Zmrtvýchvstání v České Lípě

Zmrtvýchvstání v České Lípě Zdroj: Richard Grégr

V kulisách polorozpadlého hradu vypadají Pašije docela věrohodně
Hraje se přímo mezi diváky, kteří jsou tak svědky Ježíšovy cesty s křížem
Petr Nárovec je přesvědčen, že českolipský hrad je pro velikonoční hru ideálním místem
Amatérští herci dávají do hry všechny své síly!
Těsně před uzávěrkou jsme se dozvěděli, že letošní představení se kvůli virové epidemii nebude konat. Ale všichni zúčastnění věří, že to vzniklou tradici nepřeruší.
6
Fotogalerie

Pašije v České Lípě: Každým rokem skupina herců ztvárňuje velkolepým způsobem poslední dny Ježíše Krista

Jsou Velikonoce, Velký pátek, a tady na hradě Lipý v České Lípě se odehrává biblický příběh Ježíše Krista. To, co z hradu zbylo, nedávno renovovali. V historických venkovních kulisách vyznívají všechny scénky od Poslední večeře až po Ukřižování a Zmrtvýchvstání velmi silně.

„Vždycky jsem tušil, že by to tady mohlo být nejlepší,“ říká Petr Nárovec, řečený Brambor, který na hradě roky sloužil jako kastelán. „Jednou na Vánoce jsme hráli scénky z narození Ježíška v Betlémě. Líbilo se to, a tak někdo navrhl, že bychom taky měli zahrát, jak to s ním skončilo. A dnes máme za sebou patnáct pašijových představení…“

Lipý jako vodní hrad z konce 13. století kdysi skutečně stával na ostrůvku. Dnes z něj zůstaly převážně ruiny a prohlubně v terénu před zachovalými hradbami, kde bývala voda. Od devadesátých let minulého století tady probíhaly archeologické a záchranné práce. Přinesly poznatky o historii České Lípy a vznikl také prostor pro přírodní divadlo. Dnes se tady posuneme ještě o více než tisíc let před vznik hradu.

Po hradbách právě chodí římští zbrojnoši s dlouhým kopím a z té výšky se tváří nesmlouvavě. Rádi si ale stoupnou přesně tak, aby na fotce nebyly vidět žádné paneláky nedalekého sídliště. Uvnitř v hradbách už v historických oděvech chodí Kaifáš, Pilát, lotr po levici i pravici a biřicové, kteří budou nemilosrdně švihat důtkami ukřižované. Mezi herci se už objevují první diváci a přicházejí stále další. Skupina Řemdih začala hrát dávné písně na historické nástroje.

„V České Lípě jsme jen obnovili dávné zvyky,“ říká Petr Nárovec s tím, že Pašije se tady hrávaly a patřily mezi vyhlášenou podívanou.

Z Ježíše lotrem na kříži

„Odhodlání jsme měli, ale chybělo všechno včetně scénáře,“ pokračuje. „Začali jsme ho psát společně s kamarádem Tomášem Křivánkem a dnes má čtrnáct stran. Pak jsme hledali někoho se zkušenostmi s režijním vedením, a to byl František Zborník. Dlouho také soubor hledal vhodnou hudbu. Po mnoha pokusech, která by byla nejvhodnější, ji přímo ke scénáři složil v roce 2014 příznivec a ředitel místní základní umělecké školy Marek Kučera,“ popisuje Nárovec zrod akce. Zbývalo sehnat a nadchnout herce. „My jsme zcela volný soubor, nazýváme se ochotnický spolek OSLI,“ tvrdí Nárovec.

Prvních sedm let byl Ježíšem Kristem právě Tomáš Křivánek, až se přehrál do současné role lotra na kříži. „Není výjimkou, že se každý rok sejde trochu jiná parta. Jsou to muzikanti i herci, kteří hrají třeba v souborech NOPOĎ nebo Divadelní klub Jirásek. Občas někdo zjistí na poslední chvíli, že nemůže. Nebo při zkouškách zjistí, že mu daná role nesedí a chtěl by jinou. Jednou jsme postavy přeobsazovali narychlo hodinu před začátkem představení.“

Pro mnoho herců se Pašije staly srdeční záležitostí. V roli Ježíše Krista zase uvidíme muže, kterého znají maminky z pražské polikliniky v Břevnově a možná i ty z České Lípy, kde také jednou týdně slouží. Lékař a porodník Jakub Neumayer je mimo jiné i výborný baskytarista, který už patnáct let hraje v českolipské punkové skupině Pupíček. Díky jeho povolání jsou tak účastníky Doktorfestu, soutěže kapel, ve kterých hrají lékaři.

V historii souboru je už třetím Ježíšem. „Hrával jsem několik let stále větší a významnější, přesto vedlejší role: byl jsem Šimon z Kyrény, a dokonce svatý Petr,“ říká Jakub. Když se ale druhý Ježíš v pořadí vzdal své role (dnes exceluje na druhé straně pomyslné barikády jako Pilát Pontský), roli dostal Jakub.

A tak lze pokračovat: jeho sokem je velerada Kaifáš, kterého hraje frontman skupiny Scream of the Lambs, známý jako Bob, v civilu Zdeněk Suchý. Ve své roli se tváří nesmlouvavě. Hudební orchestr tvoří učitelé a žáci českolipské základní umělecké školy vedené Pavlem Hricem.

