Kon-Tiki

Kon-Tiki Zdroj: The Kon-Tiki Museum

Gerd Vold Hurum
Gerd Vold Hurum a členové výpravy
Gerd Vold Hurum
Členové a organizátoři výpravy
5
Fotogalerie

Za úspěchem expedice Kon-Tiki stála kromě šestice dobrodruhů i žena

V roce 1947 vyplul Nor Thor Heyerdahl se svou posádkou na plavidle Kon-Tiki z balzového dřeva z peruánského Callaa na ostrovy Tuamotu ve Francouzské Polynésii. Plavba proslavila šestici mužů po celém světě. Historie ale zapomíná na sedmého člena výpravy, lépe řečeno členku – Gerd Vold Hurum –, která hrála klíčovou roli při organizaci výpravy a poskytovala podporu na souši.

Expedice Kon-Tiki byla výsledkem teorie, nad kterou Heyerdahl přemýšlel už od svého pobytu na ostrově Fatu-Hiva na Markézách v roce 1938. Heyerdahl zastával názor, že tato skupina ostrovů v jižním Pacifiku musela být osídlena nejen národy ze západu, ale také původními obyvateli z Jižní Ameriky. Mezi nepřímými důkazy, na které Heyerdahl poukazoval, byl i příběh Con-Tikiho Viracochy, domorodého náčelníka, který podle legendy odplul z Peru za západem slunce. Na pobřeží, ze kterého se vydal, používali místní rybáři kmeny vyrobené z balzového dřeva. Možná právě na těchto plavidlech vyplul Con-Tiki Viracocha do Tichého oceánu…

Heyerdahl předložil svou teorii skupině předních amerických antropologů na jaře 1946, ale ti ho ignorovali. Nadšenému Norovi řekli, že jeden americký vědec už zdokumentoval, že tyto vory z balzových kmenů nejsou schopné plavby – nasákly by mořskou vodou a do dvou týdnů by se potopily nebo rozpadly. Heyerdahl výzvu přijal a začal plánovat expedici, která měla jeho i posádku převézt přes Tichý oceán na vlastním balzovém voru.

Žena coby vedoucí projektu

Gerd Vold Hurum byla klíčovou osobou, která v zimě a na jaře 1946–1947 pomáhala Thoru Heyerdahlovi organizovat expedici Kon-Tiki. Proč se však o sedmém členovi expedice tolik nemluví? Protože jím byla žena. Expedice Kon-Tiki se konala v době, kdy hlavní roli téměř ve všem hráli muži. Ženy byly často odsunuty do pozadí, nehledě na jejich schopnosti. Pozornost se dostávala mužům, kteří pluli na voru, nikoli ženám, které pomáhaly výpravu organizovat a držely otěže na pevnině.

Odkud však Gerd Vold Hurum vlastně přišla? Bylo jí 23 let a pracovala pro pojišťovací společnost Brage, když Němci 9. dubna 1940 napadli Norsko. Gerd se okamžitě zapojila do odbojového hnutí a brzy se stala nezávislou operátorkou s přístupem k rádiovému vysílači a poštovní přepravě do Stockholmu. Byla spojkou mezi odbojovou sítí v Oslu a norskou vládou v Londýně. Zanedlouho však musela pěšky uprchnout do Švédska a poté do Anglie.

V Londýně pracovala jako první ženská asistentka v Úřadu pro zvláštní operace Vrchního velitelství ozbrojených sil, který organizoval sabotážní operace v Norsku. Stala se kontaktní osobou pro agenty tajných operací a s mnoha z nich se spřátelila na celý život. Po válce se však nemohla Norsku usadit. V září 1945 proto získala místo vedoucí na norském velvyslanectví ve Washingtonu.

Plánovala, že na velvyslanectví zůstane alespoň rok a poté podnikne cestu na západní pobřeží Ameriky, než se vrátí domů, do Norska. Bohužel platy zaměstnanců norského velvyslanectví nepatřily ve Washingtonu k nejvyšším. Přesněji řečeno: muži byli placeni dobře, zatímco ženy dostávaly jen o něco víc než polovinu mužského platu. Zvláště ty svobodné měly problém vyjít s penězi kvůli vysokým životním nákladům v Oslu, ostatně stejným jako dnes.

Naštěstí se obchodní rada na norském velvyslanectví vracel zpět do vlasti a hledal za sebe náhradu, kterou našel v Gerd. A když souhlasil s jejím jmenováním i velvyslanec, v cestě za zářnou kariérou nestálo téměř nic. Gerd by si navíc polepšila i finančně, protože obchodní rada vydělával na stejné pozici asi 350 dolarů měsíčně.

Jenže právě tady nastal problém. Obchodním radou byl muž a ženy pracující na velvyslanectví nevydělávaly tak vysoké částky. Velvyslanectví Gerd místo mzdy ve výši 350 dolarů coby ženě nabídlo pouhých 225 dolarů. Gerd Vold Hurum byla ovšem hrdá a bojovala. Sdělila velvyslanci, že práci nepřijme, pokud nedostane za stejnou práci stejnou mzdu jako muži. Po návratu do své, už původní kanceláře si v prosinci roku 1946 objednala letenku do Osla.

Z jejího návratu měl však zanedlouho těžit Thor Heyerdahl, který z ní ochotně učinil vedoucí projektu expedice Kon-Tiki a využil její profesionalitu a pracovní schopnosti, jež její země dostatečně neocenila.

Žena, která dokázala zařídit všechno

Gerd byla žena s velkým organizačním talentem. Díky svým kontaktům z práce během druhé světové války a z působení ve Washingtonu měla mimořádnou schopnost řešit naléhavé problémy s organizací expedice. Když výprava dorazila do Peru a potřebovala pomoc úřadů, Gerd okouzlila všechny důležité osoby s rozhodovací pravomocí svým intelektem a výkonností, takže výpravě poskytly auto a řidiče. Kdykoli se objevily problémy, Thor Heyerdahl vždy s optimismem v hlase říkal: „Pošleme tam Gerd!“

Expedice Kon-Tiki posílala během plavby do novin rádiové zprávy. Úkolem Gerd bylo předávat zprávy tisku. Rychle však pochopila, jak důležité je informovat rodiny členů posádky. Zvládala tak psát několik dopisů týdně a zároveň zvládnout práci na velvyslanectví na plný úvazek. Gerd také vybízela rodiny, aby ji informovaly o svém každodenním životě, aby dobrodruhům zlepšily náladu. Informace se přenášely do malé vysílačky na palubě voru.

Gerd by se pravděpodobně plavila na voru také, kdyby jí to bylo umožněno. Norský velvyslanec ve Washingtonu jí však výslovně odmítl povolit účast na expedici. Nechtěl přijít o pracovitého člověka. Nakonec, byla „jen“ žena – co ta by na takové expedici dělala? Thor Heyerdahl však Gerdiny kvality poznal, když si ji vybral místo jiných mužských kandidátů jako vedoucí projektu své životní expedice.

V Oslu najdete Museum Thora Heyerdahla zasvěcené nejen expedici Kon-Tiki, které vzdává hold tomuto objeviteli a cestovateli. U příležitosti Mezinárodního dne žen otevřelo letos v březnu i expozici s názvem Gerd Vold Hurum – žena, na kterou muzeum zapomnělo, která je zároveň první oslavou 75. výročí expedice Kon-Tiki v roce 2022.