníky. A ne náhodou, kostel si totiž opravdu „zahrál“. Obsadil ho Jiří Menzel do filmu Obsluhoval jsem anglického krále či Jiří Strach do seriálu Labyrint. Vedle kostela je také hřbitov a márnice.

Pohled z kůru kostela sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici | Lenka Zavadilová

Pro milovníky zimní krajiny je tu také co k vidění. Mně ovšem nejvíc učarovaly místní ovečky, které mi připomínají mé rodné Valašsko.