Yucatán v severním Mexiku je místo opředené mnoha legendami a bohatou historií jeho pravděpodobně původních obyvatel – Mayů. Ti založili jedno ze svých největších měst, Chichén Itzá, právě na tomto území. Protože byl Yucatán až donedávna relativně izolovaný od zbytku Mexika, rozvinula se v něm jedinečná kultura.
Mayové, jedna z nejvyspělejších domorodých kultur starověké Ameriky, přišli na Yucatán kolem roku 2500 před naším letopočtem. Jejich významným působištěm byl i sousední mexický stát Quintana Roo, kde založili obřadní centra v Cobé, Dzibanché a Kohunlichu. Quintana Roo byl tak považován za bránu do mayského světa. Mayové vybudovali v oblasti Yucatánu několik měst, z nichž dvě nejpozoruhodnější jsou právě Chichén Itzá a Uxmal. Z obou měst zbyly pouze ruiny, které ovšem hojně navštěvují turisté.
V roce 987 přišli do oblasti Toltékové v domnění, že následují svého boha Quetzalcoátla. Možná právě jemu lidstvo vděčí za čokoládové pochoutky, protože prý učil svůj lid, jak z kakaových bobů připravovat nápoj tchocoatl, tedy čokoládu. Toltékové Maye svým působením významně kulturně ovlivnili a jejich architektonické počiny jsou patrné i v Chichén Itzá. Přestože se Toltékové mísili s Mayi a dalšími národy, jejich kultura nakonec v oblasti převládla.
Ve 12. století vedl mayský městský stát Mayapan válku proti obyvatelům Chichén Itzá a porazil je. Když kolem roku 1250 skončilo poklasické mayské období, většina měst byla opuštěna. Zánik těchto velkých mayských civilizací zůstává záhadou. Kdyby Španělé nezničili většinu mayských kodexů a dalších písemností, mohl být osud Mayů znám dodnes.
Období dobývání
V roce 1517 dorazil při výpravě za otroky na poloostrov španělský conquistador Francisco Hernández de Córdoba. Legenda praví, že když připlul na pobřeží Yucatánu, zeptal se domorodců, kam připlul. Ti mu ve své rodné řeči odpověděli, že nerozumějí tomu, co říká. Protože se Córdobovi zdálo, že jejich odpověď připomíná slovo yucátan, dal tento název celému regionu.
V roce 1527 se vydal dobýt Yucatán další dobyvatel, Francisco de Montejo, ale porazili ho domorodci. O tři roky později se vrátil se svým synem, ale opět se mu nepodařilo domorodé obyvatelstvo přemoci. Třetí pokus byl nakonec úspěšný a de Montejo založil v letech 1540–1542 města Campeche a Méridu, dnešní metropoli. Ve snaze obrátit původní obyvatele na katolickou víru založili františkánští kněží na Yucatánu více než třicet klášterů a snažili se nahradit mayskou kulturu křesťanstvím. V roce 1562 bohužel nařídil františkánský mnich Diego de Landa zničení všech mayských knih a soch. Z těchto vzácných a důležitých kulturních artefaktů se pak zachovalo jen malé množství.
Boj o nezávislost
Synonymem pro 19. století se v Yucatánu stal boj o nezávislost. Když Mexiko získalo v únoru 1821 nezávislost na Španělsku, stal se Yucatán součástí mexického císařství, ale zůstal vzdálenou provincií až do roku 1824, kdy byl rozdělen na tři státy: Campeche, Quintana Roo a Yucatán. Reálně však Yucatán nezávislý nebyl, protože Mexiku byla v roce 1835 opět svěřena pravomoc nad jeho územím. Následujících deset let se neslo ve znamení povstání, která vždy Yucatánu na chvíli samosprávu zaručila, nikoli však na dlouho. Po letech bojů bylo rozhodnuto, že se Yucatán znovu připojí k Mexiku, pokud bude Mexiko dodržovat jeho ústavu a právo na samosprávu. Smlouva o opětovném začlenění Yucatánu do Mexika byla podepsána v prosinci 1843. Ústřední vláda však dřívější ústupky zrušila a Yucatán v roce 1845 opět odmítl mexickou nadvládu a 1. ledna 1846 vyhlásil nezávislost.
Během následující dvouleté mexicko-americké války vyhlásil Yucatán, který se považoval za nezávislý stát, neutralitu. V roce 1847 však na poloostrově vypukla kastská válka (guerra de castas). Tato válka byla velkou vzpourou mayského obyvatelstva proti hispánskému obyvatelstvu, které mělo politickou a hospodářskou kontrolu. Do roku 1848 povstání vyhnalo z poloostrova všechny hispánské obyvatele Yucatánu s výjimkou těch z opevněných měst Mérida a Campeche.
Sídlo starověké kultury a turistické centrum
Až do poloviny 20. století byl jediný kontakt Yucatánu s okolním světem po moři. Díky tomu byl mezinárodní obchod s USA, Evropou a karibskými ostrovy mnohem výnosnější než obchod všech ostatních mexických států. V 50. letech 20. století byl Yucatán spojen se zbytkem Mexika železnicí a posléze i dálnicí. O dvacet let později byla v Cozumelu a Cancúnu vybudována mezinárodní letiště, která přinesla regionu významné příjmy z cestovního ruchu. Kultura Yucatánu je tak díky poměrně pozdě postavené infrastruktuře oproti ostatním mexickým státům dodnes jedinečná. Žije tu nejvíc domorodců a přijíždí sem díky tomu největší počet turistů.
