Tuva: Hledání šamanů v zemi, kde mají duchové stále hlavní slovo
Kde najdete bájnou zemi šamanů, která je díky schopnostem léčitelů a proslavenému hrdelnímu zpěvu rájem pro dobrodruhy i lidi duchovního vyznání? Jde o ojedinělé místo v centru Asie, poblíž místa, kde se stéká Velký a Malý Jenisej. Mnozí si ho navždy zamilují, jiní kvůli drsnosti obyvatel naopak rychle zmizí domů.
Když jsem poprvé cestoval ze sibiřského Novosibirsku do Republiky Tuva, netušil jsem vůbec, co mě čeká. O zemi, která je skoro dvakrát větší než Česká republika, moc informací není. Ani internet není plný vyčerpávajících blogů nebo cestopisů. Určitě překvapivá je odlehlost této země, která je součástí Ruské federace. Vedou sem jen dvě silnice z Abakanu, což je hlavní město Chakaské republiky. Žádná pokračující železnice a omezené letecké spojení. Vždy je nutné počítat minimálně se dvěma nebo třemi dny na jednu samostatnou cestu. Když přijedete pozdější dopravou dávno po příjezdu nočních vlaků, všechna auta nebo nepříliš časté autobusy už jsou dávno pryč. Do Kyzylu, centra Tuvy, nic dalšího nejede a nezbývá než počkat do dalšího jitra. Už jen tyto těžkosti byly pro mě tím nejlepším impulzem k poznání proslavené země šamanů.
Po přejezdu Východního Sajanu se otevírá drsná krajina připomínající Mongolsko, která byla kvůli izolaci a klimatu v historii nezávislá. Dnes je území součástí Ruska, což připomínají paneláky a vlající prapory v hlavním městě. Na první pohled Tuva spíše patří do Mongolska. Značná nadmořská výška a drsné klima ji však v průběhu historie do velké míry izolovaly. Místní populace se tak vyvíjela víceméně nezávisle na zbytku státu a osvojila si specifický styl života, přizpůsobený nelehkým podmínkám. V dávné minulosti zemi kontrolovali Mongolové, částečně také Čína díky dynastii Čching. První ruské osidlování probíhalo až od roku 1860 na základě rusko-čínské smlouvy. V roce 1911 oblast byla obsazena ruskými vojsky a země zůstala nezávislým územím pod ruským protektorátem. Během ruské občanské války přišli bolševici, kteří v roce 1921 vyhlásili nezávislou Tuvinskou lidovou republiku, zvanou Tannu Tuva. Také se užíval název Tuvská aratská republika. Tou zůstala až do roku 1944, kdy se stala součástí Sovětského svazu. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se Tuvinci rozhodovali, jestli se připojí k Mongolsku, nebo zůstanou součástí Ruské federace. Zvítězila ekonomická otázka, z Ruska byly výhodnější subvence.
Poznávání
První den byl trochu šok kontrastů – naleštěné centrum města s Národním muzeem a Bílým domem, jak lidé přezdívají prezidentskému a vládnímu sídlu, buddhistické svatyně, ve větru vlající pestré praporky, modlitební mlýnky, to vše versus staré sovětské paneláky a krčící se dřevěné tradiční domky obehnané ploty s dřevěnými fošnami. Jako dva úplně jiné světy, které se naučily žít spolu. Na místě, které se považuje za střed Asie, nedaleko soutoku Malého a Velkého Jeniseje, se pyšně tyčí památník Asie s tradičními výjevy. Ubytovat se je možné v hrstce hotelů, a jakmile se setmí, pomalu utichá ruch. I přes doporučení nechodit jsem se rozhodl procházet po ztemnělých ulicích, a zažil jsem drsnou tvář všudypřítomného alkoholismu. Mnozí muži pijí bez kontroly do posledního hltu, a čím více vodky protéká hrdlem, tím více stoupá agrese u proslavených válečníků, kteří se považují za potomky armády slavného Čingischána. Když po mně skočili dva opilí muži s nožem, okamžitě jsem pochopil realitu a zachránila mě rychlá reakce a okamžitý úprk do hotelu. Ale také odkrytý kanál, do kterého bojovně naladění muži posilnění vodkou, bez sebekontroly, nečekaně spadli.
