Za orangutany do srdce pralesa: cestování po místech, kde se láme osud druhu

Když se řekne Borneo, skoro každý si ostrov spojí s orangutany. Tady, v Indonésii, se mu říká Kalimantan. Na několika místech stále žijí populace kdysi četných lidoopů, kteří svou nemotornou chůzí zaujmou každého. Najdeme je na dvou ostrovech, a to již zmiňovaném Borneu, kde se populace orangutana bornejského (Pongo pygmaeus) odhaduje na něco mezi 61 000 až 100 000 jedinci. Jejich příbuzný, větší orangutan sumaterský (Pongo abelii), žije především na severu ostrova Sumatra v provincii Ačeh v národním parku Gunung Leuser. Jeho populace se odhaduje okolo 14 600 zvířat. Kolik jich ve skutečnosti je, nevíme, protože odhady se vypočítávají podle velikosti území lesů a četnosti zvířat. Na Sumatře žije v oblasti zvané Jižní Tapanuli také orangutan tapanulijský (Pongo tapanuliensis), ale tento vzácný druh se odhaduje jen na 800 kusů.

Podle biologů za posledních dvacet let kvůli lidem uhynulo asi sto tisíc primátů, což je mimořádně alarmující číslo. Důvodů je několik, prvotní je mohutné odlesňování na kdysi zeleném ostrově, dolování a také nadměrná produkce palmového oleje. Podle vědců populace i z neznámých příčin mizí z oblastí, kde je dosud les nedotčen. Možným vysvětlením je častý střet zvířat a farmářů, kteří si brání svá políčka a ovoce. Zvířata, která nemají dostatek potravy v lese, přicházejí na okraj porostu a prostě milují požírání dostupného ovoce. Místní obyvatelé je proto preventivně zabíjejí, aby zabránili nezvaným škůdcům v likvidaci potravy. Je to nekonečný koloběh, který nemá řešení. Populace obyvatel Indonésie razantně narůstá a tlak na půdu a kácení pralesů je nekonečný. Pro zajímavost, za posledních 50 let se počty obyvatel více než zdvojnásobily ze 119 milionů v roce 1971 na více než 275 milionů v roce 2021. I když růst mírně zpomalil, v letošním roce se odhaduje počet lidí na 286 milionů.

Prales z dronu, domov orangutanů, poblíž Ketambe | Zdroj: Tomáš Kubeš

Na klotoku

Národní park Tanjung Puting je asi nejznámějším místem na Borneu, kde žijí asi čtyři tisíce těchto vládců pralesa. Návštěva je možná pouze s průvodcem a jedinou cestou je pronájem lodi zvané klotok. Posádkou pronajaté lodi je většinou váš průvodce, kuchař, lodník a někdy i další personál. Na lodi se i přenocuje, protože v národním parku jiná možnost není. Tanjung Puting je označován za vůbec nejlepší místo na světě, kde lze orangutany ve volné přírodě pozorovat. Nejznámější místo je Kemp Leakey, kde se dokrmují zvířata banány, ovocem a batáty. Už pár hodin, než zaměstnanci parku přinesou potravu, si v okolí na stromech hrají samice s mláďaty. Sotva přijdou pracovníci parku s koši, kteří svolávají svým pokřikem, stromy se doslova hemží orangutany, kteří nenašli jinou potravu a hbitě přeskakují mezi stromy. První se odvážila samice s malým miminem, doslova se nacpe banány a mizí v korunách stejně jako dospívající jedinci. Postupně ale vidíme, jak z korun stromů sestupují další a další, kteří se nebojí sebrat si pár kousků ovoce i pro sebe. Nejvíce pozornosti strhávají samice s mláďaty, která vždy matku pevně objímají a drží se jí pevně za chlupy. Někdy i miminko hrábne nemotorně po banánu, ale matka vždy zabere potravu pro oba.

Keňská záchranná stanice Sweetwaters: Domov šimpanzů, ve kterém se zotavují ze svých zážitků s lidskou krutostí

Afrika

Samice věnují svým mláďatům bezvýhradnou péči a nepřetržitou možnost kojení budou mít až do věku zhruba čtyř let. Ale ani poté samice své potomky neopouštějí a až do věku sedmi let pomohou, pokud je potřeba zasáhnout. Tady u tábora Leakey je největší koncentrace orangutanů, dá se napočítat až třicet jedinců. Sedět na palubě lodi a pozorovat zachovalou džungli zahalenou do vlhkého oparu patří k největším lákadlům parku. Zvuky pralesa, primární prales a pozorování tlup opic připomínají dobu, kdy sem přišli první objevitelé a v úžasu zaznamenali život na Borneu. Nejsou tu k vidění pouze orangutani a všudypřítomné tlupy makaků, ale i vzácné nosaté opice kahau (Nasalis larvatus). Pod korunami stromů je možné spatřit i leopardy, jeleny a medvědy malajské, kteří rádi také šplhají na stromy, kde mohou v klidu odpočívat.

