Chtěla dělat něco jiného, dnes patří k vinařské špičce. Plenér Dominiky Černohorské je Vinařstvím roku 2025
Původně se chtěla věnovat úplně jinému oboru, nakonec ale zakotvila u vinařství. A jak se ukazuje, byla to ta nejlepší volba. Po ukončení studií na lednické fakultě založila Dominika Černohorská s kamarádem Ivem Vinařství Plenér, které se stalo absolutním vítězem soutěže Vinařství roku 2025. „Děláme věci od začátku, jak nejlépe umíme,“ říká Dominika.
Původně jste chtěla studovat úplně jiný obor. Jaká byla vaše cesta k vinařství?
Chtěla jsem studovat něco hmatatelného. Chtěla jsem studovat něco, co budu moci po studiích skutečně vykonávat a budu to „řemeslně“ ovládat. Tatínek tehdy během mého rozhodování působil ve vinařském sektoru, tak mi obor doporučil a lehce mě i přesvědčil. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě.
Co vás na vinohradnictví uchvátilo?
Právě ta hmatatelnost, spojení s přírodou, lokálnost. Mezi vinohrady jsem vyrostla. A asi i vidina toho „sexy“ výsledku, kterým víno je. Tehdy jsem ještě jako výsledek vinařství vnímala hlavně víno, dneska už vidím i podobu krajiny jako něco, co má vinohradník možnost ovlivnit a co je výsledkem jeho práce.
Vinařství Plenér spojuje poměrně unikátní partnerství. Jak jste k němu dospěli?
Ivo byl můj doktor, jako ortodontista mi rovnal zuby. Docházela jsem k němu odmalička. Mít rovnátka v puse bylo během mého dospívání hodně trendy, takže Ivo díky tomu sledoval mou životní cestu. Později jsme díky němu a jeho práci moji dětskou hudební kapelu pojmenovali Rovnátka, protože jsme tvrdili, že jsme se seznámili u Iva v čekárně. Po studiích jsme se potkali, povídali si o víně a dohodli se, že si zkusíme společně splnit sen. Ten Ivův byl vlastnit vinohrad, ze kterého bude mít vlastní víno. Ten můj byl tehdy, čerstvě po dostudování vysoké školy, víno skutečně vytvářet, nejen vést degustace.
Při práci na vinohradu si ještě stíháte psát deník a sdílet ho se čtenáři. Co vás k tomu vedlo?
Přijde mi zajímavé zaznamenávat si věci, které se kolem vinic a vinohradu dějí. Často to dělám pro sebe. Instagram funguje na sdílení skvěle. Ale říkala jsem si, že chci vytvořit ještě trochu intimnější prostředí, kde zkusím být popisnější, detailnější a budu psát pro lidi, kteří to budou chtít číst. Tak jsem založila instagramový kanál, který funguje jako zprávy z Pálavy a popisuje moje dny uprostřed vinobraní. Navíc si myslím, že pro lidi, kteří s našimi víny pracují, to může být příjemné. Nahlédnout pod pokličku vinařství. Často není prostor jít do intenzivního sdílení během schůzek nebo degustací. Tady jsem takový prostor vytvořila.
Jakým dalším způsobem dáváte světu o svém vinařství vědět?
Sociální sítě jsou asi nejdůležitějším kanálem. Tam sdílím pravidelně a během celého roku. Snažím se psát i newslettery, které v posledních letech namlouvám i jako audiostopu. Svět se zrychluje, sama na sobě pozoruju, že občas mě něco zajímá, ale když článek nejde přehrát zvukem, často si ho během dne nestihnu přečíst a pak na něj zapomenu. A jednou do měsíce děláme od jara do vinobraní velký otevřený sklep u nás v Pavlově, kam můžou lidi přijet, ochutnat vína, popovídat si.
Jak jsme zmínili, vinařství Plenér získalo titul Vinařství roku 2025. Čím jste si ho podle vás zasloužili? Děláte věci jinak než ostatní?
