7 rad na cesty v obytňáku: Andaluské babí léto
Dlouho jsem toužila po „cikánské“ cestě a dobrodružství v obytném voze. Sbalila jsem proto svůj rodinný ansámbl, pár ideálů, plavky a letenky do Malagy a vydala se vstříc novým zážitkům v domečku na čtyřech kolech napříč Andalusií. Před pár dny jsme dorazili zpět domů ve stejném počtu, v jakém jsme odjížděli, a proto se s vámi ráda podělím o své čerstvě nabyté zkušenosti.
Méně je více
Zapomeňte na velkolepé plány. Ačkoliv původní itinerář naší cesty čítal stovky ujetých kilometrů, památky UNESCO, hory, doly, černý les i španělsko-portugalské degustační menu, už po prvním dnu bylo zřejmé, že všechno bude úplně jinak. Představa, že děti uchlácholíte tím, že cestování v domečku bude jedna velká zábava, končí ve chvíli, kdy je připoutáte v autosedačkách a jim i vám dojde, že cestou nebudou moct skákat po hlavě z palandy a trefovat se míčem do volantu, ale že budou prostě jen sedět a čekat, až zase zastavíte. Přejezdy si proto plánujte ideálně na dobu, kdy hrozí, že alespoň jeden z pasažérů upadne do milosrdného odpoledního limbu, řidiče vyjímaje.
Buďte v realitě
Ne, opravdu své sedmimetrové auto nezaparkujete na hraně útesu, i když by odsud byly fantastické výhledy na oceán. Dokonce se s ním neprocpete ani křivolakými uličkami do centra bílých měst. A pokud ano, pánbůh s vámi a zpětná zrcátka pryč. Couvání i parkování jsou samostatné disciplíny, které není radno podcenit. Minimálně byste měli mít představu, kde chcete nocovat. Veřejná parkoviště přitom rozhodně nejsou ideálním spotem. Alespoň v mém vidění světa ne. Díky aplikaci park4night se dozvíte o spaní „nadivoko“ i nocovištích v soukromí. Stinné místo na pozemku rodinné farmy je ve srovnání s veřejným Stellplatzem učiněnou oázou.
Uvolněte se
Smiřte se s tím, že po návratu z pláže do vašeho přechodného „domů“ nejspíš budete mít písek nejen v kuchyni, v koupelně, ale taky v peřinách a vůbec úplně všude. Neustálé leštění zrcadla v chodbičce není znakem čistoty, ale obsesivně kompulzivní poruchy, které se zbavíte jedině tak, že se na to prostě vykašlete. Autosedačky budou kromě své primární funkce plnit ještě dalších dvaasedmdesát funkcí včetně otočného sušáku na prádlo, lenošky a překladiště mušlí. Ale i s tím se jednoduše smiřte, protože jedině tehdy se dostanete do módu „kempuji, tedy jsem“.
Zpomalte
Pokud máte dojem, že roadtrip by měl mít své svižné tempo, zbavte se ho. Cesta nemusí být nutně cílem. Když se vám na některém místě zalíbí natolik, že mu budete chtít věnovat víc času, prostě to udělejte. Zkušenost totiž praví, že vaše příští zastávka nemusí být nutně ta lepší. Při pohledu na některé zkušenější campery, kteří si ve svém základním táboře rozbalí externí lednici na chlazené nápoje, koberec i televizní anténu, se dá tušit, že cestování obytňákem může mít opravdu své velmi rozvážné tempo.
Osvoboďte se
Čím dříve si uvědomíte, že každé rozhodnutí je jen vaše, tím dříve se dostaví euforický pocit z cestování. Změna plánu může přijít ve vteřině. Chtěli jste zaparkovat na pobřeží, ale pláže jsou přeplněné k prasknutí? Otočte to a vyrazte do hor. Právě v tomhle tkví největší kouzlo cestování obytňákem. To nejdůležitější máte pořád u sebe. Máte svůj prostor, který si vozíte s sebou. Pokud dodržíte pár základních pravidel, můžete si užít skutečně bezbřehou cestovatelskou svobodu.
Nechte si poradit
Není ostuda nechat si poradit od zkušenějších. I když se všechno může zdát jasné jako facka, už první servis vás možná přesvědčí o opaku. Naše první zkušenost s obytňákem se díky péči party Naruby.life obešla bez větších traumat. Nejen že nám půjčili auto, vysvětlili nám, co a jak, ale ještě byli po celou dobu naší cesty k dispozici ve skupině na WhatsApp, kdyby cokoliv. Na všetečné dotazy typu, co teď máme, do háje, dělat, když kontrolka na palubce svítí žlutě a záchod nejde zavřít, odpovídali bryskně a věcně.
Nesnáším loučení
Až nastane den D a vám dojde, že je čas přesunout váš život z auta opět do kufru, potažmo rovnou do reálného života, nastane šok. V obytňáku je totiž tolik úložného prostoru, přihrádek a místeček na poklady, že loučení anebo balení, nebude brát konce. A když se u předávání klíčků vaše nejmladší dítě doslova zhroutí, protože přece auto je jeho domov, nevěšte hlavu. Co takhle začít plánovat další cestu anebo rovnou začít šetřit na vlastní mobil haus?
