Od tropických pláží po posvátné řeky aneb Jak plasty ničí poslední ráje světa

Když se pak rozhodnete vykoupat a chvíli zapomenout na pokaženou iluzi, tak se v mořských vlnách zamotáte do plastové tašky, a když ještě ke všemu připluje rozbitá lednička, je jasné, že i ve vzdáleném ráji najdeme stopy civilizace. Kdo si myslíte, že přeháním, vězte, že realita je někdy ještě horší. Na místech, kde v minulosti nic takového nebylo možné, je to bohužel čím dál častější problém. Množství odpadu v mořích je všudypřítomné a i v dalekém Tichomoří bojují místní obyvatelé s důsledky rozvinutého industriálního světa. Každý den se objevují další odpadky, a především plasty, které zanášejí pláže a ubližují živočichům, kteří si pletou odpad s potravou.

Najít romantickou pláž bez odpadků bývá problém už i v Tichomoří | Zdroj: Tomáš Kubeš

Například v roce 2019 byla objevena v Thajsku uhynulá velryba, u níž pitva prokázala neuvěřitelných 40 kilogramů plastových tašek v žaludku. Podobný případ se stal i na Filipínách, kde byl nalezen kytovec s 36 kg plastů, které zcela ucpaly vnitřnosti velryby. Ve Španělsku byl nalezen mrtvý desetimetrový vorvaň, v jehož trávicí soustavě nalezli veterináři dvacet sedm kilo odpadků. Každý rok skončí v oceánu osm milionů tun plastů a asi největšími producenty igelitových tašek jsou země Asie, kde se do igelitek dává doslova všechno, od lahve chlazené coca-coly po jakýkoliv nákup.

Tádž Mahal v odpadcích

Kdo by neznal pověstný Tádž Mahal, legendární stavbu, kterou nechal postavit mughalský vladař Šáhdžahán své ženě Mumtáz Mahal (Perla paláce). Tato výjimečná hrobka byla darem z lásky, který stavělo 22 000 dělníků. Dostavby hrobky se už milovaná žena nedožila. Vyhlášená památka je důkazem věčné lásky a oddanosti a také symbolem Indie – ročně sem zavítá až osm milionů návštěvníků. Být na místě věčné lásky je nejen pocta, ale také povinnost pro každého turistu. Někdy se bělostné minarety ztrácejí ve smogu, který kvůli dvoutaktům a nepříznivým klimatickým podmínkám skvost skrývá. Ale jakmile se ukáže v plné kráse, obvykle odpoledne, není nikdo, kdo by nebyl nadšen architekturou, místem i samotným příběhem věčně planoucího srdce.

Byl jsem tu v životě několikrát a nikdy si nenechal ujít návštěvu. Jen naposledy nás napadlo obejít mramorovou památku a vychutnat si ji mimo obvyklé trasy přes brány, kde probíhají osobní prohlídky. Hlídaná pěšina mimo turistickou zónu nás zavedla do míst, kde se krčí chudé příbytky z rohožek a igelitů spolu s rozpadajícími se stavbami vesnice. Doprovázely nás zlodějské opice, které v houfech útočí na prodejní stánky a tak jednoduše získávají potravu. V této lokalitě hned vedle hradeb, kde se ukrývá vyhlášená památka, se válejí hromady odpadků. Není jediné místo, kde by se neválely plastové lahve a igelitové tašky. Některé z nich na pichlavých keřících připomínají vlajky ve větru. Obdivuji místní chudáky, kteří žijí doslova na smetišti. Pravděpodobně nemají na výběr, lidé z nízkých kast často žijí na okraji respektované společnosti.

Pověstný Tádž Mahal je turistickým magnetem, ale řeka Jamuna je ohromným smetištěm, a to jen pouhých 500 metrů od vyhledávané památky | Zdroj: Tomáš Kubeš

Co mě ale více šokovalo, byl pohled na opěvovanou řeku Jamunu. Kdysi romantický tok připomínal svou současností spíše ohromnou skládku. Ležely tu hromady plastových lahví od limonád, žabky, hračky, dámské vložky, dětské pleny, plastové nádobí a doslova ostrovy igelitových tašek vysoké i dva metry. Před lety si pamatuji řeku jako místo zamilovaných, kde pod stromy vysedávaly zaláskované páry, které zlákal příběh Tádž Mahalu. Dnes je okolí nejznámějšího indického skvostu poseto odpadky a kdysi čistší řeka Jamuna připomíná smradlavou stoku plnou neštěstí.

