Norsko očima Češky: Norové hodně dbají na balanc mezi pracovním životem a volným časem

Norsko očima Češky: Norové hodně dbají na balanc mezi pracovním životem a volným časem Zdroj: Radka Staňková

Trondheim
Radka Staňková
3
Fotogalerie

Norsko očima Češky: Norové hodně dbají na balanc mezi pracovním životem a volným časem

Do Norska poprvé přicestovala před dvanácti lety na dovolenou a už tehdy jí sever učaroval. Následoval studijní pobyt na univerzitě v Trondheimu, ze kterého už se zpět do Česka nevrátila. Pro Radku Staňkovou je Norsko země čisté přírody, pohodových lidí a vášnivých turistů.

Čím se v Norsku zabýváte dneska?

Aktuálně s přítelem provozujeme ubytování na západě souostroví Lofoty ve vesničce Fredvang. Bohužel nám ale smlouva vypršela na konci září a my se rozhodli si ji neprodloužit. S prací v turistickém ruchu tedy aktuálně končíme a zatím nevíme, co budeme dělat. Před začátkem pandemie jsme cestovali v naší přestavěné dodávce po Patagonii. Cestu jsme vzhledem k situaci museli přerušit a vrátili jsme se do Norska, ale naše auto i s většinou našich věcí zůstalo v Argentině. Nyní, když se znovu otevírají hranice, máme v plánu se pro auto vrátit, a pokud je ještě v pojízdném stavu, tak chceme pokračovat v cestování po Jižní Americe.

Jak se liší mentalita místních od té naší?

Norové jsou o dost pozitivněji naladění než Češi. Častěji se usmívají a tolik si nestěžují. Naprostá většina z nich důvěřuje vládě a autoritám. V neposlední řadě jsou většinou také velmi poctiví. Co naopak nemám na Norech ráda, že jsou někdy až hyperkorektní a málokdo vám řekne, co si opravdu myslí.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Norové hodně dbají na balanc mezi pracovním životem a volným časem. V porovnání se životem v ČR mi to tady na severu přijde méně uspěchané. Lidé spíše než v hospodě tráví spoustu času v přírodě, a to v jakémkoliv ročním období a za jakéhokoliv počasí. Většina lidí aktivně sportuje. Až se občas cítím provinile, když se v rozhovoru zmíním, že nemám permanentku do posilovny a nechodím každý týden běhat.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Podobně jako většině Čechů mně vyrazily dech norské ceny. Před pobytem v Norsku jsem krátce bydlela ve Švédsku a i tam mi každý nákup potravin pěkně provětral peněženku. Po přestěhování do Norska jsem psala rodičům, jak jednou za čas jezdíme autobusem nakupovat do Švédska, protože je to tam levnější. Jakmile člověk ale začne pobírat norský plat a není odkázaný na české studentské stipendium, tak mu ceny už tak strmé nepřijdou. Naopak, třeba benzin a nafta jsou v porovnání k výši průměrného platu takřka za hubičku.

Je něco, s čím jste se v Norsku dodnes nesmířila?

Osobně mi vadí plýtvání energiemi. Byla jsem vychovaná tak, že se s elektřinou má šetřit. V Norsku tohle moc neřeší vzhledem k tomu, že elektřinu tu produkují vesměs vodní elektrárny. V dřevěných, většinou špatně zaizolovaných domech s jednoduchými skly v oknech se vytápí elektřinou. Přes zimu mají Norové rádi rozsvícená všechna světla v domě a mnozí mají i venkovní osvětlení, protože to tu dělá zimu o něco snesitelnější. Cenově zde elektřina vychází mnohem levněji než v Česku v porovnání s výší příjmů. Když jsem na téma šetření energií jednou vedla diskusi se svými norskými spolubydlícími, tak mi odvětili, že se přece jedná o zelenou energii, a když to bude třeba, tak prostě jen svedou do trubek další vodopád. S tím se pojí zajímavá historka. Před pár lety za mnou v květnu přijel do Trondheimu na návštěvu kamarád a já jsem nám naplánovala několikadenní roadtrip po západním pobřeží Norska. Jednou ze zastávek byl vodopád Mardalsfossen, jeden z nejvyšších vodopádů v Evropě. Když jsme ale po krátké túře přišli k místu, kde měl zurčet, byla tam jen vlhká skála a cedule, která vysvětlovala, že po většinu roku je vodopád svedený na turbíny vodní elektrárny a volně plyne pouze po dobu hlavní turistické sezony od června do srpna.