Hledání šamanů
Cíl fotografovat proslavené šamany se ukázal jako docela složitý oříšek. Sice o nich všichni věděli, ale najít ty správné nebylo jednoduché. V Kyzylu funguje několik šamanských center, jako například Tos Deer (Devět nebes) poblíž řeky Jenisej, kde je také klinika a několik jurt pro obřady, Dungur (Buben) nebo také Adyg Eeren (Medvědí duch), případně buddhistické centrum Tsechen Ling. Většina šamanů poskytuje konzultace, diagnostické služby, očistné rituály s použitím ohně a jalovce a věštění. Poskytují také každoroční svěcení pramenů, stromů, očišťování bytů, domů a automobilů, ale i pohřební obřadnost.
S rozpadem Sovětského svazu začala éra znovuobjevování šamanismu, která připomínala národní obrození a vymezení národní hrdosti Tuvinců. Často se toho období účastnili etnografové, kteří byli nadšení pozůstatky dávných rituálů a tradic. Bolševiky v minulosti pronásledovaní šamani získali respekt, po celé zemi se budují šamanská centra s vlastními řidiči, uklízečkami i pokladními. Kouzla probíhají už veřejně, jejich součástí jsou bubínky, očistné pálení bylin, zvířecí kosti, kůže. I když si lidé domlouvají šamany napřímo pro svoji rodinu, bývá v centrech stále narváno, obzvláště po výplatě. Lidé se ptají na banální záležitosti – pomoc s hypotékou, na zdraví, nevěru, jak se zbavit šéfa v práci nebo jestli děti budou úspěšné při studiu, pomoc s hledáním klíčů, ale i složitější záležitosti, jako kde třeba vybudovat dům nebo jak se setkat se svými předky nebo s duchy. Zažil jsem, kdy nemocné přiváželi příbuzní z odlehlých končin i několik dnů k vyhlášenému šamanovi pro pomoc.
Daně přicházejí
Současná vláda Tuvy se snaží na šamanech vydělat a postavila centrum, kde se snaží vytvořit zdravotní služby s ceníkem za každý úkon. Nejdůležitější je pro ni získat pod kontrolu finanční toky. Přece jen zájem je veliký a přísun dychtivých turistů nečekaný, proto je zdanění žádoucí. Vyrojily se stovky šamanů, někdy jsou to podvodníci, ale vždy jde i o osobní sympatie a je nutné vycítit, jestli jde o skutečného šamana, nebo jen o šarlatána, který touží po zisku.
Konec chytrého medvěda
Nakonec jsem započal hledání u státního šamana přezdívaného „Velký medvěd“. Byl jsem uveden do velké místnosti, kde na zdech visely kůže medvědů, vycpaná hlava jaka, různé talismany: třeba opentlené figurky, lebky zvířat, hromádky kamenů, náhrdelníky z lesklých kamenů, kusy jalovce a diplomy spolu s hudebními nástroji. Všemu vévodil velký dřevěný stůl s pytlíky a truhlami. Když do místnosti vstoupil velký baculatý muž v pestrém tradičním obleku s čapkou na hlavě, jako by utichl svět okolo nás. Pozdravili jsme se a rozvážně mi pokynul k židli, abych se usadil. Chvástavý muž mi vyprávěl o své velké medvědí síle, nepřekonatelných schopnostech a souladu jeho života s přírodou. Nevím, jestli už nepropadl černé magii, měl jsem z něj podivný pocit, ale jeho úspěchy a pověst ho předcházely. Když jsem se zeptal, kde jsou hranice pro šamany, jeho odpověď byla překvapivá: „Nejsou žádné hranice, ty si utváří každý šaman sám. Na rozdíl od buddhistického mnicha, který má jasně stanovená pravidla a hranice.“
Pobavilo mě i jeho odhalení turistického boomu. Jak říkal: „Mnozí cizinci sem přijíždějí v touze poznat mystiku, tak jim to usnadňuji,“ pronesl zábavně. Tento muž evidentně pochopil slabiny a touhy západního světa, vystavěl jurtový tábor, kde učí cizince bubnovat, očistné obřady, zapalovat oheň, a ještě navíc jim po dvou týdnech rozdá diplomy s razítkem. Co by neudělal pro zoufalce za pár tisíc dolarů školného. A prý se jen hrnou, tak zvýšil cenu, ale nápor nepřestává. Byl tak pobaven naivitou západního světa, že se málem udusil smíchem nad hloupostí lidí.