Kanadská příroda: od krás národních parků až po ekologické rány

Severní Amerika

Posvátná řeka

Jeden můj kamarád říká, že Indie je jedno velké smetiště, kde projely bagry a vzniklo místo pro lidi. Do jisté míry je možné vidět takový přístup ve velkoměstech, kde začínají bojovat s odpadky, například v Mumbaí (dříve Bombaj) a Novém Dillí, kde už se objevily odpadkové koše. Přesto si mnozí obyvatelé přelidněného subkontinentu nevědí rady s nepotřebnými plasty, a tak je nejčastěji pálí přímo na ulicích. Nezřídka pozoruji svaté krávy, které vyhledávají místa s odpadem a hledají potravu, takže někdy jim uvázne igelitová taška přímo na čumáku.

V Ganze se myje nádobí i koupou sloni a o těžkých kovech je lepší pomlčet | Zdroj: Tomáš Kubeš

Ovšem místem zavaleným největší špínou a odpady bylo pro mě vždy posvátné město Váránasí na březích řeky Gangy. Sem po více než tři a půl století přijíždějí poutníci a rodiny přinášejí těla šťastlivců, kteří mají na dřevo ke spálení těla na posvátných ghátech. Od pradávna toto krematorium pod širým nebem funguje jako místo rozloučení, ale také místo rozjímání. Popel po spálení těl putuje do řeky stejně jako zbytky těl, která neměla dostatek dřeva, a tak končí ve vodách posvátného toku. Tady řeka je sběrnicí odpadků, někdy plují po řece i zabalená těla nebo nafouklé uhynulé krávy. Řeka života přináší smrt i další život, vše na jednom jediném místě.

Dnes je pro poutníky díky speciálním vlakům jednodušší přijíždět na místo, které by vyznavači hinduismu měli jednou za svůj život navštívit. Vlaky chrlí davy lidí a řeka se stává jednou velkou koupelnou, kde lidé ze sebe smývají posvátnou vodou své hříchy. Součástí jsou i modlitby a také dary, které se vhazují do řeky. Někdy jsou to jen květiny, jindy různé plastové kelímky, misky nebo jednorázové plastové talíře. Posvátná řeka se mění v jedno velké smetiště, kde spolu plují obětiny i těla zemřelých. A z řeky plné plastů, průmyslových odpadů i zbytků těl pijí zbožní poutníci posvátnou tekutinu plnými doušky.

Kdysi sympatické misky z listů stromů vystřídal plast | Zdroj: Tomáš Kubeš

Několikrát jsem to chtěl zkusit, ale nedokázal jsem se jen ani lehce dotknout vody. Místní muži mi říkali: „Když nevěříš, že ti řeka neublíží, tvá víra není v srdci. Tak to raději nezkoušej, protože bys pravděpodobně po napití zemřel. Ale pokud věříš v sílu posvátné vody, nic se ti nestane.“ Řeka tady není jen místem rituálů, ale miliony lidí ji využívají jako koupelnu, o kus dál drhnou mahuti své slony, jinde rýžákem děti pucují hrnce a o pár kilometrů dále vesničané nabírají pitnou vodu. Řeka života, jak se řece Ganze také přezdívá, je nekonečným příběhem. 

Želví pláže

Poměrně málo známá země Gabon (dříve také Gabun) až tak moc turistická není, přesto ukrývá celou řadu fantastických přírodních krás. Nedaleko hranic s Kongem a městem Mayumba se rozkládá výjimečný Národní park Mayumba, francouzsky Parc national de Mayumba. Chráněná oblast je úzký pás pláží, dun, širokých lagun sladké i brakické vody, bažin a mangrových lesů. Je domovem jedinečné pobřežní vegetace a řady suchozemských živočichů, včetně lesních slonů, buvolů, leopardů, goril, šimpanzů, mandrilů, antilop, krokodýlů, hrochů a opic.

V Gabonu na pláži přistál odpad z Evropy | Zdroj: Tomáš Kubeš

Každý rok od listopadu do dubna zdejší pobřeží láká želvy ke kladení vajec. Jsou známy dny, kdy za soumraku připlave i 550 samic želv. Podle biologů jsou pláže místem, které navštěvuje 30 procent populace všech želv na světě. Ze sedmi známých druhů jsou zde zastoupeny kožatky, želvy mořské, želvy bělohřbeté, karety zelené. To vše jsme chtěli také spatřit na vlastní oči, a tak jsme se sem vypravili. První, co nás zklamalo, bylo velké množství pytláků, kteří doslova před námi vyhrabávali snůšky vajec. Druhým nečekaným okamžikem byl stav pláží. Všude, kam bylo možné dohlédnout, se povalovaly hromady odpadků, které přinesl oceán.

