Spolu se to lépe táhne. Pochopily to nejen novomanželské páry u svatebního oltáře, ale i celé zástupy nejrůznějších živočichů. Uzavírají oboustranně výhodná spojenectví pod vodní hladinou, na souši, a dokonce i v našich příbytcích. Díky jejich společnému úsilí vznikají ty nejúžasnější stavby zvířecího světa či vzájemné vztahy, které fungují lépe než nejspolehlivější aliance v lidské historii.
Kdo se někdy pokoušel podrbat uprostřed zad, moc dobře ví, jak je nepříjemné svědění na místech, kam si nedosáhne. Ryby to přitom mají ještě mnohem těžší. Nemají totiž žádné ruce ani nohy. Mohou se však spolehnout na armádu lazebníků, kteří jim rádi pomohou. Žádají přitom jen maličkost – sesbírané parazity a zbytky kůže k obědu. Pyskouni rozpůlení lákají zákazníky výraznými pruhy na těle a zvláštním typem plavání, zatímco čisticí krevety na sebe upozorňují pestrobarevnou služební livrejí a máváním dlouhými tykadly. Všichni čističi navíc rádi obsazují nápadná místa na korálových útesech, kde je klienti nepřehlédnou. Mořské sasanky sice připomínají křehké květy, jsou to však nebezpeční lovci s rameny osazenými tisícovkami žahavých buněk. Pro některé tvory přesto představují útulný a naprosto bezpečný domov. Populární pestré rybky klauni dokonce raději změní své pohlaví, aby nemusely sasanku opouštět. Mezi žahavými rameny vychytávají z vody potravu i drobní porcelánoví krabi rodu Neopetrolisthes či křehké krevety. Drobné rybky z volného oceánu se ukrývají dokonce i mezi smrtícími chapadly měchýřovek portugalských, které mají na svědomí i pár obětí z řad lidí.
Vynalézaví krabi poustevníčci symbiotické soužití obrátili – nežijí oni v sasankách, ale sasanky na jejich ulitách. Tvoří tak dokonalé živé štíty, které si poustevníček dokonce přendavá na střechu nového domova, když se stěhuje do větší schránky. Sasanky mají na oplátku zdarma dopravu a zbytky korýšových hostin. Drobní krabi rodu Lybia nosí malé sasanky v klepetech místo boxerských rukavic. Každý dotěrný nepřítel tak riskuje hodně palčivý direkt přímo mezi oči. Dokonce i samotní stavitelé útesů, mořští koráli, žijí v oboustranně prospěšném soužití. V jejich těle se množí jednobuněčné zelené řasy zooxanthely, které fotosyntézou vyrábějí korálům organické živiny. Samy na svých výrobních linkách spotřebovávají oxid uhličitý, který koráli vydechují.
Suchozemská soužití
Chov hospodářských zvířat není lidský vynález. Mezi stébly trav už probíhá miliony let. Dobytek i pastevci však mají šest nohou. Mravenci ochraňují stáda mšic před predátory, a dokonce je přenášejí na co nejšťavnatější listy, aby zvýšili jejich produkci. Mají k tomu dobrý důvod. Čas od času je totiž podojí. Mšice poskytují mravencům sladkou tekutinu medovici, která slouží ochráncům stád jako vítané zpestření jídelníčku.
Lenochodi by stromovým dravcům unikli jen těžko. Zvolili proto opačnou taktiku. Snaží se být neviditelní. Aby splynuli s pralesní vegetací, mají nazelenalou srst. Ne však vlastní zásluhou. Na chlupech jim bují řasy, které mění lenochoda v pochodující záhonek. A také zoologickou zahradu. Vědci popsali několik set druhů hmyzu, který v lenochodí srsti žije a řasami se živí. Srst afrických kopytníků milují zase ptáci klubáci. Po vzoru podmořských čističů v ní hledají chutné parazity na vlastní stůl.
Ve zvířecích doupatech někdy bývá čilý provoz. Občas v nich žije víc než jedna rodinka. Drobní hadi slepáci uklízejí v hnízdech sov, které si s hygienou moc hlavu nelámou. Mají za to neustále prostřenou tabuli plnou výživného hmyzu. Drobné žabky parosničky mají nebezpečné spolubydlící – velké pavouky sklípkany. Protože však čistí jejich kokony s vajíčky od obtížného hmyzu, nechávají je osminozí lovci v podnájmu a chrání je. Podobně mají domácí povinnosti rozdělené saharští štíři s agamami trnorepy. Ještěr vyhloubí stinnou noru a štír nasadí jedový bodec na její ochranu.
