Putování po brdských vrcholech: za tajemstvím vládce lesů i českým Archimédem
Brdy nejsou jenom lesy a kopce. Jejich malebné vesničky skrývají nečekané poklady lidové architektury a fascinující příběhy. Zájemcům o historii mohou nabídnout mnohem víc než pozůstatky vojenského újezdu, který je proslavil. Ekosystémy s ohroženými druhy rostlin a zvířat a fascinující přírodní útvary. To vše opředené pověstmi a historkami z jejich dramatických dějin.
Polní babky?
Na dohled z Velké Baby je vrch Ostrý, který je dalším kopcem, na který stojí za to vylézt, a to nejen pro zbytky tvrziště na jeho vrcholu. Vyrazit na něj můžete například z Felbabky, jejíž zvláštní jméno cestou jistě upoutá vaši pozornost. Verzí o původu jejího názvu je několik, ale nejvíce se mi líbily dvě. Ta první praví, že Felbabka vznikla složením německého slova feld a české babky. V okolí usedlosti, která zde stávala, se prý vyskytovalo hojně babek kořenářek, které byly údajně tak trochu čarodějnice, a tyto „polní babky“ daly vesnici její jméno. Jiná pověst z 18. století, kdy se v kraji válčilo, vypráví o dezertérovi, který v zoufalém úprku před pronásledovateli skončil právě ve Felbabce. Voják hledal úkryt u místní vdovy, která ho nápaditě zamaskovala tak, že ho oblékla do svých šatů a na hlavu mu uvázala šátek tak, aby mu nebylo vidět do tváře. Jmenoval se prý Feld a u vdovy, která mu pomohla, už zůstal. Historka o tom, jak unikl svým pronásledovatelům převlečený za babku, prý inspirovala místní k tomu, že usedlosti začali říkat Felbabka.
Na Olymp Brd
Když už jsem začala brdskými příběhy a pověstmi, pokračujme rovnou na Olymp. Na mapě ho tedy najdete spíše jako Plešivec, ale nenechte se odradit tímto značně méně okázalým názvem. Z Jinec na něj vede devatenáctikilometrová naučná stezka Na Olymp Brd, která vás provede zajímavostmi Plešivce a jeho okolí. Projdete se po bývalém dně oceánu, místy, kde stávalo rozsáhlé hradiště, a pokocháte se nádherným výhledem z Krkavčích skal či majestátního kamenného útvaru Čertova kazatelna. Cestou na Plešivec navíc každých pár kilometrů narazíte na nějakou zajímavost v podobě kamenného moře, Smaragdového jezírka či trampské boudy ukryté na paloučku jako z pohádky.
O viklanu, který najdete na úpatí Plešivce, se také traduje mnoho pověstí. Podle všeho se ještě v 19. století skutečně viklal. Čarodějnice jej prý používaly k přivolávání deště, sloužil kdysi jako obětní kámen a existuje i značně misogynní zkazka o tom, že se užíval jako test ženské věrnosti. Věrná žena s ním prý nepohne, zatímco nevěrnice ho lehce rozkývá. Dnes jsou ovšem všechny ženy procházející brdskými lesy věrné, neboť od té doby, co do viklanu uhodil blesk a ten přišel o jeden ze svých opěrných bodů, nepohne s ním nikdo.
Třemšínská tajemství
Na vrch Třemšín, tyčící se nad Rožmitálem, se doporučuji vydat z Voltuše, cestou, která vede k mohyle J. J. Ryby. Sice si asi o šest kilometrů zajdete, ale kromě nádherných vyhlídek, které vám při šlapání do kopce budou odměnou, vás čeká několik dalších zajímavostí. Jednou z nich je Železná panna – litinová socha Panny Marie Neposkvrněné, která vás překvapí uprostřed lesa. Dal ji zde v devatenáctém století postavit tehdejší majitel panství, hrabě Eduard Pálffy z Erdödu, poté, co utrpěl vážnou nehodu při lovu a Panna Maria mu údajně zachránila život. Když sochu do lesa přivezli, zjistilo se prý, že se do kamenného výklenku, ve kterém měla stát, nevejde, takže mistr kameník musel přímo na místě výklenek zvětšit. Stopy po jeho nástrojích na něm uvidíte dodnes. Samotný vrcholek Třemšína je také posetý zajímavostmi. Najdete na něm zvláštní kamenný útvar Čertovo vřeteno, partyzánský bunkr, mohutný dub dvoják, zachovalou Třemšínskou boudu a stejně jako na Plešivci na něm stávalo hradiště.
Bábovku s sebou
Další na seznamu kopců, na které byste podle mě měli zaručeně vylézt, je méně známá Bábovka, které dal název pravděpodobně její tvar. Jedna z cest na vrcholek vede z Dobřívi, která je známá svým velmi pěkně zrekonstruovaným vodním hamrem. Cesta na Bábovku je příjemná celoročně, nicméně každou první listopadovou sobotu se zde koná zajímavá turisticko-kulinářská akce s názvem S bábovkou na Bábovku. Skupina nadšenců při ní vyráží na kopec vyzbrojena bábovkami vlastní výroby a u sádrové bábovky, která značí vrchol, je společně posvačí.
