Vietnam? Vedro, pravé phočko, rodina a pivo s ledem, shrnuje režisér Duong
Do Vietnamu jezdí často za příbuznými. Přesto režiséra Dužana Duonga, který od čtyř let žije v Česku, vždycky překvapí, v jak neuvěřitelném horku tam lidé žijí a fungují. Nyní do kin míří jeho celovečerní film o vietnamské komunitě v Česku, který se natáčel v obou zemích. Jak ale vlastně probíhá taková běžná návštěva rodiny ve Vietnamu? A existuje ještě něco, co ho v rodné zemi zarazí?
„Samozřejmě to znám, už jsem tam byl několikrát, ale i tak mě to pokaždé zaskočí. Vedro je tam všudypřítomné – člověk se potí, i když jen sedí ve stínu. A i přesto tam lidé běžně sportují, pracují venku nebo třeba jezdí na skútru ve špičce. Je obdivuhodné, jak se s tropickým podnebím naučili žít,“ říká Duong.
A možná právě i vedro ho hned přivádí k tomu, po čem se mu při návštěvě Vietnamu občas trochu zasteskne. „Musím přiznat, že jako naturalizovaný Čech občas zatoužím po dobře vychlazeném pivu. V Česku je to taková samozřejmost, až člověk zapomene, že jinde na světě pijí pivo trochu jinak,“ poznamenává.
Podle něj je ve Vietnamu úplně běžné podávat pivo s ledem: „Což by asi leckterý český pivní fajnšmekr považoval za barbarství. Ale časem si člověk zvykne a nakonec to i ocení.“
Návštěva všech příbuzných
Všechny jeho cesty do Vietnamu začínají vždy stejným scénářem. „První věc, kterou děláme hned po příletu, je zastávka na místní phočko, což je taková naše nepsaná tradice. Bez toho by návštěva Vietnamu prostě nezačala správně. Ta vůně, ta chuť… To se nedá napodobit nikde jinde na světě,“ poznamenává.
Pak následuje společenská část. „Musíme se ukázat celé rodině. Jsou to často příbuzní, které vídám jednou za několik let, takže setkání většinou bývá dojemné. Pro ně je naše návštěva velká událost,“ přiznává Duong. A má to prý hned dva důvody.
Dárky a finanční pomoc
„Moji příbuzní jsou vždycky nesmírně rádi, když přiletíme. Jednak proto, že se dlouho nevidíme, ale upřímně – také proto, že se od nás, Vietnamců žijících v zahraničí, očekává, že přivezeme nějaké dárky nebo finanční pomoc,“ podotýká s tím, že se jedná o součást kulturního nastavení.
„I když se o tom možná tolik nemluví, tahle gesta jsou ve Vietnamu naprosto běžná a přirozená. Já to chápu a snažím se tradici dodržovat,“ říká režisér s tím, že pro Vietnamce je rodina posvátná. Ve svém celovečerním filmu Letní škola, 2001 nicméně vtipným a neotřelým způsobem poukazuje i na stinnou stránku tohoto nastavení.
První český viet-film
Vietnamská komunita v Česku se podle něj neustále žene za materiálním zajištěním, které ve svém důsledku nemusí mít pozitivní dopad. „Je to hluboký paradox: rodina je pro nás posvátná, ale ve jménu jejího ,zajištění‘ často obětujeme samotné rodinné vztahy,“ uzavírá Duong.
Letní škola, 2001, coby první celovečerní český viet-film, bude mít premiéru 8. července na karlovarském filmovém festivalu, do běžné distribuce se dostane 24. července.