Pohled na spokojenou krmící se rodinku orangutanů nejde zapomenout, otázka zní, jestli i budoucí generace budou mít toto štěstí | Zdroj: Tomáš Kubeš

Centrum Sepilok

Na severozápadě Bornea v malajské části nedaleko města Sandakan je snad nejvyhlášenější atrakce Malajsie, rehabilitační centrum Sepilok. Tady od roku 1964 pečují o sirotky, zraněná zvířata nebo o jedince ze zajetí. Snaží se je naučit opět přežít ve volné přírodě. Jakmile jsou připraveni, bývají vypuštěni do pralesa. Kdo je tu poprvé, bude asi šokován z návalu turistů v letní sezoně. Houfy nadšených diváků se po otevření brány zuřivě rozběhnou po lávkách mezi stromy centra. Co může zklamat, je nejen množství návštěvníků, ale také budova školky, která připomíná pavilon někde v zoo. Za skly uzavřeného domu je možné spatřit, jak si hrají mláďata, která bývají často vypuštěna poprvé na prolézačky. Kdo by čekal atrakci v krmení, bude mít asi smůlu. Jednoduše velký statný samec, jakmile spatří krmiče s koši, zaujme místo na pódiu a mezi hromadami ovoce, banánů a batátů. Doslova žere, a pokud se některá samice s mládětem pokusí jen o rychlou krádež z přetékající hromady žrádla, je nekompromisně zahnána samcem. Ostatní mláďata po pár minutách očekávání raději mizí v lese a představení má opět jen jednoho hlavního herce, který, dokud nespolyká poslední sousto, je pořád na placu. Slabou náplastí je druhé krmítko skryté v lese po lávkách, kde už mají šanci i samice s mláďaty na zádech a mladí jedinci. Záleží na štěstí, ale každý den se vydává ke krmítkům různé množství očekávaných lidoopů.

Orangutaní samice slézají na Borneu někdy i na zem | Zdroj: Tomáš Kubeš

Na Sumatře

Ve státě Ačeh na severu ostrova Sumatra je jedna z nejlepších možností pozorování orangutana sumaterského v národním parku Gunung Leuser. V sezoně ovoce sem přijíždějí odvážnější milovníci přírody, protože cesta do pralesa je možná pouze trekováním a s přespáním v jednoduchých igelitových stanech. Výchozím bodem je vesnice Ketambe, kam se dá dojet po půldenní trmácivé jízdě z Medanu, kde je nejbližší velké letiště. To možná odrazuje davy, které spíše jezdí do Bukit Lawangu, který je dostupnější a není třeba tolik šplhat po kopcích. A to je důvod, proč jsme si vybrali pro návštěvu autentickou přírodu, kde se sice člověk zpotí, ale bude mít neskonalý zážitek. Náš průvodce Mahdan se ukázal nejen jako skvělý společník, ale především výborný stopař. Prodírat se lesem není vždy jednoduché, tady, v národním parku, jsou pěkná stoupání a najít orangutany, kteří se drží především v horním patře stromů, není vždy jednoduché. Vyžaduje to praxi, ale také instinkt a dobrý sluch. Zvířata se většinu dne věnují sběru oblíbeného ovoce a také ráda spí ve větvích, obzvláště v horkém dni. Někdy se stačí opatrně zaposlouchat do zvuků lesa, a pokud je slyšet nepatrný zvuk padání pecek, máte vyhráno. Zvířata se po objevení stromu s ovocem ládují doslova k prasknutí. Je až neuvěřitelné pozorovat matky s mláďaty, které s přehledem ručkují mezi větvemi. Někdy se tají dech z toho, jak dokážou rozhoupat větve a beze strachu přeskočit na druhý strom.

