Není nad odpolední procházku  s leguánem (Lamma)

Není nad odpolední procházku s leguánem (Lamma) Zdroj: Soňa Reimannová

Romantické chvíle s výhledem na přístav Victoria
Námořnická nostalgie  (Lei Yue Mun, Kau-lung)
Trajektové západy slunce
Klasická hongkongská nahňácanost (Šam-šuej-pcho)
„Pane buvole, nevstupujte prosím do vozovky!“  (Mui Wo, Lantau)
24 Fotogalerie

Hongkong: Podmanivý mix byznysu, architektury a přírodních krás

Soňa Reimannová

Hongkong ve mně vždy vzbuzoval strach z neznámého, zdál se mi nepřístupný a vzdálený. To se změnilo v roce 2021, kdy jsem se sem přestěhovala za prací. Hongkong mi ukázal své různorodé tváře, které vytvářejí mozaiku tohoto velkoměsta. Přesvědčil mě také, že inspirace a objevování nových podnětů zde nikdy nekončí.

O Číňanech se říká, že pokud je někde na světě někdo, kdo má určitou dovednost, pak by ji Číňan ovládal stokrát rychleji a lépe. Vezmeme-li v potaz, že z původně několika málo roztříštěných rybářských a farmářských vesnic se Hongkong rozrostl do dnešních rozměrů a stal se jedním z předních finančních a obchodních center nejen v Asii, ale i celosvětově, pak na tomto tvrzení zřejmě něco bude. Ale pozor, Hongkonžané doslova nesnášejí, když je označíte za Číňany. Považují se za samostatný článek, který k Číně demograficky, politicky a etnicky nepatří.

Historie a současné politické dění však hovoří jinak. Původní rybářské klany přišly z Číny a dnešní status Hongkongu je rovněž jasný. Od roku 1997, kdy byl předán pod čínskou správu, nezbývá místním než o samostatnosti či jinakosti svého druhu snít. Ačkoliv si Hongkong stále udržuje privilegium „jedna země, dva systémy“, čím dál větší inklinace k Číně je zjevná. Ať už se to místním líbí, nebo ne, historicky, politicky a společensky jsou s rudým bratrem pevně svázáni. Hongkong ale je opravdu v mnoha ohledech jiný. Kosmopolitní charakter, který si město i přes nepřízeň politického osudu stále zachovává, rozmanitost celého území a nekonečné množství architektonických a přírodních krás vytvářejí podmanivý mix. Přičteme-li k tomu svéráznost a, leč často dřímající, originalitu obyvatel, je nám naservírován bezedný koktejl inspirace a touhy po objevování nepoznaného. Zde je má ochutnávka.

Romantické chvíle s výhledem na přístav VictoriaRomantické chvíle s výhledem na přístav Victoria | Soňa Reimannová

Kouzelná geografie

Myslím, že původní usedlíci nemohli lokalitu vybrat snad ani lépe. Jsem přesvědčena, že kouzlo Hongkongu spočívá právě v neuvěřitelné barvitosti a členitosti území, na kterém se nachází. Město tvoří tři území – ostrov Hongkong, poloostrov Kau-lung (Kowloon), Nová teritoria a přilehlé ostrovy. Každá z těchto oblastí má svůj osobitý ráz a nabízí spoustu lákavých zákoutí. Ostrov Hongkong je ekonomickým centrem, kde sídlí většina nadnárodních korporací, bank a úřadů. Točí se zde peníze a byznys, oblast je považována za luxusní. Naopak Kau-lung je trochu opakem. Je to směsice přelidněných a často ošuntělých čtvrtí. Dříve byly některé i centrem organizovaného zločinu – zejména Opevněné město. To už dnes samozřejmě neplatí, ovšem jakýsi drsnější, ale zároveň přívětivější ráz si oblast udržuje stále. Ačkoliv v přístavu Victoria, který je spojnicí mezi ostrovem a Kau-lungem, naleznete luxusní obchodní centra a turisty u obchodů světových značek, stačí zajet o stanici metra dál a ocitnete se ve víru hektického a podmanivého dění. Nová teritoria jsou pak doslova přírodní rezervací, neboť oblast je poseta zelení, zajímavými treky či úžasnými plážemi. Hodně obyvatel si proto tuto oblast zvolilo pro život. Krom krásné scenerie a čistšího vzduchu je tu nižší nájem a bydlení je prostornější. Ovšem je to za cenu dlouhého dojíždění.

