Cesta přes jihoafrické pohoří Swartberge

Cesta přes jihoafrické pohoří Swartberge Zdroj: Tomáš Beránek

Silnice do průsmyku Swartberge stoupá vápencovými masivy.
Cesta přes jihoafrické pohoří Swartberge
2 Fotogalerie

Zdolání kapských hradeb: Cesta přes jihoafrické pohoří Swartberge

Tomáš Beránek

Mezi pánvemi Velkého a Malého Karoo se zvedá mohutné pohoří Swartberge. Jeho strmé svahy bránily prvním bílým osadníkům v pronikání hlouběji do jihoafrického vnitrozemí. Postavit silnici, která by přírodní hradbu překonala, nebylo v druhé polovině 19. století vůbec jednoduché.

Prince Albert, malé městečko tvořené dvěma rovnoběžnými ulicemi, leží na jižním okraji pánve Velkého Karoo. Bylo založeno v druhé polovině 18. století kvůli nalezištím zlata, ale protože se okolní zlaté doly rychle vyčerpaly, bylo brzy po zlaté horečce i po prosperitě. Bílé fasády domků většinou ve viktoriánském slohu se ještě v polovině dubna, kdy v Jihoafrické republice již začíná podzim, utápějí v záplavě pestrobarevných květů.

Trochu ospalému klidu dominuje štíhlá věž anglikánského kostela. Turistická sezona tady už dávno skončila, a možná proto vyvolává každý návštěvník zvýšenou pozornost místního obyvatelstva. Úředník za bankovní přepážkou se nás ptá se širokým úsměvem: „Už jste navštívili průsmyk Swartberge?“ a vřele nám doporučuje jednu z nejkrásnějších horských silnic v Jižní Africe.

Překážka pro bílé

Těsně za městečkem se zdvíhá pohoří Swartberge s vrcholky čnějícími do výšky přes dva tisíce metrů. Rozsáhlé horské pásmo táhnoucí se více než dvě stě kilometrů východozápadním směrem bylo velkou překážkou pro bílé osadníky mířící do Severního Kapska. První silnice přes hory byla postavena roku 1849 a vedla soutěskou Meiringspoort, avšak časté povodně na říčce, která pronikala vápencovým masivem, vyřazovaly tuto dopravní tepnu z provozu. Proto v roce 1869 kapská vláda rozhodla postavit silnici novou, překonávající pohoří Swartberge ve stejnojmenném průsmyku.

Stavba čtyřicetikilometrové horské silnice spojující Prince Albert s Oudtshoornem, význačným městem v Malém Karoo, byla však zahájena až v roce 1861. Její stavitel Thomas Bain měl k dispozici pouze 240 vězňů, převážně černochů z Mosambiku. V době, kdy po Africe cestoval náš krajan dr. Emil Holub, postupovala stavba v obtížném horském terénu velice pomalu. Silnice byla zprůjezdněna roku 1886, ale jen na vlastní nebezpečí, protože dokončovací práce trvaly ještě téměř dva roky.

Slavnostní otevření silnice vybudované nákladem 14 600 liber se uskutečnilo 10. ledna 1888, kdy na jejím nejvyšším bodě pokřtila novou stavbu dcera tehdejšího ministra veřejných věcí kapské vlády láhví šampaňského, kterou rozbila o skálu. První motorové vozidlo přes průsmyk přejelo o 17 let později.

Odměna místo mýtného

Tak tedy ven z Prince Albert a vzhůru do průsmyku. Asfalt se z povrchu silnice rychle vytrácí a její šířka se podstatně zmenšuje. Silnička se zařezává mezi stovky metrů vysoké červeno-bílé vápencové stěny, jejichž barva neodpovídá názvu pohoří. Swartberge totiž v afrikánštině znamená Černé hory.

Z úzké soutěsky spoře porostlé vysokými keři divokého muškátu stoupáme ostrými serpentinami příznačně zvanými Zig-Zag stále výše a výše. V relativně krátkém úseku musí silnice překonat převýšení 1400 metrů. Za prudkou zatáčkou vyplašeně hledí párek malých antilop a vzápětí se dává na útěk mezi skalami. Naše první setkání se skálolezem skákavým, který si v kamenitém terénu počíná lépe než kamzík.

Stoupání se zmírňuje, objevuje se náhorní plošina, tu a tam porostlá uměle vysázenými borovými háji. Mezi balvany prorůstají keře proteí, endemické horské rostliny, která je symbolem Jihoafrické republiky.

Její bílé, růžové i načervenalé květy zpestřují obraz horské krajiny. Za další zatáčkou se objevuje parta černých dělníků v oranžových kombinézách. Právě mají pauzu v čištění příkopů, kterou tráví svačinou ve stínu žlutého náklaďáku, na němž vozí nářadí a materiál. Díky nim je silnice v perfektním stavu.

Mávají nám a jejich široké úsměvy přejí šťastnou cestu. Zbývá ještě několik serpentin a jsme na nejvyšším bodě silnice, jak hlásí cedule s nápisem The Top a výškovým údajem 1585 metrů.

Od jihu se valí mraky, které zakrývají výhled na jih do sníženiny Malého Karoo hluboko pod námi i na hřeben pobřežního pohoří Outeniga. Studený prudký vítr přináší drobné kapky deště. Vysoká hradba pohoří Swartberge zachytí veškerou oblačnost přicházející od oceánu, a proto má oblast Velkého Karoo severně od něho místy až polopouštní charakter.

Jako úkryt před nepohodou už dnes neposlouží zřícenina malého baráčku, v němž bydlel výběrčí mýtného. První z nich byl John F. Mackay. Za roční plat čtyřiceti pěti liber vybíral po čtyřech pencích od každého povozu, který vezl bílé osadníky do vnitrozemí.

Dnes se za přejezd průsmyku Swartberge již neplatí. Každý, kdo se vydá přes předělové pohoří, je naopak odměněn dalekými panoramatickými výhledy, vrývajícími se hluboko do paměti.

Rozsáhlé horské pásmo Swartberge s vrcholky do výšky přes 2000 metrů bylo velkou překážkou pro bílé osadníky mířící do Severního Kapska.