Praha je plná muzeí, galerií a výstavních síní. Ale co když je venku hezky a slunečný den byste raději strávili stranou rušných ulic na čerstvém vzduchu? Když jsem pro vás dával dohromady následující přehled svých oblíbených míst, která takové představě vyhovují, samotného mě překvapilo, že jsem jich napočítal hodně přes dvacet.
Oázy přímo v centru
Když jsem před více než dvaceti lety tuhle malou oázu ukrytou jen pár desítek metrů od Václavského náměstí objevil, musel jsem se štípnout, jestli se mi nezdá. Za hezkého počasí určitě nebudete ve Františkánské zahradě sami, ale i tak má člověk pocit, jako by se koloběh světa zpomalil. V přilehlé pasáži si pořiďte lahodnou banánovo-jahodovou točenou zmrzlinu, usaďte se na jednu z bílých laviček a zhluboka se nadechněte…
Když vás pak pošlu k Lennonově zdi, možná si budete ťukat na čelo, proč vás ženu k jednomu z nejturističtějších míst české metropole. Nedávno však parta mladých nadšenců otevřela v přízemí Velkopřevorského paláce nejen obchod zaměřený na český design, ale i vstup z levé části posprejované zdi do krásné zahrady, kde si můžete mezi kvetoucími keři a pod jedním z nejstarších stromů v celém Česku nejen odpočinout, ale třeba i zacvičit jógu. Pokud potřebujete víc prostoru, přesuňte se do parku na Kampě.
Odtud sice můžete pokračovat ke Karlovu mostu, ale pokud to vezmete směrem na Malostranské náměstí, vsadil bych se, že těsně před ním minete bez povšimnutí vchod do Vrtbovské zahrady. Díky tomu (a zřejmě částečně i kvůli vstupnému) se v tomhle barokním klenotu nebudete ani v těch nejhezčích letních dnech proplétat mezi davy. Přitom se odtud naskýtají nezvyklé pohledy na Malou Stranu, které se staly oblíbenou kulisou pro svatební obřady.
Podobně nenápadný vchod vede v samém epicentru turistického dění, v ulici U Lužického semináře, do Vojanových sadů. Ty se nechlubí nádhernou výzdobou, zato se o nich mluví jako o nejstarší pražské zahradě. Ospalou atmosféru oceníte především v horkých letních dnech, kdy můžete spočinout ve stínu vzrostlých stromů u jezírka. Klid narušuje jen občasné zavřeštění pávů hovících si vysoko ve větvích nebo se naparujících mezi návštěvníky.
Jen kousek odtud rozhodně nevynechte Valdštejnskou zahradu. Pražský hrad je zahradami obklopen, ale já osobně považuju právě tuhle za tu nejhezčí a navíc je zdarma. Pečlivě udržovaný park italského střihu nabízí odpočinek u jezírka a fontán, stezky lemované sochami nebo unikátní umělou krápníkovou stěnu a ptačí voliéru. Architektonickým skvostem je sala terrena, stavba se třemi oblouky, která slouží nejen jako příležitostný vstup do Valdštejnského paláce, kde sídlí Senát, ale v létě i jako dějiště kulturních akcí.
Kupodivu se ještě i v oblasti Hradčan dá najít poklidný malebný kout Prahy s křivolakými uličkami, který si oblíbila i řada významných osobností. V bezprostředním okolí ulice Nový Svět žili a tvořili například Karel Kachyňa, Jan Švankmajer, Arnošt Lustig, Ota Pavel nebo Jan Zrzavý. Na malém náměstíčku na západním konci ulice stojí jediná zachovalá roubená chaloupka v historickém centru Prahy. Naopak na východní straně začíná nebo končí Jelení příkop, který je až neuvěřitelnou zelenou oázou přímo pod Pražským hradem.
Parky
Když si potřebuju vyčistit hlavu, nejradši zamířím do lesoparku Kinského sady na pomezí Smíchova a Malé Strany. Při stoupání klikatými uličkami se slušně zadýchám a snad pokaždé aspoň na chvíli ztratím. Jenomže dá se odolat kombinaci klidné bujné přírody, malého celodřevěného pravoslavného chrámu, jezírka s kachnami a malým vodopádkem, honosného letohrádku, a hlavně nádherných výhledů na Prahu? Navíc po zdolání nejvyššího bodu můžete pokračovat na Petřín.
Další lesopark se nachází u jedné z pražských tepen, Plzeňské třídy. Název Cibulka dostal podle usedlosti, jejíž historie sahá až do 14. století. Můžete také vystoupat na nejstarší pražskou vyhlídkovou věž, od níž kamenem dohodíte k zákoutí Dantovo peklo, jezírku pod sochou Diany nebo ke stejnojmenné studánce. Nedaleký opravený čínský pavilon je spíš taková miniaturní kratochvíle. O dvě tramvajové zastávky dál se můžete vykoupat v jednom ze tří nenápadně ukrytých Motolských rybníků.