Námořnická nostalgie  (Lei Yue Mun, Kau-lung)Námořnická nostalgie (Lei Yue Mun, Kau-lung) | Soňa Reimannová

Ostrov Hongkong

Ostrov je středobod města a většina turistů stráví nejvíce času zde. Je to logické. Tady se opravdu odehrává to nejdůležitější od atrakcí, zábavy, gastronomie po nakupování. Na dokonalé poznání všech čtvrtí by člověku nestačil ani měsíc, natož pár dní dovolené. Každá má svůj specifický ráz, svá tajná zákoutí a stojí za bližší prozkoumání. Central (Central District) je středisko obchodu a nočního života, v Kennedy Townu jsou krásné západy slunce, Quarry Bay je slavná pro fotografy oblíbenou „Monster Building“ se starými a stísněnými byty. Malebný Sheung Wan vede žebříčky hodnocení jako „nejvíc cool“ čtvrť a je prošpikován originálními obchůdky, kavárnami, dílnami, starožitnostmi či vetešnictvími. Na fotogeničnosti dodávají i krásná graffiti a umění tu doslova srší z každé cihly. A takto bychom mohli jít donekonečna. Co čtvrť, to osobitý ráz. Pokud se tedy jinam nedostanete, určitě si i tak odvezete spoustu dojmů. Já si ale přesto myslím, že pochopit Hongkong znamená zavítat do všech oblastí, protože jedině tak člověk pozná, jak nekonečně rozmanitý tento kout světa je.

Tradiční čajovna, tradiční oděv, tradiční Hongkong! (Central)Tradiční čajovna, tradiční oděv, tradiční Hongkong! (Central) | Soňa Reimannová

Kau-lung

Jakmile se vzdálíte od přístavu Victoria a Tsim Sha Tsui neboli v místním žargonu „TST“, začíná Hongkong ukazovat svoji drsnější tvář. Čtvrtě kopírující červenou linku metra jsou hlučné, přelidněné a svérázné. Jsou nejen bezvadným okénkem do minulosti, ale i bezednou studnicí kuriózních scén z každodenního života: od třídění a lisování odpadu, zvláštních performerů, unikátních obyvatel, osamělých duší, partiček madžongu po stánky s vibrátory či s desítkami rybiček uvězněných v igelitových pytlících a toužících po domácím akvárku. Kau-lung prostě baví. Snad nejrušnější čtvrtí je Mung-kchokch (Mong Kok). Ten je oblíbený díky červeným minibusům či pozorování jejich řidičů při odpočinku nebo starostlivé „očistě“ svých svěřenců.

Ačkoliv na Ostrově budete často ignorováni, v Kau-lungu vás sem tam někdo pozdraví, zamává či prohodí rychlé slovo. Je tu přátelštější atmosféra a také je tu Tim Ho Wan. Jedna z nejlepších michelinských restaurací v Hongkongu a moje tutovka, když toužím po opravdové a cenově příznivé chuti à la Hongkong. Ostatně Kau-lung nabízí ochutnávky z mnohých koutů světa, neboť si ho za svůj domov vybírají minoritní obyvatelé. A když si nebudete vědět s něčím rady, můžete zajít do některé z věštíren. Pokud byste si chtěli nechat vyložit budoucnost daleko od zraků kolemjdoucích, zavítejte třeba do rybářské vesnice Lei Yue Mun a zakončete den malebnou procházkou či pokrmem v jedné z mnohých restaurací.

Tip:pro směsici chutí, barev a drsnějšího Hongkongu zavítejte do legendárních Chunking Mansions.

Příklady dobré výchovy snad ještě nevymizely (Lei Yue Mun, Kau-lung)Příklady dobré výchovy snad ještě nevymizely (Lei Yue Mun, Kau-lung) | Soňa Reimannová

Nová teritoria

Zde u mě vždy zvítězí Sai Kung. Krom toho, že se zde nachází moje srdcová pláž, nabízí tato oblast odpočinek od shonu města. Je tu pár příjemných kaváren, hezkých obchůdků a také roztomilých popisků ulic. Ty se najdou v celém Hongkongu, ale u mě zvítězil „Fuk Man Road“. Roztomilé je také to, jak zelené taxíky ladí s barvou cedulí. Jen doplním, že na Ostrově jsou taxíky červené a na Lantau modré. Sai Kung je lákavý i pro svůj charakter malebného přímořského městečka, který se jinde v Hongkongu nevidí.

