Rajecká dolina je synonym místa pro letní dovolenou plnou pohody. Během předminulého století ji ale postihla nenadálá katastrofa, kterou bychom v našich středoevropských končinách nyní sotva čekali. Hmatatelný důkaz podává tamní rázovitá obec Stránske.
Tu už koncem čtrnáctého století ozdobila kamenná svatyně. A jak se mnohdy stává rovněž dnes, tak i středověcí stavitelé se tenkrát dopustili několika fušerských chyb: budovu trápila ustavičná vlhkost zdí sakristie, či špatně provedená klenba. Ale i přes leckteré nevychytané mušky kostel svaté Heleny po dlouhá léta relativně spolehlivě sloužil místním věřícím. Hlavně, když se zdejší ovečky nemusely v třeskutých zimách prodírat na bohoslužby až do sousedního Rajce. Ovšem zaběhlý řád narušil 15. leden roku 1858. Tehdy se tady mohutně zachvěla zem. Náhle, nečekaně, bez varování.
Epicentrum zemětřesení leželo v oblasti vrcholu Minčol. Ten se tyčí na hřebenu Lúčanské Malé Fatry, přímo nad vesnicí. Následky zásahu tajuplného zemského živlu zároveň těžce poznamenaly právě kostel. Kvůli vysokému stupni poškození bylo následné užívání svatyně zcela vyloučeno. Později už jen chátrala a začala se měnit v ruinu. Jen přilehlý hřbitov nepřestal sloužit svému účelu a pořád vroubí romantické trosky.
Hory jako na dlani
Teď si půvabné rozvaliny kostelíka zaslouží mimořádnou pozornost, poněvadž se jedná o slovenskou raritu. A s trochou pýchy je třeba připustit, že taktéž vybočuje z množiny standardních církevních památek střední Evropy. „Nikdy jsem cíleně nenavštívil pamětihodnost zničenou zemětřesením,“ podivil se zcestovalý parťák. „A vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, že se k ní dostanu zrovna na Slovensku,“ poznamenal. Momentálně se troskám věnují restaurátoři a další řemeslníci, přičemž zpevňují zdivo, které je třeba kompletně zakonzervovat. Tento proces již jednou před časem absolvovala hranolová věž, jejíž čelní stěnou se táhne dlouhá výrazná prasklina. Těžko říci, zda jde o přímou památku na zemětřesení, nebo jestli vznikla až později. Chrámová loď dále tají fragmenty ozdobných prvků. Od horní půle příkrého hřbitova se zároveň otevře nádherný pohled na pozůstatky kostela. Za nimi se ostře vypínají vrcholy Lúčanské Malé Fatry, kde mezi souvislými porosty září větry ošlehaná skaliska i holé horské louky nejvyšších partií hřebene.
Výjimečná příležitost pro badatele
Zemětřesení, které citelně poškodilo svatyni ve Stránském, se řadí mezi deset nejsilnějších zemětřesení s epicentrem na území Slovenska. Současně bylo prvním jevem tohoto druhu, který v oblasti Západních Karpat systematicky zdokumentovali tehdejší odborníci a badatelé. Často bývá označováno jako „zemětřesení u Žiliny“. Otřes tehdy pocítili i obyvatelé žijící na teritoriu nynější České republiky, Polska, a dokonce též Maďarska. Dle Richterovy stupnice odpovídalo středně silnému zemětřesení o hodnotě 5,1 až 5,2. V Žilině poškodilo všechny domy. Některé pak musely být prohlášeny za neobyvatelné.