Nic ze zdejších plastů nebylo vyráběno v Gabonu, byl to převážně odpad evropského původu. Jako kdyby někde v okolí velká loď svrhla všechen odpad do moře. Poslední kapkou byly kusy ledniček, které připluly ve velkém množství. Pravděpodobně rozzuřený Atlantik přinesl celou várku stejného nákladu, a bylo tak možné spatřit odpadky až několik set metrů od mořské hladiny. Co nás dojalo, že právě lednice vyplavené z moře se staly útočištěm kožatky, která si podle stop připravila hnízdo pro svoji snůšku právě mezi rezavějícími elektrospotřebiči.

Vyhlášená Semporna

Městečko Semporna na jihovýchodě Malajsie na ostrově Borneo ve státě Sabah považují mnozí turisté za pravý tropický ráj. Malé ostrůvky s bělostnými plážemi, palmové háje i průzračné moře, to vše je vyhlášenou lokalitou. Masová turistika pomalu mění místo k nepoznání, poměrně nedávno ještě opuštěné ostrovy se mění na uzavřené resorty a velké množství turistů přináší také daleko větší množství odpadu. Tady se igelitové tašky poskytují k úplně každému nákupu a množství odhozených plastů je nekonečné. Už i ve vodě člověk při šnorchlování narazí častěji než na ryby na některou stopu lidského působení.

V malajské Semporně odpadky nikdo neřeší | Zdroj: Tomáš Kubeš

Co je nejvíce alarmující, jsou ovšem domy obyvatel, kterým se přezdívá „mořští cikáni“. Ti žijí v domech na kůlech přímo nad hladinou oceánu. Vše, co si přinesou, vyhazují přímo do moře, a tak taková vesnička na kůlech vypadá, jako kdyby obydlí trůnila nad hromadami odpadků, které sem zanesl příliv. Tady nikoho vůbec nevzrušují páchnoucí hromady odpadků. Čeká se jen na odliv, který je zanese dále do moře.

Barevné ostrovy

Stejným způsobem přináší oceán odpad v blízkosti velkých indonéských měst. Pláže doslova poseté drobnými kousky plastů, plechovkami a umělohmotnými lahvemi lemují pláže. V písku jsou zavrtaná víčka a drobné kousky igelitů, a tak pláž i po uklizení toho nejhoršího zdaleka nepřipomíná místo k relaxu. Například během několika let pláže u města Jayapura, hlavního města Západní Papuy, připomínají plovoucí smetiště.

Když na Papui Nové Guineji ztroskotá loď, ponechává se svému osudu | Zdroj: Tomáš Kubeš

Lidé v kdysi chudých zemích zbohatli a mohou si dovolit průmyslově vyráběné potraviny, které svého času byly jen pro bohatší. Místní firmy chrlí velké množství pochutin, chráněných plasty a jinými materiály. Levný obalový materiál je možná požehnáním pro výrobce, ale nikdo nenabízí řešení odpadového hospodářství, a proto obaly končí v moři stejně jako v minulosti talíře a jiné jednorázové obaly, které se vyráběly z papíru nebo jen spojených listů. Taková listová miska byla neškodná a její vyhození přírodě neublížilo. Bohužel zvyk v odhazování nepotřebných odpadů zůstal a dnešní igelit přináší nešťastnou volbu.

Senegal: Nesnadný život v západoafrické zemi řeší místní zejména migrací

Život ve světě

Odpad bez hranic

Současné znečištění oceánů plasty je globální problém, ovlivňující mořské ekosystémy, ale má také negativní dopady na lidstvo i životní prostředí. Miliony tun plastového odpadu každoročně končí v oceánech. To ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na samotné lidi. Poslední výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních. Jestli bude pokračovat současné tempo znečišťování moří, podle vědců bude v oceánech už v roce 2050 větší množství plastů než ryb.

