Snad je to chybějící přístup k moři, co Laos odsuzuje k roli popelky jihovýchodní Asie. To je ovšem dobrá zpráva pro cestovatele, kteří chtějí na svých toulkách světem potkávat především místní v jejich autentickém prostředí.
V téhle zemi si skutečně přijdou na své, protože etnických skupin tu žije na pět desítek. Obklopených působivou přírodou, na níž se civilizace ještě nestihla podepsat, v podmanivé atmosféře převažujícího buddhismu. A zahálet nebudou ani mlsné jazýčky při ochutnávání pokrmů prodchnutých vůní citronové trávy a koriandru.
Základní údaje
- rozloha: 236 800 km2 (3 x ČR)
- počet obyvatel: 7,75 mil.
- cena místního 0,5l piva v restauraci: 17 500 LAK (cca 28 Kč)
Kdy vyrazit
V Laosu se střídají dvě hlavní období – horké a vlhké monzunové od května do října a suché, s teplotami o něco nižšími (pro nás příjemnějšími), mezi listopadem a dubnem. Pokud váš itinerář zahrnuje i plavbu po řece a vodopády si chcete vychutnat v jejich nejparádnějším hávu, nejlepší volbou budou měsíce prosinec a leden, vhodné ke všem druhům aktivit.
CO VIDĚT A ZAŽÍT
Sever
Srdcem severních provincií je historické město Luang Prabang na soutoku řek Mekong a Nam Khan s koloniálními stavbami, 33 buddhistickými chrámy (např. Xiengthong), rušným nočním trhem, útulnými kavárničkami, botanickou zahradou a nádherným okolím. Do něj spadají i trojstupňové vodopády Kuang Si s tyrkysovým jezírkem či nižší, ale neméně malebné kaskády Tat Sae, k nimž se místní sjíždějí na pikniky. Takřka povinnou zastávkou jsou i dvě jeskyně nad ústím řeky Ou (Pak Ou) do Mekongu – Tham Ting a Tham Theung – s tisíci soškami Buddhy. Pokud je dost vody, jsou skvělým zážitkem plavby po Mekongu mezi Luang Prabangem a městem Huay Xai (mj. brána do přírodní rezervace Bokeo s gibony) nebo po řece Ou přes Nong Khiaw (skvělé treky – např. „100 waterfalls“, krasové skály, jeskyně, projížďky vesničkami a jedna z nejkrásnějších laoských vyhlídek) a Muang Ngoi Neua (etnické vesnice či vodopády) do Muang Khua. Odtud se dá pokračovat do Phongsali, jehož okolí vyzývá k několikadenním výšlapům s různým zaměřením. To se týká i známějšího města Luang Namtha, kde si můžete dopřát také vyhlášenou bylinnou saunu. Cestou tímto směrem se hodí zastávka v Muang Xay s kombinací přírodních krás a kulturních atrakcí.
Střed
Stranou oblíbených cílů leží ospalé městečko Vieng Xai (geograficky spíš na severu, administrativně ovšem náleží k centrálním provinciím), v jehož spletitém jeskynním systému našlo během devítileté indočínské války azyl na dvacet tisíc vojáků i civilistů. Blíže hlavním trasám leží Phonsavan, v němž můžete potkat i nefalšované laoské kovboje. Především je ale východiskem pro výlet na planinu Džbánů, posetou tisíci prastarých kamenných nádob, jejichž účel nebyl dodnes jednoznačně objasněn (snad sloužily k uchovávání jídla a pití), nebo k jeskyni Piu (Piew) – kruté připomínce smrtícího zásahu americké pumy v roce 1968. Smutek lze spláchnout v nedalekých termálních lázních (Ban Nyai v resortu ASA nebo přírodní Baw Noi). Zejména mezi batůžkáři si oblibu vysloužil Vang Vieng, kde se v bujné tropické vegetaci oddávají tubingu na řece Nam Song, koupání v některé z modrých lagun, výšlapům na dechberoucí vyhlídky (Nam Xay, Pha Ngern) nebo průzkumu jeskyní (Phu Kham, Num Bor Keo a další). Odtud se často míří do hlavního města Vientiane, které ovšem nepůsobí dojmem velkoměsta. Jeho středobodem je pozlacená stúpa Pha That Luang, v níž je podle některých věřících ukryta Buddhova hrudní kost. Dalšími lákadly jsou památník Patuxay, věnovaný bojovníkům za nezávislost, chrámy Si Saket a Phra Keo nebo areál Xieng Khuan („Buddha Park“) s mnoha sochami zasazenými do osvěžujícího prostředí. Příjemné je i bloumání mezi koloniálními budovami a tržišti. Cestou na jih byste pak neměli minout říční jeskynní systém Kong Lo(r), údajně jeden z nejdelších na světě.
Jih
Další oblasti zájmu se rozléhají až na samotném jihu země, pro něž se jako vhodný výchozí bod nabízí město Pakse s výbornými rybářskými restauracemi a obří zlatou sochou Buddhy, který na město shlíží od chrámu Phusa Lao. Významnější památkou jsou však pozůstatky khmerského chrámu Phu (Vat Phou) na úpatí posvátné hory Phu Kao. Ačkoli je dnes poutním místem buddhistů, původně (tedy zhruba před 1000 lety) byl chrámem hinduistickým. Impozantní rozloučení pak zajistí řeka Mekong, jejíž bohaté větvení vytváří údajně 4000 ostrovů (Si Phan Don – tři nejznámější jsou Don Khong, Don Khon a Don Det) a také hřmotnou sérii vodopádů a kaskád Pha Pheng (či Khone), nejmohutnějších v celé jihovýchodní Asii.
Další inspiraci najdete zde.
Mapa s uvedenými místy
