Války pohlaví v říši zvířat: Tvrdé souboje, důmyslné lsti i neřízená promiskuita
Život je boj – a to i v těch nejintimnějších chvilkách. Něžné námluvy, pozvolné sbližování i nádherné předvádění jsou vlastně projevem nejstaršího konfliktu v dějinách světa: války pohlaví. Vědci v poslední době přicházejí na to, že proti sobě obě strany používají dokonce chemické zbraně!
Staré představy se hroutí. Dlouhou dobu měli odborníci zdánlivě jasnou vizi o tom, jak to v přírodě chodí. Samci podle ní vyráběli záplavy malých a výrobně „levných“ spermií jako na běžícím pásu, zatímco samičky se snažily vybrat pro oplodnění svých vzácných vajíček co nejlepší otce. Sexem posedlí příslušníci mužského pohlaví by se tedy měli snažit oplodnit co nejvíc samiček - ty však dělají drahoty a snaží se udržet proutníky „doma“. Je to však mnohem složitější.
Výzkumy posledních let přinesly průlom. Teď víme, že střídání partnerů je výhodné i pro samičky. Ty, které se páří s více nápadníky, mívají většinou víc potomků než věrné manželky – dokonce i takové, které mají doma kvalitní samce. Genetický koktejl spermií různých otců navíc zajišťuje, že bude mít samička potomky různorodých vlastností. Alespoň někteří z nich tedy přežijí, i když se podmínky prostředí změní.
Genetické testy rovněž zbořily představy o spořádaném životě hnízdících ptáků. Dříve jsme měli za to, že devět desetin ptačích druhů vyznává manželskou věrnost. Nyní je načase tento poměr obrátit. Věrných párů je v opeřeném světě jako šafránu a zasluhují se o to stejnou měrou příslušníci obou pohlaví.
V některých případech se dokonce šablona boje o partnera úplně obrací. Vášnivé nevěsty dělají, co mohou, aby získaly partnera. Výtváření spermií totiž nemusí být vždycky snadné či dostatečně rychlé. Při tření drobných amerických rybek teter citronových je samiček tolik, že samci jednoduše nestíhají. Ti, kteří se páří opakovaně, mívají navíc spermií méně. Samičky tedy soupeří o ty ženichy, kteří se ještě nepářili.
Samečci si však dobře rozmýšlejí, komu své ceněné mlíčí poskytnou. Podobně je tomu i u ocasatých obojživelníků, kteří předávají partnerkám balíček spermií. Jeho vytvoření trvá několik hodin, takže se nevyplatí spermatofor jen tak vyplýtvat. Taktické manévry mezipohlavní války navíc probíhají na dvou frontách současně. Samci i samičky se snaží zároveň odstavit konkurenci z vlastních řad a chytračit na svého partnera. To druhé zjednodušeně znamená vyždímat z jejich vztahu co nejvíce výhod pro sebe - pochopitelně na úkor toho druhého. Není tedy divu, že je příroda doslova nabitá nejrůznějšími bitevními strategiemi, úskoky či podvody.
Bitva uvnitř těla
Majestátnost paroží daňků, krása pavího ocasu či mohutnost lvích samců je zřejmá na první pohled. Každému, kdo nad tím trochu zapřemýšlí, je také jasný účel takových zbraní či ozdob: odehnat konkurenty a přivábit partnerky. Stejně líté souboje jako venku zuří však i uvnitř samičího těla. Propukají ještě dřív, než nový život vůbec vznikne.
Nevěrné samičky vytvářejí prostor pro závod na život a na smrt. Spermie různých samečků spolu soupeří o to, která z nich se dostane k čekajícímu vajíčku první. Jde přitom o závod s odloženým startem. Pohlavní buňky prvního z partnerů mají před ostatními časový náskok. Nemusí to však ještě znamenat rozhodující výhodu. Samci šidélek dokážou vrátit konkurenční spermie zpátky na startovní čáru – nebo rovnou ze závodu vyloučit. Mají totiž na penisu háčky, kterými sperma svého předchůdce doslova vymetou.
Válka spermií je bitvou, kde na množství záleží. Samci prazvláštních mořských ryb žabohlavců svítivých lákají samičky zpěvem. Ale jen někteří. Ostatní se s hudební produkcí nenamáhají – prostě vpadnou na místo tření a vypustí do vody mraky mlíčí. Jejich manévr mívá úspěch. Mají totiž varlata mnohem větší než zpěváci, a tedy také vysokou pravděpodobnost oplození jiker. U vyšších primátů můžeme podle poměru velikosti varlat a těla odhadnout, jak silně u nich válka spermií zuří. Jinými slovy, jak moc jsou jejich něžné polovičky nevěrné. Výsledky nepřekvapují. Člověk se při srovnání lidoopů umístil na druhém místě – hned za prostopášnými šimpanzi. Chámová tekutina však nejsou jenom spermie.