Naši neobvyklí kamarádi
Stejně rušno jako u pavouků nebo ještěrů je i v našich domovech. Čím dál častěji si navíc partnerství s nejrůznějšími tvory vytváříme záměrně sami. Přímo po tom toužíme. Přinášíme si s nimi pod vlastní střechu trochu přírody, od které jsme se ve velkých městech dobrovolně odřízli. A nemusejí to nutně být jen chlupatí pejsci a roztomilé kočičky. V jedné místnosti s námi nezřídka žijí třeba jedovatí hadi, obrovští pavouci nebo půlkiloví hlemýždi.
Další exotičtí tvorové si dokonce našli cestu do našich ordinací a lázní. Pilné kaprovité rybky druhu Garra rufa, přezdívané „ryby doktoři“, nadšeně obírají z lidské kůže odumřelé buňky i nejrůznější nečistoty. Ačkoli jsou už doby pouštění žilou minulostí, zaměstnáváme na odstraňování krevních podlitin stejné služebníky jako tenkrát: kroužkovce, kteří mají své léčebné schopnosti už v názvu – pijavky lékařské. Díky ohromnému apetitu a látce zabraňující srážení krve jsou pro tuto práci jako dělané. Záliba muších larev v rozkládajícím se mase v nás většinou budí odpor. Čas od času za ni však můžeme být vděční. Sterilně odchované larvy bzučivek zelených totiž s radostí odstraňují odumřelou tkáň z ran, které se nám odmítají hojit.
Někdy jsou nám užiteční i živočichové, kterých se ze všech sil snažíme zbavit. A my prospíváme zase jim. Snad každý už někdy pobíhal s vysavačem po bytě a snažil se vyluxovat pavučiny nebo vymetal z rohů jejich nebohé majitele. Pavouci nám však dobře slouží – na oplátku za střechu nad hlavou zbavují místnosti dotěrného hmyzu. V obřích sklenících jihošpanělské Almeríe už to farmáři pochopili dávno. Kupují odchované pavouky a larvy slunéček ve velkém, aby je vypustili mezi papriky a rajčata. Jejich loveckých schopností a neustálé chuti na mšice si velmi cení.
Partnerství mezi lidmi a živočichy vznikají i ve volné přírodě. Ptáci medozvěstky navádějí k včelím hnízdům medojedy, aby svými silnými drápy úl rozhrabali. Ze stejného důvodu lákají do práce i jihoafrické sběrače medu. Rybáři u jižních břehů Brazílie zažívají už stovky let něco jako setkání třetího druhu. Spolupracují tam s delfíny, kteří nahánějí hejna ryb do mělkých vod. Inteligentní kytovci jim dokonce naznačí, kdy mají vrhnout své sítě, a sami se pak přiživují na zmatených rybách rozprášených z hejna.
V jednotě je síla
Když se chce výtržník schovat před okem zákona, zamíchá se do davu fotbalových fanoušků. Stejně se chovají nesčetní živočichové unikající před útoky predátorů. Z ochranných důvodů probíhají pod hladinou dokonale sladěná představení rybích hejn nebo hejn ptáků na obloze při útoku sokola. V množství se skrývají i kopytníci na afrických pláních nebo saranče, které savany občas zaplavují. Mrak hmyzích těl přitom může být velký jako celá Praha a obsahovat desetkrát víc sarančí, než kolik lidí žije na celé planetě.
Živočišná společenstva mohou být organizovaná s vojenskou přesností. Díky feromonové koordinaci staví termiti či mravenci obrovské stavby, které poskytují domov milionům jedinců. Mají vlastní klimatizaci, dálniční obchvaty nebo v případě amerických mravenců střihačů i pěstírny jedlých hub. Když se navíc vzduchem roznese chemický povel k boji, vrhají se na nepřítele všichni členové kolonie najednou. Zaženou tak mnohem většího agresora, než jsou sami.
Organizace se vyplácí i pod širým nebem. Ve smečkách vlků či lvů každý přesně ví, jaké má společenské postavení a co si může vůči ostatním dovolit. Primáti uzavírají v tlupách spřátelené koalice přesně jako lidští politici a někdy využívají k získání lepšího postavení dokonce i péči o mláďata. V podzemním městě psounů každý pozná spřáteleného souseda a divocí koně se přesvědčují o náklonnosti vzájemným čištěním srsti. Veškerá energie vynaložená na sbližování se přitom živočichům vyplatí. Ve spolupráci s jinými tvory či ve skupině jedinců vlastního druhu se přežívá lépe než osamoceně.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 3/2012.