Královské oboře snad nikdo neřekne jinak než Stromovka. Je to park tak rozlehlý, že se z něj snadno dostanete na holešovické Výstaviště, do zoo (původní lávku nahradil přívoz), na Letnou, do Bubenče nebo ke staré čistírně odpadních vod, ze které je dnes ekotechnické muzeum. Především je ale ideálním místem k odpočinku, procházce nebo pikniku. Rybníky, jezírka, říčka a fontána dodávají nádech svěžesti. Málokdo vystoupá stezkou až k původně gotické stavbě Místodržitelského letohrádku s malou vyhlídkovou terasou se slunečními hodinami. Člověk až na chvíli zaváhá, jestli se nenachází někde v Anglii.
Vinohradské Riegrovy sady se v posledních letech staly tak oblíbenými, až si tam můžete někdy připadat jako na nedalekém Václaváku. Větší klid najdete na žižkovské Parukářce, jejíž vrchol vás odmění neméně nádhernými výhledy na město. Děti můžete v klidu nechat vyřádit na některém z jim určených hřišť. Parkem prochází naučná stezka se zajímavostmi o Vrchu svatého Kříže a možná vás překvapí přítomnost protiatomového bunkru Bezovka, z něhož se stalo Muzeum studené války.
Pražská divočina
Vystoupíte z autobusu na rušné Evropské třídě, projdete kolem „mekáče“ a najednou se ocitnete v divočině, konkrétně v přírodní rezervaci Divoká Šárka, plné skalnatých úbočí, stezek a vyhlídek, kterou protéká zurčící potok a kde můžete narazit i na řízeně se pasoucí ovce a kozy. V létě láká k osvěžení úhledné stejnojmenné koupaliště obklopené strmými skalami nebo známá vodní nádrž Džbán. A s dětmi si můžete zopakovat jednu z českých pověstí.
Malou učebnicí geologie je pro změnu údolí Dalejského potoka. Naučná stezka měřící něco přes šest kilometrů propojuje Řeporyje s Hlubočepy, ale hlavně vede Dalejským a Prokopským údolím. Má šestnáct zastávek, z nichž mezi nejznámější patří geologicky a paleontologicky významná Opatřilka – Červený lom nebo Skalní jezírko napájené podzemní vodou, která je i v létě spíš pro otužilce. Hlubočepská strana končí pod viaduktem, který je součástí Pražského Semmeringu (k němu se ještě vrátím). Pokud vám necelých sedm kilometrů nestačilo, napojte se na dalších velmi nenáročných šest, vedoucích kolem Barrandovských skal do Chuchelského háje.
A právě z téhle naučné stezky stojí za to udělat odbočku k jednomu z nejlépe ukrytých malých pražských pokladů, do Zookoutku Malá Chuchle. V miniaturní zoo se můžete zdarma a zblízka seznámit s rysem ostrovidem, jelenem evropským, výrem velkým, psíkem mývalovitým, liškou obecnou, norkem americkým a dalšími tvory. Slouží také jako útočiště pro raněná zvířata a opuštěná mláďata.
Hned několik úniků do lesoparků, v nichž snad ani neuvěříte, že se nacházíte v hlavním městě, nabízí jižní a jihovýchodní část Prahy. Stačí si vybrat: nenáročná Modřanská rokle; rozlehlý Kunratický/Krčský les, z něhož si často do přilehlé Thomayerovy nemocnice odběhne stádo muflonů; přírodní park Hostivař-Záběhlice s největší pražskou vodní plochou, Hostivařskou přehradou; přírodní park Botič-Milíčov s oblastí Milíčovských rybníků, kde je zřízena řada altánků, odpočívadel a lesních hřišť.
Pro botaniky
Tušili jste, že se na území Prahy nachází osm vinic? Pokud bych měl jednu z nich doporučit, váhal bych mezi Grébovkou s nedávno opravenou grottou a vinicí sv. Kláry v Troji. Ke druhé jmenované bych se nakonec přiklonil hlavně díky tomu, že je součástí pražské botanické zahrady (v sousedství zoologické) a se sklenkou vína v ruce je z ní krásný výhled. Kolorit dotváří skromná kaplička, kterou nechali na konci sedmnáctého století postavit pro místní, aby měli při častých povodních kam zajít na bohoslužbu. Přímo pod vinicí stojí za návštěvu i raně barokní Trojský zámek zasazený do upraveného parku.