U obyčejné mouchy domácí obsahuje alespoň dvanáct účinných bílkovin a dvoumilimetroví samečci octomilek jich vyrábějí na osmdesát. Najdou se mezi nimi chemické zbraně těžkého kalibru. Některé z nich likvidují spermie konkurentů, jiné způsobují samičkám sexuální nechutenství a další je nutí naklást ihned po páření co nejvíce vajíček. Jedna proradná chemikálie dokonce vyvolává u samičky agresivitu vůči ostatním samečkům. Celý další den tak můžou nebozí nápadníci dostávat za uši, aniž tuší proč.
Náruživý boj
Boj s konkurencí i s druhým pohlavím na sebe může brát růžový převlek. Nádherné tance pestrobarevných rajek, důmyslné umělecké galerie australských lemčíků i rozevírání pavích ocasů má především nalákat partnerku. Bojovat se dá dokonce i náruživostí. Lvice se v období říje páří i čtyřicetkrát denně. Pokud je ve smečce více samců, může je vystřídat všechny. Snaží se tím zamlžit, kdo je vlastně otcem lvíčat. Všichni samci pak budou její mláďata ochraňovat.
Někdy jde však skutečně do tuhého. Rozohnění samci pižmoňů do sebe při souboji narážejí až osmdesátikilometrovou rychlostí. K tomu je zapotřebí pořádně tvrdá beraní palice. Při rvačkách paviánů nezřídka teče krev a běsnění rypouších samců může snadno skončit i smrtí. Vážně zranit se mohou i přetlačující se daňci nebo samci žiraf, kteří do sebe s vervou narážejí krky a hlavami.
Není divu, že se leckterému nápadníkovi do přímého boje nechce. Menší samci mnoha druhů žab se stahují k místu, kde kváká velký žabák. V tichosti čekají na samičky, které svou produkcí přiláká, a pak mu je kradou rovnou pod nosem. Podobně vychytralí jsou i někteří cvrčci. Tím, že jsou zticha, se navíc vyhýbají parazitickým mouchám kuklicím, které by do nich s chutí nakladly vajíčka, kdyby se svým cvrkotem prozradili.
Nápadníci některých tvorů praktikují hned několik způsobů, jak si přijít na své. Kalifornští leguánci pestří to mají dokonce rozdělené podle barev. Samečci s modrým hrdlem žárlivě střeží teritorium i samičky v něm, rivalové s oranžovým krkem jim manželky neurvale svádějí, zatímco žlutohrdlí podvodníci se tváří jako samičky a páří se potají. U leguánků přitom platí, že každý chvilku tahá pilku.
Jeden rok jsou nejúspěšnější žárliví modrásci, kterým v další sezoně odloudí partnerky oranžoví svůdci. Plazí Casanovy však úspěšně podvedou žlutí. A modří už vědí, že jim opět odloudí podvedené partnerky zpět do svých teritorií. U jiných tvorů funguje jakési genetické přepínání. Samečkové podle aktuálních podmínek buď „vypnou“, nebo naopak „nahodí“ geny pro tvorbu zbraní. Stanou se z nich buď velcí bojovníci, nebo nenápadní podvodníci.
Žárlivost světem vládne
Když odjížděl středověký rytíř do bitvy, často uvěznil svou drahá polovičku do pásu cudnosti. Bylo to sice kruté, ale on jistě věděl, proč to dělá. Stačí si vzpomenout na srovnání varlat lidoopů. Ani pás cudnosti však není lidským vynálezem. V přírodě existují takových zařízení spousty.
Lidské žárlivce předhonili třeba obyčejní krtci. Jejich samci vyloučí po spáření do pohlavních cest partnerky gumovitou zátku, která ztuhne ve skutečný špunt. Podlost krtčích nápadníků však odstartovala závody ve zbrojení. Některým rivalům se vyvinul zahnutý penis, jímž dokážou zátku odstrčit stranou. Ve světě hmyzu to tak jednoduché nebývá. Pohlavní cesty některých druhů jsou tak složité, že do sebe zapadnou jen údy příslušníků stejného druhu. Občas mají však nebozí samečkové potíže s vyndáváním. Tak velké, že si po aktu penis doslova utrhnou.
Znamená to pro ně sice stop milostným hrátkám, ale ostatním na oplátku vystaví stopku při pokusech o oplodnění jejich vyvolené. My lidé však pravděpodobně nejvíc porozumíme oboustranné žárlivosti, která se jako Ariadnina nit táhne dlouhodobými partnerskými vztahy živočichů. Například ptáků. Každý z partnerů by si moc rád užil pár mimomanželských záletů, zároveň však musejí hlídat jeden druhého.
Dopadá to podobně jako u nás. Když samička lejska přistihne manžela in flagranti, sekýruje ho a trestá tak rozhořčeně, že si to propříště dvakrát rozmyslí. Paní špačková se naopak snaží svého chotě utahat sexuální žádostivostí. Volnější mravy mají i naši příbuzní gibboni z asijských pralesů. Žijí v párech a střídají se ve výchově mláďat. Když má však jeden z páru volno, občas ho využije volněji, než by se druhému zamlouvalo.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 5/2011.
