Nejsou to jen zátky od vína, materiál na výrobu suvenýrů nebo módních výstřelků. Korkové stromy jsou němými svědky největších dějinných událostí Portugalska a reprezentují hmotné dědictví této země. Už ve 14. století korek používali mořeplavci na výrobu lodí. Pojďme se na historii tohoto měkkého a sympatického materiálu podívat trochu zblízka.
Při pěších túrách a projížďkách na kole po drolícím se skalnatém pobřeží Alenteja nebo sluncem zalitém Algarve narazíte na spoustu korkových stromů. Portugalsko je zkrátka místem, kde korek roste jako dříví v lese.
Moudré duby
Korková kůra se u dubů ve Středomoří začala tvořit především jako ochranná vrstva proti místním drsným podmínkám. V oblasti, která byla vždy sužována suchem, požáry a teplotními výkyvy, dodává kůře pozoruhodné a jedinečné vlastnosti, které žádný lidmi vyrobený materiál nedokáže napodobit.
Udržitelná fyzika
Díky tomu, že 50 procent jeho objemu tvoří vzduch, je korek pozoruhodně lehký. Je také jedinou známou pevnou látkou, která při stlačení na jedné straně nezvětšuje objem na straně druhé, takže je vysoce stlačitelný a pružný. Navíc je vodotěsný a nehořlavý, a to díky suberinu a ceroidům v buněčných stěnách. Je také odolný proti oděru díky voštinové mřížce vytvořené mezi buňkami, což umožňuje minimalizovat množství použitého materiálu, aby se dosáhlo maximální pevnosti a minimální hmotnosti. Výčet pozitivních vlastností korku je skutečně rozsáhlý, nicméně za nejpozoruhodnější lze označit udržitelnost a obnovitelnost.
Historické zářezy
Na korek lze narazit už ve starověkém Egyptě. Stopy jeho využití najdeme v římské civilizaci, u středověkých mnichů i v zaoceánských lodích. Ve 3. století př. n. l. se začala psát historie nejznámějšího partnerství – korku a vína.
Zapomenuté Alentejo
Pokud vás zajímá historie korku, rozhodně musíte vyrazit do oblasti Alentejo. Tuto malebnou krajinu plnou vinohradů, olivových hájů a korkových dubů si kdysi zamilovali i Římané, Vizigóti i Mauři.
Vysoce kvalifikovaná práce
„Sklízení“, neboli odřezávání korku ze stromů, není jen tak. Dva tiradors (odstraňovači korku) pracují ve vzájemné součinnosti a jemně odřezávají a odlupují korek z kmene. Práce musí být provedena precizně, protože při odstraňování ochranné kůry ze stromu zůstává jemné cévní kambium vystaveno povětrnostním vlivům.
Jak silná bude kůra na daném stromě, se pozná podle zvuku, který se ozve poté, co do kmene udeří speciální ocelová sekera. I proto se korek stále sklízí ručně a sklizeň je v Portugalsku stále nejvýnosnějším odvětvím zemědělství.
Neviditelný korek
Korek se vyskytuje i na místech, kde byste ho možná nečekali. Od tepelné izolace používané ve vesmírných stanicích až po kontrolu znečištění ve městech. Vzhledem k tomu, že více než 50 procent korku se na celém světě pěstuje v Portugalsku, je tato surovina spolu s rostoucí inovací korkového materiálu v technologickém pokroku pro tuto zemi neocenitelnou komoditou. Portugalci si uvědomili, že jim na stromech roste doslova zlato, takže je nezákonné pokácet korkový dub bez souhlasu vlády.
Ze žaludu roste strom se silnými pokroucenými větvemi asi 25 let, teprve pak je schopen poskytovat kůru. Pěstitelé musí pravidelně vypalovat podrost a ořezávat větve s lesklými, stálezelenými listy, aby slunci uvolnili přístup ke kmeni. Čas sklizně nastává na vrcholku léta.
