Palmýra, jak už ji nikdy neuvidíme
Nádherné starověké město v roce 2007 žilo turistickým ruchem. Davy nadšených milovníků historie bloumaly po starověké dlažbě a obdivovaly dokonalost antických sloupů. Než vtrhl do Palmýry Islámský stát, byla krásná.
V Palmýře jsem tehdy v roce 2007 poprvé pocítila, co to je být ráno při úsvitu v poušti. Taková zima mi dlouho nebyla. Ale stálo to za to, protože rozednění nad Palmýrou, takovou, jaká tehdy byla, už nikdy neuvidím. Mohutný tetrapylon už neexistuje a bůhví, co všechno zničí islamisté, případně bombardování, než válka v Sýrii skončí.
V Tadmuru, moderním městě za hranicemi antického města, jsme s kolegou málem způsobili infarkt našemu průvodci Eliasovi, když jsme prohlásili, že se pojedeme podívat do pouště, jak žijí beduíni. Trval na tom, že pojede s námi, bez ohledu na svou nesmírnou tělnatost a na fakt, že přes den panovalo vedro určitě přes 40 stupňů. Elias se musel zcela odůvodněně obávat, že jakmile se vyškrábe na velblouda, trefí ho šlak. A tak jsme jeli sami. Já na malém tmavém koníkovi, Tomáš na velbloudovi, jehož poháněl asi šestnáctiletý Rdoan s červenobílým šátkem na hlavě. Rdoanova rodina tábořila za městem. Do školy nikdy nechodil, i když první stupeň byl v Sýrii v té době povinný. Rdoan dojil bratrovy velbloudy a čas od času vyjížděl s turisty do pouště. Projdeme prašnými uličkami oázy na kraji Palmýry, za sebou necháme její nádherné ruiny a pomalu se noříme do hnědě-oranžového světa písku a kamení.
Ambice, které pohřbily město
Aramejci trvale žili v Palmýře už ve druhém tisíciletí před Kristem. Město se nacházelo na cestách obchodních karavan z Antiochie na středomořském pobřeží do Mezopotámie a zároveň bylo významným uzlem Hedvábné stezky, vedoucí z Číny do Evropy. Největší slávu zažila Palmýra za vlády ambiciózní královny Zenobie. Ta svého syna dokonce prohlásila za rovného římskému císaři. To císař Aurelianus ale nenechal jen tak bez odpovědi a na přelomu let 272 a 273 Palmýru v čele velké armády dobyl. Královna zemřela zřejmě v domácím vězení v Římě. Její ambice tak město zničily. V roce 1980 se Palmýra dostala na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, což ovšem islamistům z IS nezabránilo v devastaci nádherné památky, na kterém předtím odvedli skvělou práci restaurátoři.
Rdoan syčí na svého velblouda, aby ho donutil sesunout se k zemi. Jsme na místě, u beduínů v poušti. Střechu tvoří celta, stěny jsou ze sešitých pytlů od obilí, vše podepřené dřevěnými kůly a lany uvázané ke kolíkům v zemi. Zpočátku sedíme v místnosti pro hosty jen s otcem rodiny. Asi šedesátiletý muž s tváří filmové hvězdy vypráví o tom, že jeho děti učí číst a psát jeden z beduínů. Na školy nemá rodina dost peněz - oblečení a hlavně benzin na cesty do města stojí příliš.
Hostitelova žena staví mezi nás konvici s hodně sladkým čajem a pár skleniček. To je snad to jediné, co se dodnes v Sýrii nezměnilo – pohostinnost a posezení u čaje, i když vám k tomu kulisu tvoří střelba a výbuchy.