Nejsou v tom Sai Kungu nějací sprostí?Nejsou v tom Sai Kungu nějací sprostí? | Soňa Reimannová

Barvité ostrovy: Lantau a Mui Wo

Miluji Lantau, zejména kvůli Tai O, lanovce Ngong Ping a zdolání nemilosrdného treku pod ní. Ale i přesto má tento největší ostrov, často přezdívaný „plíce Hongkongu“, ještě mnohé trumfy v rukávu. Například Mui Wo – jednu z dalších podmanivě ospalých vesniček. Mui Wo je ideální nápad na výlet, pokud nemáte dostatek času na cesty delšího rázu a toužíte po krátkém oddechu. Cesta lodí z Centralu sem trvá pouhých 30 minut a krom svého pomalého rytmu nabízí Mui Wo setkání s vodními buvoly. Ti mají ve zvyku posedávat na ulicích ve stínu stromů anebo se s klidem zapojují do provozu na místní promenádě. Na první pohled tato zvířata vzbuzují respekt, ale obavy jsou zbytečné. Zablokování ulice je pro ně sice běžné, ale jinak jsou mírumilovná. Tím však kouzlo Mui Wo nekončí. Můžete zde pozorovat nevšední rytmus života, jako třeba rodinku s plyšákem na tříkolce, neotřele dekorované domky či sbírku chátrajících kol. Mui Wo je prostě okouzlující.

„Pane buvole, nevstupujte prosím do vozovky!“  (Mui Wo, Lantau)„Pane buvole, nevstupujte prosím do vozovky!“ (Mui Wo, Lantau) | Soňa Reimannová

Lamma

Další velice atraktivní ostrov skýtá levnější a prostornější možnosti ubytování v klidné zeleni s bezvadnou dostupností do centra města. Navíc zde nejsou povolena motorová vozidla, vaše smysly se tudíž budou moci soustředit na zvuky šplouchajících vlnek či okolní džungle. Hned dvě minuty chůze od trajektu se nachází hospůdka „Jaybird“, snad nejlepší místo pro vstřebání atmosféry či pozorování západu slunce při vychlazeném moku. Po setmění se k vám připojí i místní a rádi se s vámi dají do řeči. Jsou tu přátelštější a otevřenější. Na Ostrově o spontánní konverzaci se sousedem u vedlejšího stolu nezavadíte. Krom těchto plusů mi Lamma učarovala i pestrostí obyvatel. Nejzajímavější je pán s leguánem. Ten často se svým neobvyklým domácím mazlíčkem vysedává v místní restauraci, pokuřuje a občas nechá překvapené kolemjdoucí leguána nakrmit salátem nebo se vyfotit. Mně ochotně pózoval a leguánovi domlouval, aby se také snažil. A když mu to nešlo, vzal ho za přední tlapy a pózu nastavil sám. Jsou to právě tyto kuriozity, které Hongkong dělají tak zajímavým. Líbil by se vám leguán jako zvířecí kamarád?

Cheung Chau

Tento ostrov láká tradicemi. Je rovněž osvobozen od hluku a zápachu motorů, ale na rozdíl od Lammy, která se spíše hodí na pěší túry, je to ostrov kol. K bydlení kvůli agresivním komárům moc atraktivní není, ale fotografové si zde přijdou na své. Cheung Chau je ukázkou tradičních řemesel a testamentem tvrdé práce. Od pletení rákosu či špinavých loděnic po pekárny, kde se vše ještě dělá ručně. Navíc krom státních svátků, víkendů nebo oslav, jako například „bun festival“, při kterém ostrov doslova praská ve švech, je tu velký klid.

Tip: Až prozkoumáte všechna doporučená místa a budete chtít víc, můžete vybrat z necelých tří stovek ostrovů a ostrůvků. Nápady na ostrovní eskapády zde tedy rozhodně nekončí. 

