Pavel Přílepek

Pavel Přílepek Zdroj: Honza Čermák

Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.
Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.
Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.
Značkaři si nosí vše potřebné pro obnovu značení v dřevěných nosičích
Značkařský příkaz pro dvojici značkařů s popisem úseku pro obnovu značení
10
Fotogalerie

Pavel Přílepek: Král turistických značek

V srpnu 2018 převzal žezlo jediného profesionálního značkaře Klubu českých turistů, kde se stará o management značení včetně jeho financování a veškeré administrativy. Jak velký tým má na starost a co všechno značení turistických tras obnáší?

Budeme mluvit o značení, nebo značkování?

Oba pojmy u nás mají své místo. Turistické značení je všechno, co vidíte v terénu, celý systém - značky, informační tabule, směrovky, mapy... Značkování je pak samotná činnost, tedy když dvojice našich dobrovolných značkařů vyrazí do terénu obnovovat turistické značení. Termín značkování ale moc lidí nepoužívá, i někteří značkaři s ním trochu bojují.

Značení českých turistických tras probíhá od roku 1889. Kde byla umístěna první značka?

Pravděpodobně to bylo někde na trase mezi Štěchovicemi a Svatojánskými proudy, která vznikla jako první. V současnosti už se po její původní podobě bohužel vydat nemůžeme, kvůli výstavbě přehrady z velké části zanikla a Svatojánské proudy zmizely pod hladinou. Asi o měsíc či dva později se ale začala značit trasa mezi Berounem, Svatým Janem pod Skalou a Karlštejnem, která se v podstatě v nezměněné podobě dochovala dodnes. Samozřejmě došlo k výměně značek na současný formát.

Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.|Karel Kopáč

Značky tedy původně vypadaly jinak?

Střední pruh měl ze začátku pouze červenou barvu a měřil až 10 cm na výšku, zatímco ty dva bílé zhruba čtyři centimetry. Celkově tedy značka bývala větší a zřetelnější. U příležitosti 125. výročí jsme v roce 2014 aspoň na část štěchovické trasy umístili repliky původního značení. Postupem času se ustálila dosavadní základní podoba se třemi stejně velkými pásy, každý o třech centimetrech s půlcentimetrovými mezerami, které mají zabránit slití barev. Nyní má tedy značka standardizovaný rozměr 10 x 10 cm.

Kdy k červené barvě přibyly další?

Když vzniklo tras tolik, že se začaly křížit a na rozcestích mohlo docházet k nejistotě turistů, kudy pokračovat. Přidala se tedy nejdříve modrá barva a od roku 1916 už je zavedený známý systém čtyř barev se žlutou a zelenou.

Mají jednotlivé barvy i svou funkci?

První trasy většinou vedly přes dlouhá říční údolí nebo po hřebenech, měly tak úlohu důležitých páteřních spojnic, kterým zůstala ta původní červená barva. Modře se pak značily stezky významné z regionálního hlediska, zelené síť doplňovaly a žluté většinou sloužily jako trasy spojovací, například mezi červenou hřebenovkou a modrou trasou v údolí - aby se dalo z hřebene snadno sejít v případě nepříznivého počasí nebo jakéhokoliv problému. S dalším rozvojem sítě ale tenhle význam barev poněkud ustupoval, v současnosti se hlavně snažíme dbát na to, aby se nekřížily trasy stejné barvy. V některých oblastech tak dokonce došlo i k přebarvení tras. Můžete klidně narazit na žlutou trasu dlouhou desítky kilometrů. Původní záměr už tedy tak striktně neplatí.

Vznikají i nadále nové trasy?

Jejich síť je živá, vyvíjí se. Některé trasy se ruší, jinde naopak nové kilometry přibudou. Realizují se přeložky tras kvůli různým změnám v daném regionu - ať už jde o přírodní proměnu terénu, nebo stavby budov a infrastruktury. Někdy se snažíme hledat příjemnější variantu, třeba kvůli silnému provozu na silnici, který na místě před dvaceti lety nebyl. Na konci každého roku děláme bilanci. Za rok 2021 nám přibylo přes 100 km pěších tras, což je v souladu s trendem předchozích let, kdy dochází k čistému přírůstku.

Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.|Karel Kopáč

Kdo může návrhy na změny iniciovat?