Hřbitov trampů
Ona bábovka chutná dobře na jakémkoli z brdských vrchů, a když na to přijde, můžete si ji dát třeba i na Slonovci, dalším z mých oblíbených kopců. Dostanete se na něj z Dominikálních Pasek, vesničky, která má sama o sobě moc pěkný výhled do okolní krajiny. Výšlap na Slonovec je pěkný a cestou se můžete zastavit na vyhlídce na sousedním Kloučku. Co dělá ovšem Slonovec unikátním, je trampský hřbitov ukrytý v lese na jeho vrcholku. Skála, která tam stojí, je poseta desítkami pomníčků, které připomínají Indiána, Sumce, Tarzana a další týpky, kteří sem nejspíše za života chodívali na čundry. Když se na tomto tichém místě obklopeném skalami a hlubokým lesem rozhlédnete, není divu, že právě Brdy byly jednou z oblíbených destinací milovníků trampingu v době jeho největší popularity. A chajdy i různá tábořiště, na která zde v lesích často narazíte, vypovídají o tom, že jí jsou dodnes.
Český Archimédés
Poslední kopec, na který bych ještě povinně každého vyhnala, je nejvyšší brdská osmistovka v Plzeňském kraji – vrch Nad Marastkem. Pojmenovaný bude pravděpodobně po mokřinách, které se pod ním v lese vyskytovaly. Z Třemšína se na něj dá dojít pěšky, nicméně po silnici je hned několik zajímavostí. První z nich je Javor nebo také Atom Muzeum pár kilometrů před Míšovem. Javor 51 byl tajný sklad jaderné munice, který dala vybudovat sovětská vláda v časech studené války. Dnes je zde díky nadaci Železná opona naprosto unikátní muzeum a v bývalých podzemních skladech si můžete prohlédnout expozici s originálním vybavením. Muzeum je přístupné pouze na objednání, takže doporučuji si návštěvu naplánovat předem.
Ještě před Míšovem pak zcela určitě stojí za zastavení nenápadná vesnička Teslíny. Je v ní k vidění pěkně zachovalá hrázděná hájovna a další poklady se ukrývají v okolních lesích. Směrem na Padrťské rybníky najdete například ruiny kláštera, který zde stával a který vypálili a zničili husité. Za povšimnutí též stojí Gangloffův náhon, důmyslný kanál, který měl odvádět vodu z více než 200hektarového území z pramenné oblasti Klabavy, do rožmitálského panství. Jeho autorem je Karel Daniel Gangloff, přezdívaný český Archimédés – lesmistr a vynálezce, který zde žil na začátku devatenáctého století. Nedaleko stojí též roubená bouda Václavka s pomníkem výsadkářů, kteří sem seskočili v noci z 29. na 30. dubna 1942. Jedním z nich byl Jaroslav Švarc, který zahynul během boje v kryptě kostela v Resslově ulici po atentátu na Heydricha.
Krajina z obrazů
Zpět k Marastku. Vyrazit na něj doporučuji z obce Planiny, kousek od Míšova. Z jeho skalnatého vrcholu s kamenným mořem je opravdu dobrý výhled do širého kraje. Krajině dává zvláštní ráz též kosodřevina, která vrcholek pokrývá a byla zde vysazena uměle. I samotné Planiny a jejich okolí vás na první pohled strhnou krásou a jakousi melancholičností. Když se do zdejších luk a lesů vydáte v době podzimních mlh a zimních mlh, které je zahalí do tajemného a mírně ponurého hávu, možná si budete připadat, jako byste se procházeli na nějakém obraze od Josefa Váchala. A překvapivě nebudete daleko od pravdy. Váchal, známý svými mystickými dřevoryty a zálibou v divoké šumavské přírodě, se jezdil inspirovat i do brdských Hořehled. Narodil se zde totiž Josef Hodek, Váchalův student a později i dobrý přítel, který si v Hořehledech, v malinké roubence, která zde stojí dodnes, zřídil ateliér. Hodkovy obrazy zachycují především výjevy ze života na vesnici nebo krajinu, právě v okolí obcí Planiny, Hořehledy, Těnovice a Mítov. Častým motivem je také nedaleký vrch Kokšín. Vydáte-li se po malířových stopách, budete jistě zaskočeni různými drobnými zajímavostmi, na které v těchto nenápadných vesničkách a jejich okolí narazíte. Krásná zákoutí, Hodkova roubenka nebo zachovalý Mítovský roubený mlýn jsou jen jedněmi z mnoha příkladů půvabné lidové architektury, kterou tento kraj ukrývá.
Oáza ticha kousek od civilizace
Na to, že jsou Brdy tak zajímavé a jsou relativně blízko tolika velkým městům, je zvláštní, že vlastně mezi turisty nejsou ani zdaleka tak populární, jak by člověk čekal. Což je možná dobře. Hlavně od podzimu do jara díky tomu kdekoli mimo ty nejprofláklejší stezky v lese často nepotkáte živou duši. Možná jen Fabián na vás bude z dálky nenápadně dohlížet, jestli netropíte nějakou neplechu.