Smích ho přešel, když do místnosti vtrhla jako bouře – jeho žena. Opilá, špinavá manželka, která možná právě vylezla z louže, se potácela místností a začala nepříčetně ječet: „Koho tu máš, proč fotografuje zadarmo, kde jsou prachy!“ A poté po mně bojovně skočila a začala ze mě mámit tisíc dolarů za fotografii. Nezmohl jsem se ani na slovo, a když „Velký medvěd“ hlesl, že jsem mu sympatický a dovolil mi to, žena sáhla po sekyře a zasekla ji do stolu. V tu chvíli se baculatý „Velký medvěd“ nečekaně sesunul pod mohutný stůl a tiše začal vzlykat. Z Velkého medvěda se stal „Malý medvěd“ a zuřivá manželka do něj kopala a zuřila jako saň. Docela mi bylo líto muže, který schoulený pod stolem čekal do doby, než skončilo představení a jeho žena upadla na zem na prochozený koberec a usnula. „Vidíš, mám to v životě těžké,“ posteskl si, a tím skončila audience u muže, který se prohlašoval za ředitele všech šamanů.
Vydržet!
Když jsem neuspěl jinde, zkusil jsem štěstí i v jiném šamanském centru. Hrdě jsem vkráčel do domku s několika šamany a představil se slovy: „Jsem fotograf z České republiky, jmenuji se Tomáš a těším se na fotografování s vámi.“ Když to šamani slyšeli, usmáli se, načež mě jedna rázná žena popadla za límec košile a rychle vyhodila z centra do kopřiv. Odplivla si a řekla: „Tolik debilů každý den, vypadni a už se neukazuj.“
Naštěstí jsem umíněný člověk a zanedlouho jsem pochopil, že to je také každodenní rituál. Za chvíli vyhodili Číňanku a večer stejným směrem letěl i naivní Holanďan. Nenechal jsem se odradit a přestěhoval se na jejich dvorek, kde jsem se utábořil i se stanem. Dělali, že mě nevidí, nikdo o mě nezavadil pohledem. Tak to vydrželi asi týden, ale já stále doufal, že budu přijat, a tvrdošíjně jsem zabíral lavičku před domem a vyčkával, co bude. Po týdnu se to zlomilo. S úsměvem mě jedna šamanka vyzvala, ať jdu dovnitř a nesedím na dešti. Tím okamžikem se mi začala pootevírat zapovězená dvířka.