Pokud má kdokoliv návrh na vytyčení nové nebo změnu současné trasy, může se obrátit na naši příslušnou krajskou komisi značení, v jejíž kompetenci je rozhodovat o tom, jak bude síť v daném regionu vypadat. Komise posoudí, jak návrh zapadá do celkového konceptu, jestli se například nejedná jen o souběžnou trasu, zabývá se i schůdností terénu, prověřuje existenci omezení například v souvislosti s ochranou území. Nezbytná je i dohoda s vlastníky pozemků. U obecního vlastnictví obvykle problémy nenastávají, u soukromého může docházet ke komplikacím.

Zmínil jste schůdnost terénu - nedala by se do značení nějak promítnout obtížnost?

Reliéf českého terénu není takový, že bychom tu měli vyloženě náročné úseky. Vliv hrají spíš aktuální přírodní podmínky -po dešti se může z jinak snadno schůdné cesty stát rozbahněná, kluzká a nebezpečná překážka. U takových úseků se snažíme o jejich zabezpečení pomocnými a opěrnými prvky (zábradlí, lávky, povalové chodníky, řetězy). Dochází k tomu většinou ve spolupráci s obcemi, správami národních parků a CHKO nebo Agenturou ochrany přírody a krajiny. Velký význam to má například v Českém ráji s velkým množstvím pískovcových skal, kde je potřeba hlídat bezpečnost přístupu pro turisty.

Čím dál více se u mnoha činností mluví o ekologickém přístupu. Odrazilo se to nějak i v barvách, které ke značení používáte?

Už léta používáme speciální barvy namíchané na základě receptury na míru, které v běžné obchodní síti neseženete. Výrobce musí dodržovat specifickou normu a naše požadavky ohledně hustoty, obsahu pigmentů a kryvosti. V našich řadách jsme měli kolegu-chemika, který s výrobcem úzce spolupracoval a společně tuhle alchymii vycizelovali. Barvy tak v přírodě vydrží dlouho a nijak jí neškodí.

Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.Značky musí mít správný rozměr. Proto značkaři používají šablony a jako měrka slouží i štětec.|Karel Kopáč

S jakou frekvencí se musí značky obnovovat?

Máme nastavený tříletý plán obnovy, v němž postupně značky na všech trasách zkontrolujeme, očistíme, přemalujeme a podle potřeby doplníme nové. Za rok obnovíme zhruba jednu třetinu z aktuálních 43,5 tisíce kilometrů pěších tras. A kromě tohoto plánu je někdy potřeba zasáhnout i při mimořádných okolnostech - doznačit nebo přeznačit úsek, který byl narušený z důvodu sesuvu půdy, polomu nebo v poslední době poměrně častého kácení stromů kvůli kůrovci apod.

Jak konkrétně kontrola a obnova probíhají?

Dvojice dobrovolníků obdrží značkařský příkaz s popisem denní trasy zpravidla o délce pět až sedm kilometrů. Pokud jsou značky v pořádku, očistí je a obnoví. Když narazí na změnu v terénu, která způsobila nedostatečnost značení a zhoršení orientace (poražený strom, vyměněný sloup veřejného osvětlení atd.), nebo v daném místě dle pravidel značení značka chybí, tak novou značku přidají. Zároveň vyhodnotí stav a aktuálnost směrovek a informačních tabulek. Někteří to dělají tak, že nejdříve projdou a obnoví trasu jedním směrem a pak se věnují směru opačnému, jiní značí při prvním průchodu oba směry zároveň a při návratu po trase jen kontrolují, zda někde něco neopomněli. Nebo třeba jestli na některé značce nestéká barva. To pak říkáme, že značka „pláče“, a musíme ji opravit.

Proč se chodí ve dvojicích?

Především z bezpečnostních důvodů. A samozřejmě je dobré si i práci rozdělit, protože jí nemusí být úplně málo. Tu a tam je potřeba zastřihnout nějakou větvičku, prořezat náletové dřeviny, některé dvojice jsou zvyklé i na malování značek podle barev - jeden z nich maluje středový barevný pruh, druhý ty bílé. A mimochodem je žádoucí, aby značkaři nechodili po stále stejných trasách, aby se zabránilo provozní slepotě. Je lepší, když po těch třech letech přijde na trasu někdo jiný, kdo ji uvidí trochu jinýma očima.

Je nutná i fyzická zdatnost?