Rychle něco ukrást, než všechno zabere nenasytný samec | Zdroj: Tomáš Kubeš

Dolů jen výjimečně

Orangutani sumaterští jsou největšími zástupci, na první pohled překvapí svou váhou až 90 kilogramů a výškou 1,4 metru. Typické jsou pro ně delší chlupy v obličejové části. V přírodě se dožívají zhruba padesáti let, ale v zajetí je znám i o deset let delší věk. Tento druh tráví drtivou většinu života v korunách stromů a na rozdíl od svých bornejských příbuzných nesestupuje na zem. Někdy je možné zastihnout na zemi samce orangutana sumaterského, ale samice nikdy. Během našeho několikadenního pozorování jsme napočítali celou řadu opic, ale asi největším zážitkem bylo, když samice se svým miminem sešplhala ze stromu a přeběhla k dalšímu kmeni, kde se asi dva metry usadila na větvi a věnovala se péči o svého potomka. Byl to jen několikaminutový okamžik, ale zůstane nadobro zaryt do vzpomínek. Kde jinde ve volné přírodě spatříte orangutany doslova tváří v tvář?

Stromy a větve jsou královstvím orangutanů | Zdroj: Tomáš Kubeš

Jsou tu i další

Zachovalé lesy parku Gunung Leuser ukrývají i další unikátní zvířata. Žije zde kriticky ohrožený tygr sumaterský, kterých může být celkově něco mezi odhadovanými 350–650 jedinci. Určit jejich skutečný počet je víceméně nemožné. Setkání s tygrem patří k těm největším zážitkům a náš průvodce měl po dvou týdnech hledání s fotografy neuvěřitelné štěstí. S kým se tu také můžete setkat, je nosorožec sumaterský, odhadem jich na světě zbývá něco okolo 275. I když se údaje různí, někteří biologové mluví o posledních 100 kusech, které nemají moc velkou šanci na přežití. Žijí tu také sloni, a to slon sumaterský. Na větvích se pohupují giboni lar, kteří se, stále neposední se svýma dlouhýma rukama, bezpečně a rychle přemisťují v korunách stromů.

Jaká budoucnost čeká tuto matku s mládětem? | Zdroj: Tomáš Kubeš

Kam dál?

Možná na někoho bude těchto několik řádek působit depresivně, bohužel se jedná o fakta. Díky lidské činnosti se za posledních 30 let zmenšila populace všech zvířat na naší planetě o přibližně 68 procent. Tento negativní trend stále pokračuje a v brzké době může dojít k vyhynutí mnoha druhů zvířat, která nenávratně zmizí z naší planety. V samotné Indonésii a Malajsii, kde žijí orangutani, dochází k několika změnám, a to kvůli populaci mladých, která se spíše stěhuje za štěstím do velkých aglomerací. Tam dochází k určitému zbohatnutí, a tím i změnám v chování, kdy už nemají tyto páry tak velké rodiny. Dochází k částečnému poklesu porodnosti, a tím také menšímu tlaku na kácení lesů. Dnes si lidé pomalu začínají uvědomovat, že zájem turistů o poslední orangutany je dobrým živobytím, které nabízí trvalou a pravidelnou práci pro průvodce, nosiče nebo kuchaře.

Gibraltar: britské zámořské teritorium, které je Španělům trnem v oku

Evropa

Zatím je stále ještě možné populaci lidoopů zachránit. Musíme ukončit kácení pralesů, protože bez nich zvířata nebudou jednoduše mít kde žít. A také najít řešení, jak ukončit zabíjení orangutanů. Protože i když zachráníme lesy, tak populace lidoopů nedokáže masové vybíjení nahradit běžnou reprodukcí. Samice porodí jednou za šest až osm let jediné mládě a to je málo pro obnovu stavů pro přežití. Proto je nutné začít jednat co nejdříve.

Lesní lidé

• V malajštině a indonéštině orang znamená člověk a utan je slovní základ slova hutan, tedy les. Orangutan tedy znamená „lesní člověk“.
• Orangutani patří mezi nejinteligentnější primáty, mají z 97 % stejnou DNA jako člověk, tedy jsou naši nejbližší příbuzní.
• Orangutani mají větší rozpětí rukou, než je výška jejich těla. Na rozdíl od lidí nemají na palcích nehty.
• V přírodě se s nimi setkáte jen v džunglích Indonésie a Malajsie.

