Snadno si představím pocity bájného praotce Čecha, když se svým lidem vyšplhal na legendární Říp. Nedivím se, že ho nová země uchvátila. Dole se nespoutaně rozlévalo neregulované Labe, vroubené lužními lesy i šťavnatými nivami. Od euforie z výhledu bylo jen blízko k fantastickým vizím blažené zaslíbené krajiny, co oplývala medem a strdím.
Polabí se proměnilo na úrodný region, kde v létě příjemně hřeje slunce a pohoda u řeky svádí k sladkému nicnedělání. Vždyť na lavičkách před stánkem s pivem je tak dobře, ve vzduchu se mísí podmanivá vůně říčního bahna, rozpáleného friťáku a cigaret. To je atmosféra červencového Polabí. Zároveň nás kraj vtáhne hluboko do minulosti. Tady se dokořán otevře brána starých pověstí. Polabí zosobňuje počátek české státnosti. Jenže kromě mléka, opojné medoviny a stejně opojného mělnického vína zde dost často tekla krev. Stačí připomenout známou vraždu ve Staré Boleslavi, kdy Boleslav zabil svého bratra Václava. Boleslav pak získal knížecí stolec a statečně rozšířil český stát. Zamordovaný Václav se později dočkal svatořečení a stal se naším nedotknutelným patronem. Podobných událostí poblíž Labe proběhlo více.
Masakr uvnitř svatyně
Z osobáku jsem vystoupil v Libici nad Cidlinou, u nádraží si natrhal výborné přezrálé višně, co se už roztékaly mezi prsty, a vyrazil do vesnice. Napojuji se na značku a současně frekventovanou Labskou cyklotrasu. Postupuji k místu, které se významně zapsalo do historie. Tu se u koryta Cidliny rozprostíralo hradiště, jehož půdorys hezky zachycují letecké snímky. Tam sídlili mocní Slavníkovci. Psalo se 28. září roku 995 a příslušníci tohoto elitního rodu se sešli uvnitř kostela na hradišti, aby uctili památku svatého Václava, kterého před šedesáti lety kousek odtud zabil Boleslav. Během bohoslužby vtrhli do chrámu rozzuření bojovníci a Slavníkovce pobili. Dlouhá staletí tajné nitky bádání po původcích masakru směřovaly k Přemyslovcům. Pro ně Slavníkovci představovali nejvážnější konkurenci. Četné podklady ale za hlavní aktéry krveprolití označují Vršovce. Ti údajně od Přemyslovců obdrželi slib, že pokud vyvraždí Slavníkovce, získají jejich majetky. Což se asi stalo, poněvadž posléze se Vršovci uhnízdili na Libici. Nakonec je Přemyslovci také postupně zlikvidovali.
Krev Slavníkovců už dávno spláchl déšť. Temné okamžiky Libice připomínají jen stránky kronik i zakonzervované základy chrámu. Hradiště samozřejmě prozkoumali archeologové. Ani vykopané nálezy nepřinesly jednoznačnou odpověď na otázku, kdo přesně uvnitř svatostánku zabíjel. Pozůstatkům staveb vévodí sousoší dvou světců z rodu Slavníkovců: biskupa Vojtěcha a jeho nevlastního bratra Radima. Oba naštěstí v kritický okamžik pobývali mimo Čechy a masakru se vyhnuli. Hradiště o slunné letní neděli tvoří oblíbenou zastávku na cyklotoulkách Polabím. Mě těsně před ním zaujala drobná tabulka na prosté zdi u přístupové stezky. Ta sdělovala, že jde o jediný pozůstatek staré evangelické modlitebny. Neobvyklá pamětihodnost...
Noc na romantickém soutoku
Od hradiště se sunu podél Cidliny. Kolem mě se řítí cyklisté. Já jediný šlapu s báglem pěšky. Pomalu se blížím k jejímu ústí do Labe. Proud řeky vedle mě je línější a línější, až takřka ustane úplně. U břehu kotví kajutové čluny. Tady se přes léto na řece žije. Soutok přitahuje cestovatele i požitkáře. Během sezony sem z Poděbrad zajíždí turistický vláček. A párkrát denně zde zakotví vyhlídkový koráb Král Jiří. Stezku vroubí hladová okna stánků s občerstvením, opodál vábí k oddechu klasická výletní hospoda Cidlina. Tato oblíbená krčma by mohla vyprávět... Za soumraku magický soutok vyčaruje takřka přímořský kolorit. Zejména když Labe, Cidlinu a okolní listnaté háje efektně nasvítí zlaté paprsky západu slunce. To klidnou hladinu, kde zrovna rozkvétají žluté stulíky, zčeří nanejvýše pádlo kajaku nebo divoké kačeny.