Tradice pletení rákosu ještě žije (Cheung Chau)Tradice pletení rákosu ještě žije (Cheung Chau) | Soňa Reimannová

Životní styl: přítel pes

Pozastavme se ještě u domácích mazlíčků. Papež František jednou vyjádřil obavy z toho, že lidé si místo dětí pořizují zvířata. Také označil tento trend za projev sobectví. Kdyby viděl, co se děje v Hongkongu, šel by asi do mdlob. Nevím, zda se jedná o sobectví, ale pravdou je, že zatímco porodnost rapidně klesá, vlastnictví domácích mazlíčků je na vzestupu a psi jednoznačně vedou. Hongkonžané je milují. A jelikož často své psí miláčky vozí v kočárcích a roztodivně je oblékají, člověk může tudíž opravdu lehce nabýt dojmu, že psíci jsou pro majitele jakousi náhradou za děti. Myslím, že sem by papež František asi raději jezdit neměl. Nutno podotknout, že špíny by se ale obávat nemusel. Místní jsou vytrénovaní a důkladně po svých čtyřnohých kamarádech uklízejí, takže „nekalé“ stopy jsou ve veřejných prostorách minimální. Aby ne, nedodržování pravidel je svázáno pokutami, které pomáhají udržovat v sedmimilionovém městě pořádek. Pravdou ale je, že styl prodeje psů je pro ochránce zvířat diskutabilní. Štěňata se vystavují ve stísněných vitrínách, kde tráví dlouhé dny, dokud si je někdo nekoupí. Tyto obchody důrazně varují před fotografováním, takže jsou si svého jednání vědomy. Na druhou stranu ale v Hongkongu prakticky neexistují toulaví psi, takže se dá přepokládat, že majitelé si psí přátele drží do konce života.

Obrovská inklinace k psům je jen jedna strana mince. Tou druhou je čínská medicína. Rostlinná léčba je samozřejmě v pořádku. Ovšem navzdory negativním ohlasům v Hongkongu stále kvete prodej nejroztodivnějších zvířecích částí: od jeleních rohů po nechutně vypadající stvoření, která by mnohým běžným smrtelníkům počechrala žaludek. Prášky z jeleního rohu prý dodávají vitalitu a mořský koník zase léčí potenci, plešatost či astma. V celku ho dostanete za zhruba 5000 Kč. Smutné je, že v drtivé většině případů nejsou účinky těchto preparátů vědecky potvrzeny, tak nezbývá než nad tímto byznysem kroutit hlavou.

Pes na "vycházce"Pes na "vycházce" | Soňa Reimannová

Ach ty děti!

Pokud už se však místní pro děti rozhodnou, s jejich výchovou to také není skvělé. A bohužel trendy dnešní, moderní, přetechnizované doby situaci nepřispívají. Hlavními problémy jsou tzv. helikoptéroví rodiče, systém domácích pomocnic a extrémně vysoké studijní nároky. Už od útlého věku se od dětí vyžadují bezchybné výsledky. Vše se měří testy, a kdo je pozadu, je automaticky outsider. Studium je absolutní priorita. Krom školy pak mají děti hromadu volnočasových aktivit, které jsou ale bohužel často vybírány podle popularity a představ rodičů. Cílem je zaplnit jakékoliv časové mezery a naplánovat dítěti čas tak, aby stále bylo nějakým způsobem aktivní. Chodí na doplňkové kurzy jazyků, matematiky, sportu, hudby, kaligrafie... Skoro každé dítě má zhruba pět až šest hodin navíc týdně, i o víkendu. Rodiče očekávají maximální vytížení dítěte, takže se například často podivují a stěžují si, když v naší škole pětileté dítě nedostalo domácí úkol.

Služebnice (většinou z Filipín nebo Indonésie) se starají o chod domácnosti a „výchovu“ ratolestí, zatímco rodiče vydělávají peníze. Obecně platí, že krom studijních nároků a nesvobodně vybraných koníčků jsou jinak děti velice rozmazlované a opečovávané. Všechno za ně dělá někdo jiný a žijí v jakési sterilitě. Písek nebo hlínu považují za ultra špinavé nebo mají hrůzu z mravenců a každého komářího štípnutí. Pětileté dítě si nedokáže zavázat tkaničky nebo se převléct. Když dosáhnou puberty, jsou většinou zdecimovaní a sešlehaní systémem, apatičtí, pasivně agresivní a bohužel dnes i naprosto závislí na telefonech. Arogance a namyšlenost jim mnohdy také nechybějí, takže výuka s takovými dětmi a mládeží není nejjednodušší ani nejpříjemnější. Dokonce existuje termín „kong kids“ dle stejnojmenné knihy, která místní stereotypy výchovy výstižně popisuje.