Vladimir
Přívětivá šamanka se mě ujala a měl jsem možnost ji pozorovat při práci. Když klienti souhlasili, směl jsem i fotografovat. Jeden den mi nabídla možnost setkat se prý s největším šamanem Tuvy – Vladimirem. Přišel baculatý chlapík v oranžové mikině s kapucí a tmavými brýlemi. Byl jsem zklamán, očekával jsem šamana v obleku s talismany, čelenkou z peří a bubínkem. A přišel jen obyčejný chlapík s úsměvem. Nedokázal jsem skrýt rozčarování, ale Vladimir to rozlouskl. Přišoural se ke mně, zakroužil mi rukou s kouřícím jalovcem kolem hlavy a jednoduše prohodil: „Ty mi nevěříš, co?“
Pokýval jsem, ale šamana to nerozhodilo. Musím ještě říct, že brýle ukrývaly slepotu, a o to více dokázaly odhalit mnohé jiné smysly. „Jestli chceš, zavedu tě k tobě domů, nemusím ti nic dokazovat, jsi mi sympatický a bude to tvoje lekce.“ Souhlasil jsem a udiveně zíral na jeho ústa, která začala odkrývat moje soukromí. Zavedl mě na moji adresu, popsal dům, kde žiji, a vstoupil do něj. Tam spatřil moje dva tygry, naše dvě zrzavé kočky a jejich jména. Řekl mi, co dělají a jak jsme je získali. Prošel si byt, otevřel ledničku, pustil počítač a viděl můj život, jako by se napojil do mé hlavy. Když už ho nebavil náš byt na Žižkově, navštívil moje rodiče. Prošel jejich dům, popsal mi do detailů, co mají doma, na zdi, a sdělil mi jejich životní příběh, včetně jmen. Když už ho příliš nebavili, navštívil mého bratra a jeho dceru a dostal mě nejen tím, že znal jejich jména, ale popsal do detailů, co moje neteř drží právě teď v ruce. To už mi běhal mráz po zádech a chtěl jsem ukončit překvapivé setkání. „Jestli chceš, řeknu ti, kolik peněz máš na účtu, vidím všechno,“ tím mě dokonale odzbrojil. Byl jsem nahý před mužem, který mi zprvu připadal jako šarlatán.
Služba u šamana
Každodenní setkání s Vladimirem bylo neuvěřitelným svátkem. Potkával jsem klienty s neočekávanými přáními i osudy. Tady, v domku v Kyzylu, to byla životní zkušenost setkání s realitou. Šaman uzdravoval, pomáhal jako psycholog i zachraňoval mezilidské vztahy. Dobrá byla také šamanka Taťjána, která se mě ujala jako první. Ta dokázala odhalit nemoci během očistných rituálů stejně jako tělo zbavit zákeřných bacilů. Jednou něco plivla na smetiště za domem a vzápětí zvracela cosi mezi odpadky. Když jsem se přiblížil, odehnala mě. „Chceš snad chytit tyfus?“ Jak jsem později pochopil, polykala lidské choroby a zbavovala se jich do díry na rumišti. „Tady najdeš všechno, od chřipky po nejpodivnější záležitosti. Nechoď sem, jinak si tě choroby najdou a neodejdeš živý. Víš, kolik tam toho je pohromadě?“ dodala.
U Vladimira to nebylo vždy tak dramatické, specializoval se na duševní záležitosti a choroby. Když si už nevěděl rady, předal pacienta kolegovi s jinou specializací. Vladimir nejvíce nenáviděl tmu, říkal, že nemůže spát a obtěžují ho duchové. Za své schopnosti vědění musí splácet dluh. A než to stačil vysvětlit, už mi diktoval telefonní číslo, které mu vnukli duchové. Když jsme zavolali, narazili jsme často na člověka, který chtěl ukončit svůj život. A my měli úkol ho přesvědčit, že to nemá dělat. Pomáhala mi v tom moje znalost ruštiny, ale byly to drsné okamžiky, kde se prolínaly lidské osudy a tajemné síly šamanů. Někdy to bylo i šest podobných hovorů, jindy nám duchové dopřáli spánek.
Neuvěřitelná životní zkušenost. Nyní už chápu, proč se po čase šaman musí narychlo sbalit a odjet nabrat sílu do přírody. Tam čerpají energii z nebe a rostlin a rozmlouvají se zvířaty. Jindy jim stačí lidé okolo, protože čerpají také energii z vás. Možná to znáte, když máte kamaráda, a když se s ním vidíte, pokaždé máte pocit úplného vyčerpání. Jako kdyby nějaký upír z vás upil veškerou energii. Někdo to dělá nevědomě, jiný umí pracovat s vaší energií a potřebuje ji pro své přežití.
