Ankogel (Rakousko)

Ankogel (Rakousko) Zdroj: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, archiv H+Z

Syrta (Libye)
Pérádenija (Šrí Lanka)
Tokio (Japonsko)
Darwin (Austrálie)
South Lake Tahoe (USA)
7
Fotogalerie

Zásadní místa cestovatele Miroslava Zikmunda

Od 1. prosince 2021 už legendární cestovatel Miroslav Zikmund ví, jak moc byla cesta na Věčnost shodná s jeho představou. Bylo mu požehnaných 102 let, 9 měsíců a 13 dnů. A tady je 7 míst, která ovlivnila jeho život, který se podle něj rovnal „přesnému součtu náhod“.

Ankogel (Rakousko)

Na vrchol Ankogelu (3252 m n. m.) ve Vysokých Taurách Miroslav vystoupil 12. srpna 1944. Desetidenní putování ho inspirovalo k sepsání prvního, nikdy nevydaného cestopisu Svítání na obzoru. Horolezcem se sice nestal, ale po úspěšném výstupu na Kilimandžáro pak v Japonsku vylezli na posvátnou horu Fudži.

Syrta (Libye)

Před městem Syrtou přestaly fungovat brzdy Tatry 87. Jiří Hanzelka za volantem zkusil opakovaně pedál – nic. Náraz přežili, ale auto bylo na odpis. Jenže díky nehodě si uvědomili, že uhánět kupředu s nohou na plném plynu je nesmysl. Pokud chtějí psát a natáčet, musí zpomalit.

Pérádenija (Šrí Lanka)

Miroslav o sobě celý život prohlašoval, že je „kytičkář“. Když přijeli do botanické zahrady v Pérádeniji na Cejlonu, dnešní Šrí Lance, k Hanzelkovu úžasu ze sebe sypal názvy rostlin. Jirka ho tehdy vyfotil v ploutvovitých kořenech mohutného stromu, mandloně jávské.

„A tehdy to na mne padlo. Jak ten mohutný strom pluje časem jako velryba, jeho silné deskové kořeny jsou jako ploutve, které kormidlují cestu dlouhými věky. A popluje tak majestátně dál, až ani já, ani moji přátelé na tomto světě nebudeme.“ MZ

Tokio (Japonsko)

Na velvyslanectví Československé socialistické republiky v roce 1963 podepsal Zikmund s Hanzelkou přihlášku do KSČ. Jirka se tehdy vrátil z Prahy celý nadšený, že nastává obleva. „Nechci se ve svém životě ničeho zříkat. Patří tam i toto, i když to je obraz naší neskonalé naivity a idealismu. Nesmyslného idealismu. Ten systém byl nereformovatelný.“ MZ Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy reformám a H+Z odzvonilo. Lze si vůbec představit dvacet let života v zakázanosti? Nejenom cestopis o Japonsku zůstal nezpracován.

Darwin (Austrálie)

„Projekt 5“ se zrodil v hlavách Zikmunda a Hanzelky v listopadu 1945, původně chtěli objet zeměkouli na jeden zátah za 33 měsíců. Projet všech pět světadílů se Miroslavu Zikmundovi ale podařilo až v roce 1992. Vinou českého ministerského úředníka nakonec nedostali v roce 1962 víza. Na vysněnou australskou půdu tak vkročil Miroslav Zikmund poprvé až po třiceti letech, bez tatry a bohužel i bez nemocného Jiřího. Cesta kolem světa H+Z se tehdy uzavřela.

South Lake Tahoe (USA)

Miroslav se s českým skladatelem, dirigentem a mořeplavcem Eduardem Ingrišem setkal poprvé v peruánské Limě během jejich první cesty Tatrou 87. Spřátelili se a o to více ho mrzelo, že o něm nemůžou psát – byl emigrant. Do Ingrišovy smrti v roce 1991 si ale všichni soustavně dopisovali. V roce 2000 splatil Miroslav svému příteli pomyslný dluh. Vydal se s kolegy P. Horkým, V. Krocem a se mnou do USA, kde na hranici Nevady a Kalifornie Ingriš žil. Zůstal po něm úžasný archiv, který se nám po zrevidování podařilo odvézt a zachránit pro ČR. Dnes je součástí sbírek zlínského muzea.

Zlín (Česko)

Pro Miroslava se Zlín stal domovem v roce 1951. Koupil funkcionalistický skvost, o kterém se dneska už i v literatuře píše jako o Zikmundově vile. Pro cestovatele to byl dům-parťák, který mu byl nablízku po celý život. Dnes zde sídlí Nadační fond Zikmundova vila, který má za cíl aktivně propagovat Zikmundův odkaz. Pro místo posledního odpočinku si Mirek vybral zlínský Lesní hřbitov. Kamenný náhrobek vytvořil sochař Otmar Oliva. Má podobu kompasu ve zvlněné krajině. Třeba se stane místem, odkud se další generace světoběžníků budou na cesty vydávat a z nich se sem vracet...


„Kdybych si mohl vybrat způsob odchodu z tohoto světa, pak by to byl tenhle: naslouchal bych sotva znatelnému tichu mezi boubelatými kumuly, přimhouřeným okem bych odevzdaně nahlížel do osluněné krajiny, to, jak by se křídlo nachýlilo vlevo či vpravo, polehounku bych proklouzl rosným kruhem hýřivé barevné duhy, políbil ještě mlžný obláček nad průhlednou oblinou – a pak už bych jen zvolna splýval s věčností...“ M. Zikmund