Ve stínu trojské botanické zahrady je podstatně menší útulný zelený ostrůvek na Albertově nedaleko Karlova náměstí, který spravuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Patří mezi nejstarší univerzitní zahrady v Evropě. K procházce lákají z ulice viditelné skleníky stejně jako arboretum, jezírka, velké alpinium a také atmosféra starých časů. Často se tu pořádají specializované výstavy, například sukulentů nebo exotického ptactva.
Těsně za Prahou se oblibě těší velmi příjemný Průhonický park. Podstatně méně návštěvníků zavítá do nedaleké dendrologické zahrady, která je svého druhu na našem území ojedinělá. Na 72 hektarech soustřeďuje přes 7000 druhů okrasných dřevin, trvalek a cibulovin. Když jsem ji navštívil poprvé, omráčily mě záhony tulipánů a narcisek, z jejichž barevných a druhových variant přecházel zrak. Rozkvetlá je ale i v létě, zatímco na podzim ji zbarví listy a bobule.
Stranou dění
Výlet do Kyjí nebo na Černý Most nemusí znít na první poslech jako lákavá nabídka (pokud nechcete strávit odpoledne v obchodním centru). Budete-li se ale v těchhle končinách pohybovat, zastavte se v přírodním parku Čihadla, kde byla v roce 2018 zpřístupněna unikátní, křehce a zároveň futuristicky vyhlížející rozhledna Doubravka, vyhlídková věž z akátového dřeva. Necelých 24 metrů a sto schodů stačí k nečekaně dobrému výhledu do okolní krajiny.
Ani Malešice nezní jako reklama na bůhvíjaké dobrodružství, ale v případě, že potřebujete na chvíli zabavit děti, zvažte návštěvu Malešického parku, který byl v roce 2013 nákladně revitalizován, díky čemuž se mj. jeho podstatná část stala bezbariérovou. Zabaví se v něm děti všech věkových kategorií, které si můžou užít například lanovou prolézačku, nášlapné píšťaly, vodní kaskádový svět či dráhu pro odrážedla, kola a koloběžky.
Zmínil jsem se o Pražském Semmeringu. Malebný osmikilometrový úsek železniční trati mezi severním nástupištěm smíchovského nádraží a Jinonicemi získal název podle rakouské trati vedoucí horským sedlem. V Praze se hor nedočkáte, ale jedenáctiminutová jízda motoráčkem vám představí naše hlavní město z nezvyklé perspektivy. Projedete například nad už zmíněným Prokopským údolím. Vlak pokračuje za Jinonicemi ještě přes zastávky Cibulka a Stodůlky do Řep (zastávka Praha-Zličín), odkud vás tramvaj sveze zpátky do centra.
Když zakručí v břiše
Pokud byste se Pražským Semmeringem projeli ve směru na Smíchov a přepadl vás hlad, přesuňte se tramvají do zastávky Zlíchov, kde vás autentická obsluha restaurace Jelica uvítá v malé balkánské enklávě. Na letní zahrádce si budete připadat jako na srbském venkově. Ochutnat můžete tradiční svatební zelí, rolované telecí, jehněčí v sači, proju nebo grilované speciality. A večer třeba i výtečnou kdoulovici.
Další balkánská hospoda s příznačným názvem Na Hradbách bývá za příjemných teplých dnů v obležení. Není se co divit, nachází se na Vyšehradě a od dřevěných stolů na jejím obvodu je parádní výhled. Jídlo obstarává malý gril, ale většina lidí sem asi zajde hlavně na chlazené točené. Po procházce romantickým a čím dál populárnějším Vyšehradem si umím jen stěží představit příjemněji strávený letní podvečer než právě tady.
Jestliže nebudete z Vyšehradu směrem k přeplněné náplavce scházet po schodech, ale Cihelnou branou, narazíte po levé straně na lehce hipsterskou kavárnu Čekárna. Nebudu se rozplývat nad gastronomickým zážitkem, protože hlavním lákadlem je pro mě v tomhle případě zahrádka ukrytá ve vnitrobloku. Působí trochu přerostle a neudržovaně, ale právě divokost jí spolu s cihlovou zdí s oblouky dodává určité kouzlo.
Brzy se v Praze rozneslo, že v únětickém penzionu U Lasíků jsou k dostání domácí dobroty jako od babičky. Mlsné jazýčky si přijdou na své, jen musíte hlavně za hezkého počasí počítat s tím, že se fronta často vine až na stezku, která sem vede z Tichého údolí, které tvoří přírodní hranici mezi metropolí a Středočeským krajem. Pár kalorií se pak můžete zbavit krátkým výšlapem na Alšovu vyhlídku, případně na opačnou stranu přechodem nádherných Kozích hřbetů se skvělými vyhlídkami.