Očima autora

Já sám cestuji po světě více než 30 let a do mnoha zemí se pravidelně vracím. Za svůj krátký život si všímám odlesňování, růstu populace světa i dalších negativních důsledků lidské činnosti. Pokud chceme zachovat alespoň to málo, co nám z původní přírody ještě zůstalo, a doslova se neutopit v odpadcích, je nutné najít globální řešení, které pomůže najít možnosti udržitelnosti. Vidím v Africe kdysi četná stáda zvířat, která mizí, stejně jako vykácené lesy, které vystřídala eroze a pustina. Je mi jasné, že najít globální řešení, a především prosadit důslednou ochranu přírody, stejně jako najít alternativní obaly, které budou šetrnější k přírodě a rozloží se rychleji na neškodné částice, bude vyžadovat společný postup. Stejně jako vzdělávání obyvatel v třídění odpadů a nalézání řešení, co s odpadky v chudších zemích, kde zatím řeší úplně jiné záležitosti, jako například každodenní přežití. Ale přesto začít můžeme každý hned u sebe, důsledně třídit a snažit se nepoužívat tolik plastů, pokud to není nezbytně nutné.

Fakta o plastech

• Žít na Zemi bez plastů si ani už nedokážeme představit. Od roku 1950 vzrostla výroba plastů 230krát. Pro jednoduchou představu, každou minutu se na světě prodá asi milion plastových lahví.
• Výroba i likvidace spalováním uvolňují do atmosféry miliony tun skleníkových plynů. A možná i napoví doba rozkladu odpadu: igelitový sáček se rozkládá okolo 25 let, plastové kelímky 70 let, plechovka od nápojů 10 let, PET lahve a nápojové kartony s hliníkem až 100 let, dětské pleny dokonce 250 let, skleněná lahev 1000 let, a polystyren dokonce 10 000 let.
• Asi nejhorší jsou mikroplasty, které tím, že jsou menší než pět milimetrů, jsou o to nebezpečnější. Tyto částice konzumují ryby a další mořští živočichové. Tím se dostávají do potravního řetězce, a tak se s nimi setkáváme v mořských plodech, v pitné vodě, ale i ve vzduchu.

Historie plastů

• Možná to bude překvapením, ale už v době neandertálců se používaly hmoty podobné plastům, kdy využívali jejich lepivé schopnosti a které sloužily jako pojivo u nalezených zbraní, na šípech i sekyrách.
• První průmyslový plast vynalezl až Angličan AlexanderParkes v 50. a 60. letech 19. století. Ten experimentoval s přírodním kaučukem a vytvořil první plast – celuloid.
• Postupný vývoj nasměrovala výroba bakelitu. Tady už šlo o plasty vyráběné z uměle vytvořených surovin. Vynálezcem byl belgický chemik Leo Hendrik Baekeland, který se pokoušel vyrobit izolační materiál pro elektrické kabely, a tím vznikl bakelit, který našel celou řadu využití od šperků, telefonů, hraček až po kuchyňské nádobí.
• Mnozí pochopili výhody materiálu, který se dal využívat v celém spektru života. Stále častěji světlo světa spatřovaly nové vynálezy a produkty z tohoto materiálu a byly tu i další objevy, jako výroba prvního akrylátového skla, tedy plexiskla, ve 20. letech 20. století. Následovalo PVC, polystyren a také nylon, který se používal často na výrobu punčoch.
• Po druhé světové válce začal masivní vstup plastů do každodenního života, kde začaly tyto syntetické materiály nahrazovat dřevo, kov nebo sklo.

Skvrna plastů

• Velká tichomořská odpadková skvrna je místo v Tichém oceánu, kde se od 70. let koncentroval mořský odpad z malých úlomků plastů a chemických kalů. Plovoucí masa se neustále zvětšuje a pro ilustraci představuje rozlohu čtyřnásobku Německa.
• Tento pás odpadů najdete ve východní oblasti Pacifického oceánu, v oblasti mezi Kalifornií a Havají. Kdo se domnívá, že uvidí skvrnu pouhým okem, bude překvapen, ale to není možné. Jedná se totiž o plasty, které se postupně rozpadají na čím dál menší částečky.
• Zamoření oceánu je možné v různých vrstvách, kdy se plasty potopily, ale to prozatím netušíme podle biologů, jaký stav je na dně a ve větších hloubkách.
• Většina odpadu podle nalezených textů pochází z Japonska a Číny. K zvětšení těchto odpadů došlo také díky vlně tsunami, kdy došlo k rozšíření odpadkové skvrny.