„Tak poběžte dětičky, vaši rodiče očekávají skvělou formu!“ (Causeway Bay, Ostrov)„Tak poběžte dětičky, vaši rodiče očekávají skvělou formu!“ (Causeway Bay, Ostrov) | Soňa Reimannová

Směsice kultur

Ovšem fakt, že jsou tu komunity z jiných zemí, považuji za velice pozitivní. Díky Filipíncům a Indonésanům se Hongkong vždy v neděli nebo o svátcích promění v pulzující kulturní směsici. Je slyšet hudba, zpěv, tanec, nadšené diskuze a smích. Někdy jsou zajímavá představení s kostýmy nebo soutěže. Osobně si myslím, že to Hongkongu přidává na atraktivnosti a dokresluje jeho mnohotvárnost. Dokonce bych řekla, že právě díky těmto komunitám je město milejší a přívětivější. Někteří místní to tak ale nevidí a je tu dosti rasismu. Člověka hongkongského je prostě těžké potěšit. Na jednu stranu chce pomoc od jiných, aby měl sám volné ruce, na druhou stranu mu pomocníci občas překážejí. Je to trochu začarovaný kolotoč, ale i přesto se v něm moc ráda vozím! 

Nejlepší je zvládat život v Hongkongu s úsměvem od ucha k uchu (Sheung Wan)Nejlepší je zvládat život v Hongkongu s úsměvem od ucha k uchu (Sheung Wan) | Soňa Reimannová

Není čas umírat

Hongkong se pyšní nejdelší průměrnou délkou života na světě. Dokonce předčí i Japonce. Když člověk ovšem vezme v potaz stísněné podmínky, stres, vysoké nároky a fakt, že patří také mezi ta nejdražší města, je punc dlouhověkosti trochu hádankou. Místní lidé se shodnou na tom, že tajemství dlouhověkosti tkví v práci. Dokonce vtipkují, že nemají čas umřít. Možná na tom něco bude. Bezbřehá adorace práce tedy zřejmě nese své ovoce. Krom toho pojem „pobírat důchod“ je zde úplná sci-fi. Ačkoliv existuje povinné důchodové pojištění, nestačí to na pokrytí dlouhých důchodových let. Příspěvky jsou omezeny maximální částkou, tudíž ani s velkou výplatou nepřekročíte stanovenou výši. Výplata důchodu tak, jak ji známe u nás, neexistuje a stát alokuje naprosto směšné měsíční dávky. Řešení? Pracovat, dokud vám síly stačí. Proto zde uvidíte pracující seniory na každém kroku. Ti šikovnější mají svoji živnost, jiní se musí protloukat, jak se dá.

Ačkoliv začátky byly těžké, dnes mám Hongkong ráda. Je to právě jeho pestrost a možnosti, které město nabízí. Vyhovuje mi i anonymita a fungující státní správa. Když mám různé touhy od jídla, poznávání, kultury až po fotografování nevšedního, vím, že vždy najdu místo, které mi je splní. Hongkong je drsný, ale i zábavný, a pro spokojenou existenci musíte dokázat metropoli ocenit. Nyní si však chci přidat pár let života, takže utíkám do práce. Práci zdar a někdy na viděnou v Hongkongu!


Hierarchie podle adresy

Snad jednou z nejtypičtějších otázek místních je: „Kde bydlíte?“ Nezajímá je skutečně, odkud jste, proč jste v Hongkongu a jak se vám město líbí, ale prostě jen bydliště. Proč? Protože místní mají bohužel ve zvyku posuzovat ekonomický status občana dle jeho adresy. Bydlíte na ostrově? Pak jste určitě boháč. Ti méně privilegovaní žijí v Kau-lungu nebo Nových teritoriích. Je to samozřejmě krátkozraký přístup, ale místní, kteří prostě život měří hlavně v bankovkách, si nedokážou pomoci. Já jsem se také už poučila a snažím se tomuto tématu vyhýbat.


Můj tip

Pokud si chcete Hongkong prožít z jiné perspektivy, rozhodně se vydejte na výlet kultovní „junk boat. Romanticky laděná okružní plavba na lodi se symbolickými červenými plachtami je zde stálicí, po které často zatouží jak návštěvníci, tak i místní obyvatelé.