Karavanseráje, turecky kervansaraye, byly opevněné obchodní stanice pro ochranu a odpočinek putujících karavan. Výstavný turecký karavanseráj Sultanhanı, stojící na cestě mezi Konyou a Aksarayí, byl ve své době jeden z největších. Až do dnešních dnů se zachoval téměř v původní podobě, a tak díky němu víme, jaký komfort tehdejším obchodníkům a poutníkům skýtal.
Arabové i Turci bývali zkušení a vytrvalí cestovatelé. V době rozkvětu jejich impéria nepřetržitě křižovaly jejich obrovskou říši od západního okraje Balkánského poloostrova až hluboko do nitra Střední Asie tisíce karavan s různým zbožím, mnohdy až ze zámoří.
Karavanseráj Sultanhanı najdete v jižní centrální Anatólii asi sto deset kilometrů od Konye. Bez přehánění jej lze považovat za jedinečný pomník zašlé slávy osmanských cestovatelů a poutníků. Sultanhanı byl sice jen jednou z mnoha veřejných ubytoven, stavěných vládnoucími Seldžuky, jako jediný se ale dochoval do dnešních časů v natolik původní podobě a rozlehlosti. Přitom letos oslavil už 782. narozeniny, protože jeho hlavní budovu nechal postavit sultán Aladdin Kaj Kubád již v roce 1229. Pro porovnání, v té době u nás vládl kníže a král Přemysl Otakar I. a začaly se stavět hrady Zvíkov a Ostrava.
Během staletí byl karavanseráj Sultanhanı několikrát opravován, poprvé v 15. století slavným cařihradským sultánem Mehmedem Dobyvatelem. Právě v této době dosáhl význam zdejší západo-východní obchodní magistrály vrcholu. Později sice tato kupecká tepna stagnovala, ale samotný karavanseráj Sultanhanı měl štěstí: když už to vypadalo, že spadne věkem, všimla si jeho kouzelných kulis turecká televize. Ta odtud začala vysílat záznamy různých divadelních a filmových dramat, předtím ho ovšem dala za své peníze nákladně zrekonstruovat. Později se pro dobrou akustiku přidal s vysíláním her i turecký rozhlas.
Stáj pro slony i lázně
Z krásně dochovaných a citlivě opravených vysokých obranných zdí a bašt a podle velikosti impozantně zdobeného vstupního portálu je nepochybné, že stavitelé stanice v tehdejších drsných časech jasně preferovali bezpečnost kupců i posádky vojáků, kteří zde obchodníky střežili a doprovázeli je na jejich cestách. Podle sultánových zákonů nemusel nikdo z kupců ubytovaných v karavanseráji v pokojích nazývaných „hany“ za první tři dny svého pobytu platit.
I tyto výhody, řečeno dnešním jazykem podnikatelské pobídky, měly sloužit pro zvýhodnění obchodování a atraktivitu kupeckého povolání. Nejvýznamnější budovou přestupní stanice Sultanhanı je malá mešita, stojící osamoceně uprostřed karavanseráje. Stojí na čtyřech pilířích, což ji chránilo před znesvěcením od v areálu volně se potulujících tažných zvířat. Ta byla sice ustájena naproti hlavnímu vchodu v obrovské stáji s pěti klenutými místnostmi, ale v případě, kdy do Sultanhanı ve stejnou chvíli přišlo několik karavan, panoval uvnitř karavanseráje pěkný zmatek.
Podle velikosti vybudovaných stájí lze soudit, že sem pravidelně zavítaly i dálkové karavany až z Indie – pohodlně se do nich kromě obvyklých mul, velbloudů a koní vešli i sloni. Naproti stájím, na druhé straně vchodu, byly soukromé pokoje pro kupce a hosty, společné ložnice personálu, dílny, kovárna a skladiště. Nechyběl tu ani hamám, proslulé turecké lázně. Hlavní lázeňská místnost, hararet, byla obložena mramorem a v jejích rozích se nacházely místnosti s kurnami, tedy s bazény. Uprostřed hararetu se také nacházel gubek tasi neboli břišní kámen, jakási vyvýšená plocha nad zdrojem tepla, který vyhříval celý komplex lázní. Karavanseráj Sultanhanı je tak dokladem toho, jak vysoce si tehdejší rozvinutá společnost cenila nejen bezpečí, ale i pohodlí a blahobytu.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 5/2011.
