Západní zátoka pod vesnicí Afiónas nazývaná Pirátská

Západní zátoka pod vesnicí Afiónas nazývaná Pirátská Zdroj: Jiří Páleníček

Klášter Vlachérna nedaleko letiště u hlavního města nešlo nevyfotit, právě přistávající letadlo vpravo nahoře není příliš vidět
Stezka byla tak rozpadlá, že se na ni neodvážilo jediné auto a většina cyklistů ji z bezpečnostních důvodů ignorovala
Náš milovaný Řek Zorba pracoval mnoho let jako číšník
Překvapivě se i v hlavním městě našly uličky bez turistů
Grilování, které místní milují, se rozjede především o svátcích
25
Fotogalerie

Jak si užít řecký ostrov Korfu

Červenec a srpen. Sezona vrcholí. Ubytování beznadějně zabukovaná, auta rozpůjčená, slunečníky na plážích rozebrané, před památkami fronty autobusů. Dva podivné Čechy si ale každý pamatuje. Jezdí totiž po tomhle Jónském ostrově na kole. Že je při tom čtyřicet ve stínu? Ještě lépe. Posuďte sami.

Když nás viděli podruhé či potřetí, začali nás brát jako návštěvníka, který přijel jejich ostrov pochopit, a nikoliv jako turistu, jehož hlavním úkolem je nechat na ostrově co nejvíc peněz. Stálo za to zatnout zuby, vypotit litry potu, připadat si, že na nás fouká vzduch z obří rozpálené pece a že každou chvíli zažijeme srdeční zástavu.

Setkání bylo nespočetně, přestože jsme bydleli v úplně zapadlé vesnici mimo moře, která se o turisty příliš nestarala. Hned první den jsme si v rámci začlenění chtěli dát kávu a posedět. Chlapík v obchodě se ani nezdvihl: „No cafe, only drinks.“ Akceptovali jsme jeho přístup a od té doby si jen mávali: Jásu – ahoj.

Bez elektrokol by to šlo hůř. Kromě horka zdobí Korfu výživná stoupání a krpály, což najdete i na jiných ostrovech. Ale nikde nenajdete tolik velkých stromů, jejichž stín vás ochrání před pravděpodobným infarktem. Ostatní cyklisté vyjeli na místní silnice až koncem srpna, kdy se trochu ochladilo. My začali devátým červencem, abychom si to užili. A nemám představu, který dobrý anděl nám připravil domek na pronájem ve vesničce Vátos a zařídil, aby v jeho okolí bylo dost zajímavostí.

Skřivan a sova v jednom

Díky vedrům nezbylo než zkombinovat oba tyto živočichy: brzy vstávat, pozdě chodit spát a mezitím si urvat čas na nějakou tu hoďku spánku. Anebo si rozdělit role. Skřivan ráno vstane před sedmou a vydá se pár set metrů pěšky za prvním gastrozážitkem dne – do místní pekárny. Ne do obchodu, ale pouhé pekárny, jejíž majitelé, otec a syn, vstávají v době, kdy to většina turistů v Kávosu, místním Las Vegas na jihu ostrova, teprve pořádně rozjíždí. První várku křupavých bochníčků a vek vyndavají sázecí lopatou z pece už před šestou. Když jsem si do tašky přidala i obří teplý donut posypaný hrubým vanilkovým cukrem, neměla procházka ještě svěžím ránem chybu.

Každý má své

Mnoho věcí je na Korfu unikátní. Především na jeho 585 km2 roste na pět milionů olivovníků. Přidáme-li k ploše, kterou zabírají, pláže, trochu písečných dun, jednu velkou lagunu, vinice, 18jamkové golfové hřiště, turistické apartmány, hotýlky u moře i v olivách a hlavní město Kerkýru s letištěm, na jiné stromy než olivovníky zbude hodně málo místa. Výhodu mají vysoké temné cypřiše, jejichž štíhlé kužele snadno probodnou stříbřitý olivovníkový koberec a vyrazí vzhůru za sluncem.

Něco se nám na olivovnících nezdálo. Rozložité, rozvětvené, vysoké, nikdo je nestříhá. Jejich silné kmeny jako by navrhl surrealista a spletl je z různých kabelů s ponecháním ok pro úkryt hmyzu nebo ještěrek či pro větrání; občas bylo oním okem vidět skrz celý silný kmen. Je to korfské specifikum: jeden ze čtyřiceti druhů řeckých olivovníků, pro vyslovení jehož názvu prý cizinci potřebují nejprve panáka anýzové kořalky oúzo. Zkuste si to: lianolia. Nechá-li se lianolia žít volně, projeví i ona řeckou neuspěchanou povahu. Nestresuje se a plodí v tzv. půlperiodě, tj. jednou za dva roky. Rostly nám hned za domem.