Na první pohled se může zdát, že projít třeba až 14 kilometrů není zase tak namáhavé. Jenomže cestou pobíháte od stromu ke stromu, od značky ke značce, občas se musíte kvůli kontrole viditelnosti kousek vrátit, až našlapete klidně i o polovinu delší vzdálenost. K náročnosti navíc může přispět i terén. Pokud je mezi cestou a stromy strouha (často s vodou), musíte ji přeskočit a vyškrábat se nahoru. Takže jistá zdatnost zapotřebí je.

Značkaři si nosí vše potřebné pro obnovu značení v dřevěných nosičíchZnačkaři si nosí vše potřebné pro obnovu značení v dřevěných nosičích|Karel Kopáč

Nenastávají problémy u starších členů týmu?

Je pravda, že poměrně dost značkařů je v důchodovém věku. Je to do značné míry dáno tím, že se nám velmi často lidé hlásí ve chvíli, kdy skončili v zaměstnání a hledají alternativu naplnění času nebo příjemné rozptýlení. S věkem sil ubývá a jednoho dne se člověk přestane na práci v terénu cítit. Někteří zkušení značkaři senioři se pak snaží pomáhat i jiným způsobem - v administrativě nebo při jednáních ohledně nových tras. Poslední dobou ale roste zájem i u mladší generace, řekněme kolem čtyřicítky. A oproti předchozím letům se čím dál častěji ozývají také ještě mladší zájemci.

Kolik značkařů celkem máte a jsou mezi nimi i ženy?

Máme kolem 1800 dobrovolníků, kteří fungují na čistě neplacené bázi, proplácejí se jim jen náhrady (cestovné, stravné apod.) a samozřejmě dostávají materiál potřebný ke značení. Přestože převládají muži, máme mezi sebou také velmi šikovné značkařky. Dobře fungují i manželské páry.

Jsou nějaká pravidla, která je nutno při značení dodržovat?

Nejzákladnějším pravidlem je rozměr a vzhled značek, ať už jde o značky pásové, nebo tvarové (naučné stezky, místní okruhy nebo odbočky k vrcholu, hradu či studánce). Další pravidla určují, kde a jak mají být značky namalovány - na stromě u cesty nebude vyvedena čelně ani bokem, ale přeponově, tedy v takovém úhlu, aby byla z cesty dobře viditelná. Pokud cesta zatáčí, měly by se značky umísťovat na vnějším oblouku. A přestože není delší dobu žádná křižovatka nebo odbočka, nejpozději po 250 metrech by se měla objevit další značka, které říkáme útěchová - turistu má ujistit, že pokračuje správným směrem. Speciální pokyny platí pro značení rozcestí, křižovatek a jejich bezprostředního okolí, kde mj. mluvíme o značkách naváděcích a potvrzovacích. A všechno pochopitelně platí v obou směrech.

Stále populárnější je i cykloturistika. Jak se to odrazilo ve vašem systému?

S nárůstem její obliby začaly vznikat specifické cyklotrasy (neplést s cyklostezkami, což jsou vybudované komunikace pro provoz cyklistů), protože nebylo možné udržet obě formy pohybu najednou. A správně už by cyklisté po trasách pro pěší ani jezdit neměli. Nechceme jim to vysloveně zakazovat, ale v každém případě je potřeba projevovat slušnost, respekt a ohleduplnost. V některých případech přece jen na pěších trasách cedulky se zákazem vjezdu cyklistů najdete, což však není žádná naše snaha o jejich diskriminaci, důvodem je čistě bezpečnostní hledisko, například výskyt terénních prvků (skalky apod.), které by jízdu na kole stejně znemožnily.

Síť tras je živá, neustále se vyvíjí. Některé trasy se ruší, jinde naopak nové kilometry přibudou.Síť tras je živá, neustále se vyvíjí. Některé trasy se ruší, jinde naopak nové kilometry přibudou.|Karel Kopáč

Staráte se tedy i o značení cyklotras?

U cyklotras existují dva typy značení. Silniční jsou v podstatě dopravní značky - malé žluté tabulky se symbolem kola, číslem trasy a případně šipkou, pak směrové tabule s názvy cílů a kilometráží a nakonec velká návěstí před křižovatkou. S tímto značením se setkáváme nejčastěji na místních komunikacích, silnicích čtvrté třídy a dalších komunikacích, jakou jsou lesní a polní cesty. Malé procento cyklotras je značeno druhým typem značení, a to naším pásovým, které vypadá podobně jako značky pro pěší turisty, jen jsou větší (14 x 14 cm), horní a spodní pruh mají žlutou barvu, zatímco prostřední je vyveden v červené, modré, zelené nebo bílé. Poměrně dost jich najdete například ve východních Čechách.