Děláme věci od začátku tak, jak nejlépe umíme. Zní to jako klišé, ale zmiňuju to cíleně. Naše konání nevedlo k získání cen. O to víc jsem dojatá tím, že jsme ocenění získali. Soutěž Vinařství roku hodnotí vinařství komplexně. Neoceňují se vína, ale vinohrady, postupy ve vinařství, komunikace se zákazníky, obchod, marketing, nastavení uvnitř týmu, přínosy pro obor, přínosy pro zemědělství a krajinu. Vítěz se vybírá podle moc hezky vytvořeného desatera. My byli prvním vítězným vinařstvím, které z takto nově nastavených pravidel vzešlo. Považovala jsem nás spíše za okrajový typ vinařství. To, že jsme uspěli, vnímám jako velké ocenění.
Plenér letos také poprvé získal Cenu Vinatura za udržitelnost. Jaký je váš přístup k ekologii a jak ho aplikujete přímo na vinohradech?
K ekologii jsme hledali cestu. Dva roky jsme vinohrady opečovávali bez vlastní techniky s pomocí sousedů a jejich nabídky traktorových prací, během toho času jsme měli prostor si věci osahat, utřídit myšlenky, podívat se, jak věci fungují. Od roku 2018 jsme už zkusili ekologii nanečisto a o rok později požádali o certifikaci. A taky jsem pochopila, že ekologické přístupy pro mě neznamenají dodržování pravidel Evropské unie, ale začlenění vinohradu do krajiny, vnímání jeho přirozenosti a podporu jeho obranných struktur. Cenu Vinatura jsme získali za osazování našich mladých vinic tzv. ostrůvky pestrosti. Monokulturní lány révy rozbíjíme vsazováním keřů a stromů. Věříme totiž, že jen v pestré krajině může fungovat přirozená biologická ochrana a žije se v ní daleko lépe nejen přirozeným predátorům, révě, ale i nám samotným.
Hledáte inspiraci také v zahraničí?
Ano, zejména. Právě ostrůvky pestrosti jsou něco, co aplikovali kolegové v Rakousku. Na různých zahraničních akcích, kde prezentujeme vína, se potkávám se spoustou vinařů, s nimiž sdílíme zkušenosti, což jsou momenty, které vnímám jako nejinspirativnější.
Vinařství bývá nejen v Česku považováno za mužskou doménu. Přijali vás vinaři mezi sebe?
Žen v našem oboru přibývá, jsem moc šťastná. Vlastně už bych byla ráda, aby se to stalo větší normou. Pro některé je to stále překvapivé, v zahraniční běžnější.
Máte čas také na jiné zájmy? Cestujete například?
Cestuju moc ráda. Nabíjí mě to, inspiruje, často jsou mé cesty spojené s vínem, ale někdy taky vůbec. Mám ráda města i samoty. Vinařství je pro mě životní náplní, takže je těžké hovořit o zájmech, protože to je tak naplňující obor, že se i ve volných chvílích věnuju oborovým věcem. To je teda solidní klišé na závěr. Ale všichni zemědělci vědí, že koníčky a volný čas se vždycky trochu musí podřídit živobytí, protože jsme závislí na počasí a přírodních rytmech. A v našem případě je práce ještě skvěle pestrá v tom, že na konci toho všeho vznikne víno, které mi do života přináší spoustu lidí, společenských akcí a takové té čisťounké hezkosti. Takže mám všechno. Samotu mezi řádky i spoustu lidí kolem sebe. A můžu to střídat. Což je boží.
- BOX
Dominika Černohorská (1988) vyrostla na jižní Moravě a vystudovala vinohradnictví a vinařství na Mendelově univerzitě v Lednici. V roce 2016 založila společně s ortodontistou Ivem Markem Vinařství Plenér. Je zakladatelkou spolku Mladí vinaři a iniciativy Pestrá vinice.