Kam ještě za orangutany

Na Sumatře je vyhlášená malá vesnička Bukit Lawang, která je dostupná z města Medan. Jelikož je to nejsnadnější místo v blízkosti letiště, míří sem davy turistů. Doporučuji se vyhnout víkendům. Tady, na okraji pralesa, bylo založeno jedinečné rehabilitační středisko pro orangutany, které se staralo o sirotky a ochočené orangutany. Cílem bylo trénovat zvířata pro pozdější návrat do volné přírody. Centrum bylo zničeno díky rozsáhlým záplavám a od té doby bylo zakázáno veřejné krmení orangutanů. Dodnes někteří jedinci vyhledávají lidskou společnost a je možné je vidět na treku v džungli.

Na ostrově Borneo

V indonéské části:

• Národní park Kutai, dostupný z města Samarinda, se pomalu zotavuje z rozsáhlých lesních požárů, kdy zůstalo nedotčeno pouhých 30 % území parku. Přesto i zde je možné orangutany pozorovat s průvodcem po dřevěných lávkách nebo také na lodi na řece Sangatta.
• V národním parku Gunung Palung žijí asi dva tisíce orangutanů. Tady, na západní části Bornea, o turisty tolik nezavadíte, k vidění jsou ale i mangrovy, nížinné lesy a bažiny. Orangutani nejsou úplně zvyklí na lidi, takže když je spatříte, je to o to větší odměna.
• Národní park Betung Kerihun se táhne podél malajsijské hranice, odkud protékají čtyři hlavní toky. Malé vesnice jsou dostupné pouze na lodích a průvodci vám budou lidé z kmene Nanga Potan. Co možná překvapí, bornejští orangutani se nebojí slézt ze stromů a při jízdě lesem se s jedním z těchto úžasných tvorů můžete setkat doslova na několik metrů vzdálenosti.

V malajské části:

• Údolí Danum je jedním z posledních míst typického panenského pralesa ve východní části Bornea. Poměrně přísná rezervace nabízí pohled na skutečný ráj řeky Danum. Cestovat do tohoto parku vyžaduje více času a také je nutné počítat, že se jedná o prémiové ubytování v horské chatě, kde za nezničenou přírodu musíte sáhnout hlouběji do kapsy
• Přírodní rezervace Semenggoh nedaleko Kuchingu je místem, kde bylo v minulosti rehabilitační centrum, které navracelo zvířata do přírody. Je tu velká šance vidět polodivoké orangutany poměrně blízko. Adaptační program byl tak úspěšný, že již nebylo možné více zvířat vracet do přírody, aby si vzájemně nepřekážela. Přece jen jsou to často samotáři. Oproti Sepiloku na Sabahu je tu výrazně méně turistů.

Prokleté palmy

• Palma olejná (Elaeis guineensis) byla dovezena ze západní Afriky a zpočátku byla obdivována jako okrasa zahrad.
• Její plody nabízejí levný zdroj rostlinného oleje, a tak osud pralesa, který ještě před sto lety pokrýval Borneo, byl navždy zpečetěn. Došlo k rychlému odlesňování, zisk z prodeje dřeva byl použit jako investice pro zakládání plantáží.
• V dnešní době Indonésie a Malajsie zajišťují 85 % celosvětové produkce oleje. V roce 1984 bylo palm. plantáží jen 1500 km2 a dnes se odhaduje přes 130 000 km2 těchto ploch.
• Vyplácejí se jen velké palmové plantáže, aby zisk byl co nejlepší a rentovalo se zpracování. K tomu dochází v mlýnech a jeden takový potřebuje pro svoji produkci minimálně 4000 hektarů půdy, na kterých rostou palmy.
• Stromy rodí zhruba po třech letech po vysázení. Otrhají se ručně a plody se odvážejí do mlýnů pro lisování palmového oleje.
• Palmy odčerpávají hromadně živiny a vodu. Plantáž má odhadovanou životnost zhruba 30–40 let, ale zatím nevíme, jestli půda nezůstane navždy vyčerpaná.
• Palmové plantáže nejsou jen v Asii, ale zakládají je také na ostrově Nová Guinea, v rovníkové Africe a také v Brazílii.

Využití palmového oleje

• Možná to bude překvapením, ale v supermarketu je součástí skoro poloviny výrobků.
• Používá se do sušenek, rostlinných másel, zmrzlin, margarínů, náhražek čokolád, na smažení stále více celosvětově oblíbených chipsů, ale také jako součást krémů, šamponů, pracích prášků, mýdla nebo pěny na holení.
• Docela kontroverzní je použití v průmyslu jako mazivo, a především jako součást biopaliv, která na jednu stranu pomáhají, ale také jen díky ničení přírody na druhé straně světa.
• Využívá se především pro celoroční dostupnost a také kvůli nízké ceně.