Cyklostezka po Řecku

Další unikum, jediná místní cyklostezka, začínala u golfu dva kilometry od nás. Když ho zde před padesáti lety vybudovali, bylo to druhé hřiště v zemi. Proč na tak malém odlehlém ostrově? Stavitel, dědeček dnešního majitele, znal předsedu řecké vlády a ten byl nadšeným golfistou. A Korfu navíc díky své zalesněnosti, kterou nikdy nepostihly požáry, patří k top řeckým prázdninovým destinacím.

Původ sedm kilometrů dlouhé cyklostezky není jasný. Někdo tvrdil, že ji postavili zároveň s golfem, což vypadá logicky, vede totiž podle něj a spojuje ho se silnicí. Ale jiní místní vzpomínali, že před deseti lety byla zcela nová, všichni ji využívali a jezdili po ní s dětmi. Pak přišla zima a s ní deště. Podmáčené, nedbale udělané podloží povolilo, protože cesta vede po dně dávné velké laguny. Dnes je rozpraskaná tak, že jízda po ní je zkouškou obratnosti. Nevadí, alespoň po ní nejezdí auta.

Med, frappé a rajčata

Šlapeme na kole v tetelícím se vzduchu planiny až k prodejně medu, stánku pod rozložitými olivami, kde si majitelka s manželem vedou svůj mañana život poté, co oba žili dvacet let v Německu, kde se i poznali. Podle Marie mají včely na ostrově pohodu. Žádná varroáza, žádné přikrmování cukrem, žádné zimní období. Poletují si stále. Někdy nosí medu míň, někdy víc a se sbíráním pylu se určitě také nestresují.

Trochu zrychlíme, bylo by škoda, kdyby Nicólaos, pro turisty Řek Zorba, už zavřel svůj sto let starý vesnický krámek. Pravda, máme za sebou jen dvanáct kilometrů, ale je 40 °C ve stínu, jsme v Řecku a za chvíli bude poledne. A to je pravý čas na frappé, našlehané studené nescafé s ledem a na přání i s mlékem a cukrem.

Pak se usadíme venku na kamenné zídce ve stínu stromu a stejně jako místní dědci, se kterými se už dávno zdravíme, pozorujeme protější zdi domů tetelící se v horku. Nehybný klid občas naruší pohyb. Projde turista z Kalifornie s baťohem, je mu přes sedmdesát a šlape si jakoby nic. Jakoby nic se tváří i bílý kocour, který čeká uprostřed silnice, až projíždějící náklaďák zastaví, řidič vystoupí a odstrčí ho. Jednou projede naložené kolo. Uli za svůj život najel 180 000 km, a tak je pro něj osmdesátka denně po zdejších kopcích jen malý trénink.

Po frappé je třeba zaskočit na farmu podívat se, jak zrají rajčata, pravděpodobně jediný produkt, zachraňující čest místního zemědělství. Tahle báječná rajčata jíme celé tři měsíce. Jsou velká, poněkud neforemná, voňavá a po rozkrojení nás ohromí výrazně karmínovou barvou svého masa. Starají se o ně Albánci. Bydlí v buňce, jejíž převážnou část vyplňují bedničky, a kupodivu se do ní vejde i postel, stůl a myslím, že někde se skrýval i vařič. Jejich rajčata se prodávají v malých krámcích, velké sámošky vozí veškerou zeleninu stejně jako všechno ostatní zboží z pevniny přes přístav Igoumenítsa.

Sjíždíme do Ermonés. Konečně moře! Zátoka není velká, pláž také ne, lidí je trochu míň, a navíc je tu něco navíc. Zde, v ústí řeky Nausica, ztroskotal Odysseus. Teď se u její nenápadné louže vyvalují turisté pod slunečníky a na opačném konci zátoky nás z otlučených džípů zdraví jejich řidiči, tahající sem lodě na odvoz lidí na opuštěné pláže. Jeden z nich je rybář. A protože se moje sova-rybář už mezitím naplno probudila, začínají probírat ryby. Dlouhovlasý hubený rybář ukazuje na mobilu fotky metr a půl dlouhého kranase, kterého vytáhl ze 190metrové hloubky. Je vidět, že i ve vyloveném Středomoří se ryby dají chytit. Jinak ale Řecko vsází na jistotu a ryby pěstuje v sádkách, velké jsou nedaleko Korfu severně od Igoumenítsy.

Voda má někdy 29 °C (vzácně), někdy 21° (jednou). Zátoky Ermonés a Mirtíotissa patří totiž k nejstudenějším na ostrově. Celé západní pobřeží má chladnější vodu, ale místy až reklamní zátoky a břehy se skalami, jeskyněmi, vyhlídkami a samozřejmě plážemi. U méně romantických východních břehů, které jsou přivrácené k Albánii, není moře tak průzračné, ale s menšími vlnami a teplejší (29 –30°).

Víno a olivový olej

Pěstování oliv a vína se proplétá. Kdo má půdu, má na ní olivovníky.
Kdo má vinici, má na své půdě také olivy, jinak to nejde. Rostou tady od nepaměti. K jejich rozvoji přispělo 400 let nadvlády Benátčanů, kteří roku 1537 přikázali likvidovat místní vinice a místo nich vysadit olivy.