Pokud si myslíte, že přeháním, mám jedinou radu: Jeďte do Tuvy a poznejte na vlastní kůži mystiku této neuvěřitelné země. Někdo bude nadšený, jiní si jen provětrají účet. Ale přes to všechno to bude nezapomenutelná lekce a zkušenost.
Dobré vědět
- Jak se dostat do Tuvy?
Aktuálně nejsou z EU do Ruska provozovány žádné přímé lety, ale možností je například let se společností Turkish Airlines přes Istanbul nebo s Air Serbia přes Bělehrad, případně pozemní překročení hranice v Pobaltí.
Tuva je poměrně odlehlý region, kam nevede žádná železnice. Možný je let s přestupy do hlavního města Kyzylu nebo zdlouhavá cesta z Novosibirsku či Krasnojarsku vlakem či autobusem do Abakanu, hlavního města Chakaské republiky. Odtud vedou dvě silnice přes hřbet východních Sajan do Tuvy.
Nejčastěji jezdí autobusy nebo sdílená auta do Kyzylu. Druhou možností je méně frekventovaná silnice do města Ak-Dovurak. V samotné Tuvě jezdí občas nepravidelné autobusy, nejčastější možností dopravy jsou sdílená auta nebo stopování. Kvůli problémům s alkoholismem a vznětlivé povaze obyvatel se nedoporučuje cestovat za tmy a večer se příliš procházet po městech.
- Měna
Platí se ruskými rubly. Aktuálně je nejvýhodnější přivézt americké dolary či eura a vyměnit je na místě. Kvůli sankcím nefunguje mezinárodní propojení platebních systémů (karty Visa/Mastercard vydané v EU nefungují), takže je nezbytná hotovost. Ceny mohou být podobné těm našim, největším výdajem bude doprava, pokud spěcháte. Platnost e-víza je časově omezená.
- Víza
Ke vstupu je třeba požádat o jednotné elektronické vízum (e-vízum) přes oficiální portál MZV RF. Podle aktuálních pravidel (platných od srpna 2025) se platnost e-víza prodloužila z 60 na 120 dnů od vydání a povolená délka pobytu se zvýšila ze 16 na 30 dnů. K e-vízu již standardně není vyžadován voucher ani zvací dopis. Cena e-víza se pohybuje kolem 52 USD (asi 1200–1300 Kč).
Během pobytu je nutné se registrovat. Pokud se ubytujete v hotelu, vyřizuje registraci za vás. Jinde máte na registraci sedm pracovních dnů a lze ji vyřídit i na poště. Pro vstup je nutné použít hraniční přechod určený pro cizince. Velká část jižní Tuvy je pohraniční území a do této zóny je třeba vyřídit speciální povolení, které bývá nekompromisně vyžadováno.
Sibiřská Tuva
- Rozloha: 170 500 km² (přibližně dvojnásobek ČR).
- Počet obyvatel: Asi 308 000; v Kyzylu žije okolo 116 000 lidí.
- Etnické složení: Většinu tvoří Tuvinci (přes 80 %) a Rusové.
- Náboženství: Nejvíce lidí se hlásí k buddhismu (více než 60 %), dále k šamanismu a pravoslaví. Setkáte se zde i s komunitami starověrců, kteří žijí izolovaně v odlehlých koutech Sibiře.
- Geografie: Nejvyšším vrcholem je Mongun-Tajga (3977 m). Jihu dominují suché oblasti a písečné pláně s velbloudy.
- Podnebí: Velmi drsné. Zimy jsou mrazivé (teploty klesají i pod –40 °C). Už koncem srpna přichází rychlé ochlazení. Léta bývají krátká a deštivá.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 6/2026.