Přes lužní lesy za noblesou lázní
Nejkratší cestu od soutoku do sousedních Poděbrad nabízí příjemná nábřežní promenáda. Mně však padla do oka delší trasa vedená po naučné stezce Skupice–Huslík. Prochází komplexem divokých lužních lesů. Uvnitř zeleného příšeří panuje vlhký stín. Vedle cesty čvachtají mokřiny, jezírka i meandry slepých ramen s černou stojatou vodou pokrytou žabincem. Místy se povalují tlející padlé kmeny. Tak přibližně vypadalo Polabí za praotce Čecha.
Za soustavou luhů vystupují obrysy poděbradského zámku, který se vypíná bezprostředně nad promenádou. Toto místo podvědomě spojujeme s osobností panovníka Jiřího z Poděbrad. Traduje se, že „husitský král“ se tu narodil. Nezvratné důkazy ovšem scházejí. Panovníkovo rodiště pořád zůstává záhadou. Král Jiří se zde však skloňuje na každém kroku. Platí za symbol historie Poděbrad. Naopak moderní éru lázeňství reprezentují slavné květinové hodiny u korza v parku. Zámek od lázeňského parku s hodinami dělí staletí vývoje a pár minut chůze. Nicméně propojil je vzrušující příběh: dříve město u Labe paradoxně trpělo nedostatkem pitné vody. Roku 1905 sem zdejší kníže pozval veleúspěšného proutkaře. Ten do Poděbrad doharcoval až z Pruska. Hbitě se pustil do práce a přímo na nádvoří zámku virgulí označil místo, kde se začalo vrtat. Jenže namísto obyčejné pitné vody vytryskla perlivá kyselka, která dnes lázeňským klientům vrací zdraví. Hlavní vývěry prýští v parku, kde najdete pitný pavilon, altánky, pečlivě udržované záhony a útulné kavárny plné dobrot. Poctivě jsem ochutnal skoro všechny prameny v jejich přírodní syrové podobě. Pokaždé se diametrálně lišily od produktu, co se prodává pod značkou Poděbradka.
Malé lázně fungovaly v Poděbradech už daleko dřív. Avšak na druhém břehu Labe, u výronu železité vody. Teď je připomíná robustní kamenná studna. Daleko zajímavější je přilehlý kostelík. Na jeho místě se prvně nacházelo popraviště. Tu za horkého srpnového dne roku 1496 kat uťal hlavy deseti vůdcům pověstné vzpoury kutnohorských havířů. Léto v Polabí neznamenalo vždy pohodovou zahálku, jak je tomu dnes. Krev nevinně popravených havířů zalila blízký dub. A mohutný strom pak rodil zvláštní žaludy podobné havířským kápím. Prolitá krev údajně dala rudý nádech železité vodě. Přestože církev blízkou svatyni zasvětila svátku Nanebevzetí Panny Marie, odnepaměti se jí říká „havířský kostelík“. Během sezony je kostel přístupný turistům. Prohlídky jsem se ale zúčastnil téměř sám. Sem se lázeňští šviháci moc nehrnou.
Od cihlových hradeb ke skryté eleganci zeleniny
Na Poděbrady navazuje další starožitný šperk v klenotnici Polabí, a to Nymburk. Tam se hned u nábřeží zvedá linie středověkých hradeb. Vedle nich se krčí nízké domky. V nížině u řeky chyběl kámen. Proto stavitelé města bytelné hradby zbudovali z pálených cihel. Podobné u nás nenajdeme. Temně rudé cihly rovněž zformovaly jedinečnou tvář nymburského chrámu svatého Jiljí. Krásný kostel ovšem tají ponurou minulost. Za třicetileté války uvnitř svatyně Sasové pobili nymburské měšťany, kteří se tu ukryli. To mně silně připomenulo masakr v Libici nad Cidlinou. Pár staletí rozdíl, avšak stejný průběh, stejný způsob, stejná událost a stejný region.
