Východně od Sedlčan leží tajemný Kolihovský les. Mezi stromy se tu ukrývá záhadný Soudný kámen, u něhož se prý v pohanských dobách vynášely soudy a prováděly obřady. Cestu k němu najdete díky „stezce lesního muže“.
Tajemná lokalita Kolihovský les (Kolihovy) u Kosovy Hory na Sedlčansku dlouho čekala, než ji návštěvníci objevili. Zasloužil se o to místní „lesní muž“ Jára Heřman. Žil v lese po dva roky o samotě jako poustevník, jen mezi zvířaty. Později se řádně usadil, ale na milované útočiště nikdy nezapomněl, a dokonce se zasloužil o netradiční zmapování: v Kosově Hoře (ale i jinde) visí jeho orientační plán Kolihovského lesa s naivními pestrobarevnými malůvkami.
Žlutě značená stezka „lesního muže“, procházející severně od Kosovy Hory napříč Kolihovským lesem až do Luhů, také usnadňuje cestu k většině zajímavostí (Soudný kámen, Hadí studánka, zákoutí U Obrázku…). Ale pozor – občas chybí směrovka a značky se ztrácejí, takže pověstný „bludný kořen“ tu asi vážně bude!
Rozsudky i věštby?
K mohutnému Soudnému kameni je nejlépe se vydat z Kosovy Hory, případně z obce Luhy. K cíli vede jedna z tvarových odboček stezky Járy Heřmana. „Lesní muž“ v malované mapě Kolihovského lesa tvrdí, že u tohoto seskupení balvanů prý věštila vznešená kněžna, provázená věrným psem. Historik Čeněk Habart ale uvádí střízlivější informace – u kamene se prý v pohanských dobách konaly soudy. O tom svědčí i jméno blízkého Velkého vršku – Velký byl nazýván právě proto, že „se tu odbývaly velké, důležité události, soudy nebo pohanské slavnosti a obřady“.
Přímo od Soudného kamene – už bez jakékoli značky – lze „dobloudit“ až na Velký vršek, nejvyšší bod lesnatého hřebenu. Tam v nepřehledném, zarostlém terénu leží nejen další žulové balvany a triangulační tyč označující kótu, ale i část nízké polokruhové zídky z opracovaných kamenů. Není to však zbytek prastarého hradiště, ale údajně pozůstatek německé pozorovatelny z druhé světové války, kdy byla celá tato oblast využívána jako vojenské cvičiště a střelnice SS. Z Velkého vršku pak klesáme „cestou necestou“ do nižších partií až ke Hradišťku a při horním okraji této vísky se opět setkáme se žlutou odbočkou, po níž se můžeme vrátit na základní stezku.
Symbolický hrob letců
Ještě předtím můžeme dojít k východnímu okraji osady a za posledním stavením se dát rovně okolo tůně k lesu a poté mírně vpravo vzhůru. Tady se v tichém zákoutí skrývá symbolický hrob amerických letců: pietní místo, ohrazené dřevěným plůtkem s kříži a americkou vlajkou. Dne 19. dubna 1945 se u Sedlčan odehrála krvavá kapitola jedné z mnoha leteckých bitev druhé světové války.
Více než sto amerických strojů typu B-17 G, „létajících pevností“, jež patřily k bombardovacím skupinám 8. letecké armády Army Air Force a měly uskutečnit nálet na Ústí nad Labem, napadla německá obrana. Bombardér s číslem 43–38701 dostal zásah do palivových nádrží, vzňal se ještě ve vzduchu a hořící trosky dopadly do severní části Kolihov i širšího okolí. Rovnou na palubě zahynulo sedm členů desetičlenné posádky. Pouze bombometčík J. A. Trojanowski, palubní inženýr L. A. Dole a specialista pro koordinaci W. L. Lesh se dočasně zachránili pomocí padáků.
Bohužel však byli záhy po seskoku objeveni, zajati příslušníky SS a odvezeni na hlavní velitelství v Konopišti. Tam je nejprve krutě vyslýchali a poté na odlehlé cestě popravili ranou do týla.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 10/2012.
