Indie: Dva horské treky nádhernou krajinou Ladáku
Odlehlý kout indického Himálaje je jiný než celý zbytek Indie. Oblast je známá nejen krásnými kláštery, ale hlavně horami a divokými řekami a je doslova magnetem pro všechny, kteří mají rádi hory. Vybírat lze z mnoha treků a výstupů na nejvyšší vrcholy.
Trek v údolí Nubra
Několik hodin jízdy sdíleným taxíkem přes sedlo Kardung, které je s výškou 5359 m třetí nejvyšší silniční sedlo na světě, se dostáváme do údolí Nubra. S sebou už máme povolení, protože toto odlehlé území je blízko hranice s Čínou. Lákadly jsou písečné duny mezi Diskitem a Hundarem, kde je možné spatřit karavany velbloudů anebo se vydat na trek z Hundaru do Phjangu.
Trek prochází starodávnou obchodní cestou spojující údolí Indus a Nubra, která byla součástí Hedvábné stezky, táhnoucí se od Indie po Střední Asii, a byla využívána obchodníky a nomády. Nabízí poutníkovi fantastickou krajinu Ladáku a Himálaje a díky tomu, že je méně chozený, je to nejklidnější trek v Indii. Údolím Nubra se vine stejnojmenná řeka, která je přítokem řeky Šajók (Shyok) a teče paralelně s věčnou řekou Indus. Cestou je možné vidět rozlehlé sady, izolované vesnice i kláštery zvané gompy, například ke konci treku slavné kláštery Šej a Tikse. Někdy se tomuto údolí říká údolí Květin, protože je na jaře bohatě poseto flórou.
Samotný trek začíná ve výšce 3100 m n. m hned vedle gompy, jako by naznačoval, že i tady je čas na zklidnění. Zhruba po třech dnech přejdete sedlo Lasimiru. Trasa do sedla stoupá podél divoké ledovcové řeky Thanglasgo a první den prochází kolem starých hradeb a obydlí místních s malými políčky. Lidí tu žije jenom pár. I když je směr k sedlu jasný, přece jen je třeba si hlídat cestu: když ji ztratíte, musíte se brodit mrazivou vodou zpět.
Cesta se několikrát od řeky hodně vzdálí a míst, kde si postavit stan, je nespočet. Společnost nám dělala stáda dobytka, která se pásla kolem řeky, a když už jsme si vybrali plac, kde budeme sami, večer se celé stádo vrátilo na louky od řeky právě na místo, které jsme si vyhlédli. Stovky svítících očí nás hlídaly celou noc. Další noc nás budil rachot kamenů, jako by někde opodál padala lavina – to si ovšem jen voda rozpuštěná během dne z ledovce pohrávala s kameny, po nichž ráno nebylo ani památky.
Ze sedla je vidět celé nádherné údolí a přilehlé velikány. Po pěti dnech, hladoví, přicházíme do Phjangu a po prohlídce krásného kláštera se ptáme buddhistického mnicha, jestli je možné se někde najíst. Kroutí hlavou a odchází. K našemu překvapení se za chvíli objevuje znovu a zve nás dál, kde už jsou mniši s připraveným jídlem. Čekali jen na nás, aby mohli začít s obědem. Společně strávené odpoledne s mnichy bylo krásnou a nečekanou tečkou za nádherným trekem.
Stok Kangri
Stok Kangri (6120 m n. m.) je nejvyšší hora v pohoří Zanskár a v oblasti Ladáku v severní Indii. Vrchol se nachází v národním parku Hemis, 12 km jihozápadně od vesnice Stok a asi 15 km jihozápadně od města Léh, hlavního města Ladáku.
Navzdory vysoké nadmořské výšce je Stok Kangri oblíbeným vrcholem a často na něj stoupají začínající horolezci jako na jeden z prvních. Jeho obtížnost však často podceňují, navíc nutnost aklimatizace před výstupem z něj dělá obtížný podnik. Jen cesta do základního tábora ve výšce 4969 m n. m. trvá dva dny a ve vrcholový den se překonává stoupání přes 1000 výškových metrů.
Ze Stoku, odkud výstup začíná, se prochází soutěskou obklopenou různobarevnými skalami, pokračuje se do kempu Mankarmo a odtud do base campu, ze kterého se brzy ráno vyráží na vrchol. Všechny stanové tábory nabízejí skromnou stravu nebo čaj anebo možnost přespání.
Cestou do základního tábora jsme potkávali spousty zatím nadšených a optimistických lidí, kteří ještě netušili, co je čeká. Trochu jsme si připadali jak na firemní akci „dostaň se nahoru“: všichni nás zdravili a ptali se, jestli se taky potkáme na vrcholu.
Na rozdíl od ostatních si neseme vše na zádech, a tak působíme trochu odlišně od turistů, kteří si zaplatili agenturu, která se postará o vše a účastníci nemusí nic nosit.
Se zvyšující se nadmořskou výškou se počet nadšenců stoupající do hlavního base campu zmenšuje. Nejvíce je to vidět právě v noci během vrcholového výstupu. S úderem půlnoci začíná hemžení v posledním výškovém táboře a řady světel postupují k vrcholu. Čím jsme blíže, tím je světýlek méně a méně, až jsme na vrcholu úplně sami. Obava, že kvůli oblačnosti nic neuvidíme, se rozplývá, protože slunce předvádí neskutečné divadlo a my se jen mlčky díváme na vrcholky hor kolem nás. Při dobré viditelnosti je možné dohlédnout na pohoří Karákóram s dominantou K2 a na druhou stranu indického Himálaje.