Nyní Nymburk žije osobností Bohumila Hrabala. Duchovní otec všech pábitelů se sice narodil v Brně, ale tady u Labe strávil hlavní momenty života. Nymburský pivovar pochopitelně vaří Postřižinské pivo a vedle sochy slavného literáta samozřejmě svádí k odpočinku lavička Bohumila Hrabala. I když nábřeží u Staré rybárny evokuje riviéru, Labe se na koupání moc nehodí. O letní osvěžení se solidně postarají pláže zatopených pískoven. Některé jsou přístupné volně, za jiné se platí. U Nymburka se hodně jezdí k pískovně do Ostré. Tamní jezero disponuje veřejnou pláží a samostatným přístupem do vody se rovněž pyšní místní kemp. Současně v Ostré sídlí výrobce přírodní kosmetiky Botanicus. Tato společnost návštěvníkům přichystala perfektní volnočasový areál. Zde si výlet výtečně užijí především rodiny s dětmi. Na prohlídku jsem se nechal zlákat bez přehnaných očekávání. Pár kroků od vstupu mě pohltil mumraj uliček repliky středověkého města s dílnami řemeslníků, krčmou i rázovitými krámky. V nich předváděli svůj kumšt hrnčíři či provazníci a pod střechou voňavé alchymistické laboratoře si turisté zkoušeli výrobu mýdla. Středověké městečko přechází do rozlehlého souboru zahrad, kde úvodní smršť intenzivních barev i vůní odmávly záhony bylin. Opodál sem pozdrav Dálného východu přinesly exotické dřeviny. Zdaleka nejvíce mě ale překvapily okrasné kreace, které rafinovaně vytvořila vzrostlá rajčata, papriky a zelí. To si užitek podal ruce s elegancí.
Na Mydlovar za rozkošemi kněžny Libuše
Polabí též představuje výzvu pro ostatní roční období. Zejména vrcholný podzim, zima i časné jaro jsou nejlepšími chvílemi k toulkám přírodou polabských lužních lesů. To si ještě komáři dávají pohov. Největší ostrov původní přírody Polabí tvoří rozsáhlý Libický luh, který se zelená mezi Libicemi nad Cidlinou a Velkým Osekem. V sousedství Ostré se pak rozprostírá Mydlovarský luh. Tam se ukrývají skromné zbytky hradu Mydlovaru. Nevelký hrádek patří k našim unikátům, protože na rozdíl od ostatních podobných sídel z epochy středověku se zde jako stavební materiál uplatnily převážně pálené cihly. O Mydlovaru se tvrdí, že ho založila kněžna Libuše. Tady prý měla své letní sídlo, u hradu v zahrádce pěstovala kouzelné byliny a spolu se svými družkami si užívala rozkoše koupelí ve vodě lesních jezírek. Proto se i blízká vesnice jmenuje Rozkoš.
Zkuste lahodné kyselky Polabí
Blahodárné perlivé minerálky prýští i mimo slavné Poděbrady. Celým Polabím se z Nymburska až k okrajům Hradce Králové táhne široký pruh, kde vrty geologů otevřely podzemní zdroje kyselek. Lahodná minerálka osvěží pocestné uvnitř moderního altánku ve Velkém Oseku u Libice nad Cidlinou. Naopak skromnějším pítkem s vynikající kyselkou se pyšní víska Kouty, položená severně od Poděbrad.
Od Krkonoš po Děčín
Krátký úsek Poděbradska a Nymburska lehce nakousl bohaté spektrum atraktivit Polabí. Dále po proudu se brzy za Nymburkem objeví barokní Lysá nad Labem se zámkem i díly z ateliéru sochařského mistra Matyáše Bernarda Brauna. Pak přijde na řadu historický Brandýs nad Labem a svatováclavská Stará Boleslav. Následuje vinorodý Mělník i starobylá Roudnice nad Labem, krásnými památkami rovněž potěší malebné Litoměřice. A finální tečka našeho úseku Labe se ohlásí velkolepou siluetou zámku v Děčíně. Neméně přitažlivou plejádu zajímavostí také přinese putování proti proudu Labe. Hned za Poděbrady stojí za zdržení středověká zákoutí okolo monumentálního gotického chrámu v Kolíně, vzápětí se u Labe zazelenají pastviny kladrubského hřebčína, zapsaného do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Pardubice přinesou vzrušení unikátním komplexem pernštejnského zámku, Hradec Králové zase oslní kombinací moderní architektury i staletého městského jádra. A putování podél Labe ukončí až hřeben Krkonoš.
