Ledově klidné Grónsko, gozitánská sůl i Panenka skákavá: březnové číslo LaZ právě vychází!
Říká se, že neplánované věci bývají často ty nejlepší. Přesvědčit se o tom můžete hned v prvních dvou reportážích březnového čísla LaZ, v nichž vás zavedeme do Grónska. Politiku tentokrát necháme stranou, a tak se můžete těšit na skutečné arktické dobrodružství. Mrznout zato rozhodně nebudete na turnaji suma, i když jednotlivé zápasy trvají někdy jen pár vteřin. Naopak dálkové treky se můžou někdy protáhnout i na několik měsíců. Nechte se unášet dalšími neopakovatelnými příběhy!
Ticho arktické krajiny zde narušuje jen praskání ledovců, křik racků a buřňáků, mocné výdechy velryb nebo vytí a štěkot psů. Jsou to zvuky, které jinde neuslyšíte. Vítejte v Grónsku. Jiří Soural, kterého tato drsná, ale kouzelná krajina uchvátila, se do Grónska vydal už třikrát a pokaždé ho čekalo nové dobrodružství. O to poslední, pod impozantní horou ve tvaru srdce, se podělí i s vámi. Společně s ním můžete prožít běžný den v městečku Uummannaq, sledovat slunce lehce klouzající pod obzor mezi obřími ledovými krami nebo nahlédnout do života inuitské komunity, která si vedle tradičního lovu a rybolovu najde čas i na fotbal na umělém trávníku. Toto místo si vás naprosto podmaní, o to víc, když zjistíte, že se z něj jen tak lehce nedostanete. Jiří Soural o tom ví své. A není sám.
Také František Štaud rád cestuje na sever a Grónsko mu učarovalo. Spolu s ním si můžete vychutnat atmosféru ilulissatského fjordu, v němž se rozvážným tempem sunou gigantické kry podobné ledovým katedrálám, vedle nichž jsou lodě jen nepatrnou tečkou. Navštívíte městečko Sisimiut a dozvíte se i to, jak se v Grónsku žije mladé generaci. A když už si budete myslet, že je cesta u konce, zjistíte, že ta nejlepší, neplánovaná část teprve začíná. Kvůli několika zrušeným letům proniknete ještě lépe do místní komunity, ochutnáte hořící grónskou kávu nebo zjistíte, proč si tamní lidé musí občas odpočinout od ruchu pětitisícového „velkoměsta“.
Pokud už toho klidu bylo na vás moc, vydejte se spolu s námi do Japonska. Václav Zrno vás provede po ostrově Honšú. Cestovat ovšem budete slavným šinkansenem, japonským vysokorychlostním vlakem, který je nejen rychlý a pohodlný, ale také přináší sám o sobě nezapomenutelný zážitek. Navštívíte tak hned několik metropolí nebo se podíváte na horu Fudži, od níž si můžete odvést parádní snímek i tehdy, když ji vůbec neuvidíte.
Mnohem pomalejším tempem se pak vydáte k vrcholu nejvyšší hory Kostariky. „Kdo nemá silná kolena, ať Chirripó radši vynechá,“ říká k výstupu Martin Mykiska, pro něhož je cestování, psaní a fotografování jedním velkým koníčkem. Postupně projdete různými vegetačními pásy a putovat budete také hodně za tmy. Cíl je totiž předem daný – dostat se na vrchol ve výšce 3820 metrů před úsvitem. Poté budete moci zažít skutečné barevné divadlo.
Pro mnohé se může Malta zdát otřepanou turistickou destinací. Stačí ale na ni vyrazit mimo sezonu a zamířit na Gozo, druhý největší ostrov tohoto souostroví. Po něm vás provede Bronislav Jaroš, který statečně sedne za volant, přestože se na Maltě řídí vlevo a přestože Malťané, jinak nikam nespěchající národ, se v autech prohánějí úzkými silnicemi, jako kdyby je honil gang pistolníků. Spolu s ním tak můžete zamířit k megalitickému chrámu, který je starší než egyptské pyramidy, objevit vyhloubené šachovnice pánví pro získávání soli z mořské vody nebo se pokochat pohledem na úchvatné útesy, které příroda vymodelovala do nejroztodivnějších tvarů.
Chcete-li pochopit japonskou mentalitou, navštivte jeden ze zápasů sumo, radí cestovatel Matouš Erban, který vás zavede na turnaj do Fukuoky. Přestože samotný boj trvá zpravidla jen několik vteřin, Japonci jsou ochotni za ním cestovat i tisíce kilometrů. Pochopíte tak skutečný japonský paradox, kdy na jedné straně stojí ultramoderní města s technologiemi, o nichž si může Evropa nechat zdát, a na druhé pak sport, u kterého se puntičkářsky lpí na dodržování tradic a všechny jeho výraznější reformy jsou udušeny už v zárodku.
„Je neuvěřitelné, co se na treku s člověkem děje. Za takovými zážitky nejde jen tak zavřít dveře,“ říká v rozhovoru s Adamem Kreclem Pavel Sabela, který v divočině strávil přes tři roky a nachodil pěšky více než jedenadvacet tisíc kilometrů. „Ve spoustě věcí se ti udělá jasno, tvoje mysl je čistá. Ale musí to bolet. Celá cesta od začátku do konce bolí a tvé tělo se transformuje. Akorát na konci už ji tolik nevnímáš,“ odpovídá Sabela na otázku, co mu jeho cesty daly a proč se na ně musí stále vracet.
A protože po dálkovém treku pořádně vyhládne, zavede vás Lucie Karásková ještě jednou do Japonska. Tentokrát ale na kulinářský výlet, během něhož objevíte pestré japonské cukrovinky, jejichž umělecké zpracování vás zaujme na první pohled. V Japonsku se jim říká wagaši. Dozvíte se, proč jsou také označovány jako „umění pěti smyslů“ nebo že spousta oblíbených sladkostí má i poměrně zábavnou historii.
Chybět samozřejmě nebudou ani Humna. V nich vás tentokrát Kristýna Baloghová zavede do opuštěné vesnice Skoky u Žlutic na Karlovarsku. Do vesnice, která si prošla pohnutým osudem a z jejíchž původních osmadvaceti domů se dodnes zachovaly jen dva – bývalý hostinec a poutní kostel. Právě ten jen největší zajímavostí Skoků, protože vlastnil zázračný obraz „Panenky skákavé“. Kromě jiného se tak můžete dozvědět i to, jak toto pojmenování, které dodnes v češtině používáme coby časté zvolání, vzniklo.
Vše pak zakončíme pořádným Úletem. K němu se tentokrát odhodlala šéfredaktorka Veronika Kratochvílová, která potlačila strach z výšek, nasedla do proutěného koše a nechala se unést barevným kusem polyesterové látky vyhnané horkým vzduchem do výšky přes tři tisíce metrů. Jestli si výlet balonem nakonec užila, se dočtete v článku. Přejeme vám příjemné čtení!