Typickou ukázku propojení obojího jsme měli od nás také kousek. Vinařství Theotoky Estate navíc ukazuje, jak jsou některé místní rody podnikavé a průbojné. Rod Theotoky patří k nejbohatším v Řecku a dědeček i otec současného majitele byli opakovaně ministry ve vládě. Vinařství není velké, ale dokázalo získat medaile a vyváží do celého světa. Vsadilo totiž na mystérium biodynamického zemědělství. Pod olivami se pasou ovce a osli, aby bylo čím hnojit, ale víno sklízejí Albánci jako na normální farmě. Součástí ochutnávky za 15 eur je salát s vlastními ekoolivami a vlastním olivovým olejem, fetou a jinými zdejšími eko-bio-mňamkami.

Přitom ještě před pár desítkami let byl korfský olej určen především pro průmyslové zpracování a přes několikasetletou tradici byl považován za nepříliš hodnotný. Jako první si potenciální kvalitu a marketingové možnosti oleje z lianolie uvědomili dva bratři Dafnisové, z nichž jeden se jmenuje, tak jako polovina mužů na Korfu, Spýros. Snad právě tento Spýros vymyslel i název firmy The Governor na počest místního rodáka, prvního vládce svobodného Řecka Joánnise Kapodístriase. Jejich The Governor extra virgin je považován za jeden z nejkvalitnějších na světě.

Lisovna oleje Mavroudís leží u hlavní silnice na jihu ostrova, kam jsme se díky provozu vydali raději autem. „Už jste byli v muzeu?“ zarazí nás na odchodu příslušník starší generace Mavroudís. „Ne? A proč ne? Že je vám horko? Ale jste z Česka, ne? Tak to musíte do muzea!“ A chlápek se dává do vyprávění o tom, jak pět let muzeum budoval a využil staré rodinné stroje, které se válely pod olivovníky. Vláčí nás od jedné mašiny k druhé a nakonec vítězoslavně ukáže: „Vidíte, Slavia, to je od vás!“

Plus a minus – a taky návrh

Tenhle nadpis jsem si vymyslela jako závěrečný. A pak jsem marně přemýšlela, jaká minus napsat. Že můj rybář-sova zhubl o pět kilo? Že jsme kvůli frontě u pokladny vynechali benátskou pevnost v Kerkýře i Achilleon císařovny Sisi? Že jsme jednou dvě hodiny čekali s koly pod cypřiši, až přestane pršet, a při tom snědli všechny hrozny zapomenuté na plotě? Nevím. Záleží na tom, co od ostrova chcete. Ale mám návrh. Přijeďte sem na přelomu srpna a září, zamluvte si předem v místní půjčovně kvalitní elektrokolo a zkuste aktivní Korfu. Určitě nebudete litovat.


Mýty o ostrově Korfu aneb co NENÍ pravda

  • Ostrov je rovinatý.
  • Doprava je minimální.
  • I tady byly požáry.
  • Je ostrovem pro levnou turistiku.
  • V sezoně vždy seženete ubytování až na místě.
  • Září je ideální na opalování, protože ještě neprší.
  • Frappé pod dvě eura neseženete.

Pláže a zátoky

  • Nejfotogeničtější – dvojzátoka pirátů u vesnice Afiónas na severozápadě ostrova
  • Největší – Glyfáda na západě
  • Nudistická (oficiální) – jižní konec Glyfády
  • Pro zamilované – zátoka s tzv. kanálem lásky u Sidári
  • Největrnější – u bývalých salinas Alikés severně od Lefkímmi a dále západní pobřeží jako celek
  • Nejdelší – na kose podél laguny Koríssion na jihovýchodě
  • Opuštěná a dosažitelná na kole – jižně od kostelíka Ágios Nicólaos jižně od Dassiá

Kolo s sebou

Chcete-li jezdit na svém kole, do letadla můžete vzít jen kolo klasické. Akumulátory na elektrokola se letecky nepřepravují. Elektrokolo si musíte přivézt po pevnině a trajektem. Z Benátek nebo Ancony trvá trajekt bez zastávky 24 nebo 15 hodin. Po pevnině je to delší, ale trajekt z Igoumenítsy je krátký a jezdí často.


Kulinářský tip

Zelenina na řeckém stole nikdy nechybí, ale maso je maso a Řekové ho milují. V době náboženského svátku či pouti, kterých je na ostrově opravdu hodně, jede grilování ve velkém. Ráno přitáhnou na křižovatku osobáky několik velkých kovových přívěsů s dřevěným uhlím. Nad ním konstrukce s vysokými rošty. A na nich se otáčejí jehňátka, prasátka a tyče s obřími gyrosy. Nezaváhejte, když navečer vyhládlí po kilometrech na kole a po plavání chcete koupit, tyče jsou prázdné a některé vozy už odjíždějí.

Články z jiných titulů