Kovová věž se stavěla v centru Paříže mezi lety 1887–1889.

Kovová věž se stavěla v centru Paříže mezi lety 1887–1889. Zdroj: Profimedia.cz

V prvních letech se velké přízni místních netěšila.
Konstrukci tvoří miliony přesně navržených součástek.
Během noční světelné show se smí fotografovat pouze pro soukromé použití.
4
Fotogalerie

Eiffelova věž: Deset překvapivých faktů o pařížské ikoně

Kam až sahají vaše znalosti o jedné z nejznámějších staveb světa? Otestujte si je. Přinášíme deset málo známých zajímavostí z minulosti i současnosti Eiffelovy věže.

Každoroční milionová návštěvnost

Francouzské hlavní město ukrývá ve svém srdci nespočet světoznámých památek, které plní itineráře mnoha turistů. Bezpochyby se k nim řadí i tři 324 metrů vysoká ocelová věž, kterou každoročně navštíví až sedm milionů lidí, 75 procent z toho jsou cizinci. Od momentu, kdy ozdobila sedmý pařížský obvod, na ni mělo zavítat až tři sta milionů turistů.

Den Eiffelovy věže

Jedna z nejnavštěvovanějších dominant Paříže má vlastní svátek, jenž připadá na poslední březnový den. Jedná se o datum, kdy byla po dvou letech prací v roce 1889 otevřena u příležitosti Světové výstavy. Za jejím původním návrhem stojí architekti Maurice Koechlin a Émile Nouguier, kteří pracovali v Eiffelově společnosti.

Žirafa pana Eiffela

Stavba monstrózní věže jako hlavní atrakce pařížské přehlídky vyhrála v konkurenci dalších sto šesti projektů. Postavil ji slavný konstruktér Gustave Eiffel, a ještě, než vznikla, intelektuálové ji posměšně přezdívali „velkou děravou žirafou“. Později ji místní nazývali prostě „třísetmetrovou věží“, až se stala „věží pana Eiffela“.

Od 1889 do 1909

S existencí Eiffelovky do dnešních dní se v 19. století rozhodně nepočítalo, jejím hlavním posláním totiž bylo předvést světu umění francouzských stavitelů. Dvacet let po výstavě se ji město chystalo strhnout. Nicméně Eiffel chytře umístil na její vrchol anténu a věž se začala používat jako vysílač.

Nejen vyhlídka

V jejím třetím patře zřídil architekt vědeckou laboratoř, kde prováděl s ostatními vědci fyzikální pokusy, a meteorologickou stanici. Druhé patro hostilo polovinu roku 1889 kanceláře deníku Le Figaro a první podlaží poštu nebo dřevěné divadlo navržené Stephenem Sauvestrem.

Paříž znovu bez Eiffelovky

Podruhé měla ikonická stavba namále při nacistické okupaci. Adolf Hitler nařídil její stržení, ale rozkaz se naštěstí nikdy nepodařilo splnit. Francouzští odbojáři se však nepřátelům pomstili, když přestřihli kabely od výtahů. Nacisté tak museli vystoupat na vrchol Eiffelovky po schodech, aby tu vyvěsili svou vlajku.

Nestárnoucí dáma

Složitá konstrukce složená z osmnácti tisíc ocelových částí, které drží pohromadě dva a půl milionu nýtů, vyžaduje údržbu. Každých sedm let padne na přemalování železné dámy až šedesát tun barvy. Taková estetická úprava uchovává její perfektní vzhled a poskytuje jí zároveň ochranu před korozí.

V záři reflektorů

Každou celou hodinu, když na město lásky padne tma, se věž na pár minut rozzáří drobnými blikajícími světýlky. Poprvé se na ní světelná show rozehrála v roce 1985 za pomoci 336 žlutooranžových reflektorů. Večerní představení tak, jak ho známe dnes, poprvé proběhlo na silvestra při vítání nového milénia díky záři dvaceti tisíců malých žárovek.

Malá velká věž

Eiffelovka nemění svou atraktivní podobu pouze v nočních hodinách, ale i v zimních a letních měsících. Kvůli vlastnostem použitého materiálu se při nízkých teplotách zmenší až o čtyři centimetry. Při jejich zvýšení během horkých dnů zase o kousek povyroste. Rekordně se tomu stalo v roce 1976, kdy se kov natáhl o osmnáct centimetrů.

Vzdálená příbuzná

Slavná pařížská památka inspirovala ke stavbě podobných monumentů i jiná světová města, jako Las Vegas, Tokio nebo Prahu. Za sestru Eiffelovky se dá ale ještě považovat i jiná dáma, reprezentující v New Yorku americkou svobodu. Návrh kovové konstrukce sochy Svobody pochází z počátku 80. let 19. století a je také od firmy Gustava Eiffela.