Od Poslední večeře

Zatím Řemdih dohrál, „hlediště“ se naplnilo a na snížené části hradeb, kde se odehrává první polovina příběhu, přicházejí mluvčí, kteří uvedou do děje. Začíná Poslední večeře, zjevně inspirovaná obrazem Leonarda da Vinci. Jidáš se vydává ke Kaifášovi, kde svého Mistra zradí, a ten je pak zatčen v Getsemanské zahradě… Scénář vyřešil i sebevraždu Jidáše oběšením. Herec nám zmizí na hradbách a v oblouku vidíme jeho zavěšenou figurínu.

Herci se nevyhýbají potyčkám ani šermu a hrají s nadšením a možná až trochu syrově. Když vedou Ježíše zpět k Pilátovi, má už záda plná krvavých šrámů. „První dva roky jsme měli profesionální maskérku, nyní to zvládnou děvčata ze souboru,“ vysvětlil Jakub Neumayer věrohodnost vzhledu herců.

Pilát si zatím na hradbách umyje ruce a Ježíše vedou napříč hradem i hledištěm na Golgotu, kde bude ukřižován tak, jak praví Písmo: s lotrem po pravici i po levici. Vše je až surrealisticky drsné, důtky švihají, řetězy chrastí. „Nějaké odřeniny a škrábance vzniknou, Ale ani zdaleka takové, jaké by vznikly, kdyby to bylo skutečné,“ dodává s lékařským nadhledem doktor Jakub. Herci vytvářejí obrazy známé z umění. Scénu následující po Ukřižování (Pietu) ztvárnili sochaři nesčíslněkrát, ať již Michelangelo, či Jan Brokoff. Celý příběh končí Zmrtvýchvstáním: Ježíš potichu přichází mezi spícími vojáky v bílé říze a rozpřáhne náruč k hledišti…

Soubor

V loňském roce došlo k únavě materiálu, jak to „Brambor“ Nárovec charakterizoval: „Připravovali jsme to vždy s mou ženou, potřebovali jsme si prostě odpočinout.“ Ale už tehdy tvrdil, že vlastně přemýšlí, jak budou pokračovat dál. V prosinci 2019 nám potvrdil: přípravy na rok 2020 začínají. Od ledna se scházejí na zkoušky: „Jednou do týdne si procházíme jednotlivé scény s konkrétními postavami. O víkendech, kdy je více času, zkoušíme celou hru i s komparzem v davových scénách.“

Sponzor?

Prostředky na provozování hry získávají zejména ze vstupného, případně pomocí grantů, zejména grantové podpory města České Lípy a Libereckého kraje.

„Chybí nám zásadní sponzor. Obnovují se kostýmy. Schodiště, po kterém vedou biřici Ježíše k Pilátovi, už drží jen silou vůle. Ale díky lidem, kteří se na nás každý rok přijdou podívat, hrajeme stále dál,“ popisuje Petr. „Chtěli jsme znovu oživit přerušené tradice a připomenout historické zvyky. Na tuto památku už i někteří místní zapomněli nebo o ní vůbec nevěděli,“ dodává.

Biblický příběh ukrývá obrovský mravní náboj. Máme ho v sobě hluboce zakořeněný, ať jsme věřící, či nikoliv. Pašije patří mezi klasická divadelní témata, hraná po staletí, a je to výzva pro všechny, kteří se pokusí o ztvárnění příběhu lásky, cti, odvahy, zrady, utrpení, a zejména naděje.

„Myslím, že jsme se pokusili dát do našich Pašijí to nejlepší z nás,“ tvrdí Nárovec procítěně. „Pokud se nám to trochu podařilo, je to pro všechny zúčastněné velká odměna.“


Utrpení po česku

  • Pašije jsou inspirované biblickými příběhy, jak je zaznamenali evangelisté, zejména svatý Matouš a svatý Lukáš i svatý Marek, případně i svatý Jan, kteří Ježíši v jeho posledních dnech byli po boku.
  • Pašije (z lat. passio - utrpení) zobrazují poslední úsek Ježíšova života, kdy přišel do Jeruzaléma, Jidášovu zradu, vše, co předcházelo zatčení, Pilátův soud, Ukřižování a nakonec v České Lípě i Zmrtvýchvstání.
  • Pašijová procesí, ale i hry připomínající poslední události Ježíšova života znala už středověká Itálie ve 12. století, ale do podoby nám známé vznikly v pozdější době jako projev barokní zbožnosti v hrách, které se z chrámů přenesly do přírody.
  • Barbora Darebná uvádí ve své bakalářské práci Tradice pašijových her a jejich ztvárnění v České Lípě vznik místních pašijových procesí už v letech 1670 až 1757. Souvisí to s rozvojem barokní zbožnosti. Od poloviny osmnáctého století však původně církevní pořádání převzaly lidové spolky a nakonec zhruba o dvacet let později tyto tradice zanikly.
  • Dnes jsou proslavené Hořické pašijové hry s dvousetletou historií. Vznikají pašijové hry na Zbraslavi či ve Žďáru nad Sázavou.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 4/2020.