Silniční značení už je dost nákladná záležitost. Jak je to s financováním KČT?

Pokud jde o vytyčení nových cyklotras a jejich silniční značení, to většinou zajišťují kraje nebo destinační agentury. My to posléze pouze převezmeme do údržby. A v obecné rovině máme s každým krajem dohodu o příspěvku formou dotace na značení a obnovu značení pěších tras i cyklotras. Materiál většinově hradíme z dotace od ministerstva pro místní rozvoj, která v některých případech pokrývá i případné nedostatečné prostředky na značení v některých krajích.

Víte o nějaké zemi, kde mají podobně propracovaný systém značení, jako je ten český?

Hodně společného máme samozřejmě se Slovenskem, kde se za doby společného státu udržovala stejná pravidla až na jednu výjimku - jejich směrovky používají k vyznačení vzdálenosti časové údaje místo vzdálenosti, což se odvíjí od odlišného charakteru terénu. Díky tomu se do značení promítá i úroveň obtížnosti, která v jejich případě má smysl. Mimochodem na naše značení máme chráněný průmyslový vzor EU, který v sublicenci se Slováky sdílíme. Celkem podobné značení používají i v Polsku, kde mají navíc černou barvu. Jinak nevím o žádné další zemi, kde by takový systém fungoval na celoplošné úrovni. Třeba ve Švýcarsku mají dobře zvládnuté značení na rozcestích, ale dál v terénu už to nedrží takovou jednotnou a oku ladící úroveň jako u nás.

Neobracejí se na vás ze zahraničí se žádostí o pomoc při vytváření konceptu značení?

Občas ano, například letos nás oslovily německé turistické spolky, abychom jim některé trasy vyznačili. Značení už realizujeme v českých vesnicích v rumunském Banátu, povědomé vám bude i značení na chorvatském ostrově Krk v okolí Bašky, kde vznikla spolupráce na základě iniciativy jednoho průvodce cestovní kanceláře. Asi tolik nepřekvapí značení v oblasti bývalé Podkarpatské Rusi (například u Koločavy), tedy historické součásti bývalého Československa. Před několika lety jsme se dostali až k brazilskému městu Bataypora, založenému Janem Antonínem Baťou. Nedávno se na nás obrátili z Mongolska a jsme v jednání i s naším velvyslanectvím v Kolumbii.

Za rok 2021 přibylo přes 100 km pěších trasZa rok 2021 přibylo přes 100 km pěších tras|Archív

Žijeme nejen v době globalizace, ale také v éře rozmachu digitálních technologií. Má to nějaký dopad na vaši práci?

Doba digitální nepřeje papírovým mapám, což pociťuje naše dceřiná společnost Trasa na výrazném poklesu jejich prodeje, přestože se domnívám, že papírové mapy mají stále přínos především ve fázi plánování, kdy umožňují větší nadhled a přehlednost. Dnes ovšem prakticky každý vyráží na túru s navigační aplikací v mobilu, především Mapy.cz jsou pro orientaci v terénu velmi dobrým pomocníkem. Obzvlášť ve chvíli, kdy z nějakého důvodu (například vinou už zmíněného kácení stromů) došlo k odstranění naší značky. Ale stále je dobré považovat digitální nástroje především za doplněk k samotnému značení v terénu, které je podle mého názoru nenahraditelné. Vždyť přece ani nemůžeme během túry neustále sledovat mobil, to si ji pak moc neužijeme.

Máte u nás svoje oblíbené trasy?

Na to se těžko odpovídá, protože při zmínce o jakékoli konkrétní trase se na mě můžou někteří kolegové zlobit, proč jsem nevybral tu jejich. V Česku je krásných turistických tras obrovská spousta a každý si z nich může vybrat podle osobních preferencí a fyzických možností. Já mám v oblibě především hory a vyhlídky, takže se rád škrábu někam vzhůru. A jako jihočeský patriot bych snad mohl uvést třeba Šumavu. Každopádně bych každému doporučil, ať se podívá na trasy kolem svého bydliště. Jsem si jistý, že ho dovedou na podmanivá místa, na nichž mu bude odměnou spokojenost z procházky, která ho vyvedla ze shonu a ruchu každodenního života.