Jak se vyrovnáváte s polárním dnem a nocí?

Nevyhovuje mi ani jeden z těchto extrémů. V mém předchozím zaměstnání jsem dělala noční směny a vzhledem k tomu, že jsem pak přes den spala, tak jsem často neviděla denní světlo i několik dní. (Pozn.: Tehdy jsem žila v Trondheimu, kde je přes zimu asi pět hodin denního světla.) Nyní žijeme na severu Norska, kde přes léto slunce zhruba šest týdnů nezapadá za obzor. Zatímco v zimě se cítím permanentně ospalá a unavená, v letním období mám problém usnout.

Chybí vám v Norsku něco z domoviny?

Z domova mi samozřejmě chybí rodina a kamarádi. To je asi klasická odpověď všech, kteří žijí v zahraničí. Ale jinak mi chybějí některé české suroviny a jídla. Třeba polohrubá mouka, kyselé okurky, Esíčka a české pečivo. Před pár lety bych na seznam určitě přidala i české pivo, ale nějak jsem si postupem času zvykla, že pivo je tu drahé a ne zrovna chutné. Jo a také normální koště! Tady se podlaha zametá takovým maličkým smetáčkem a lopatkou, jejichž rukověť dosahuje zhruba do úrovně pasu! V Norsku je také mnohem menší výběr obchodů se zdravou výživou, bezobalových obchodů, přírodní kosmetikou nebo barefootovou obuví. Obzvlášť pokud člověk žije na venkově, a ne v některém z větších měst.

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?

Líbí se mi tu, že málokdy vidím kyselý nebo otrávený obličej. Ať už jde o prodavačku v supermarketu, řidiče autobusu, nebo uklízečky v hotelu, tak zde lidé zdraví a usmívají se. Často když se vrátím do Česka, mám pocit, jako kdyby se kolem mě vznášel oblak negativismu. Taky mi vyhovuje sociální systém v Norsku. Například dávky v nezaměstnanosti tu člověk může pobírat až po dobu dvou let, což lidé pracující v turistickém ruchu ocenili v době covidu. V porovnání s naší zemí mi také přijde snadnější komunikace s úřady. Člověk tady naprostou většinu věcí vyřeší on-line.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Většina Norů zná Prahu a byla tam. Bohužel si to mnozí z nich nepamatují, protože tam jeli jako studenti nebo třeba na rozlučku se svobodou a zajímalo je především levné pivo. Setkala jsem se s oběma stranami spektra – někteří Norové si Čechy nemohli vynachválit jakožto tvrdě pracující a šikovné zaměstnance. U jiných máme ne úplně dobrou pověst například kvůli zneužívání systému norských turistických chat. Norové jsou vášnivými turisty a mají vybudovanou hustou síť horských chat. Některé z nich jsou volně přístupné a zdarma, v jiných se spoléhá na to, že po sobě nocležník nejen uklidí, ale že za pobyt také zaplatí buď hotově do kasičky umístěné v chatě, nebo že do formuláře vyplní údaje své kreditní karty. Setkala jsem se s případy českých turistů, kteří se veřejně chlubili tím, že za chaty neplatí. Někteří si navíc i naberou jídlo z proviantu na chatě.

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?

Spousta Norů vlastní nemovitosti na jihu Evropy, nejčastěji ve Španělsku nebo na Kanárských ostrovech, kam rádi utíkají za sluncem a teplem. Jiní mají vlastní chaty na pobřeží nebo v horách, kde tráví každou volnou chvilku.

Jakých pár míst byste ukázala své nejlepší kamarádce z Česka, která v Norsku ještě nebyla?

Já se obecně snažím vyhnout turistickým místům. Nemám okolo sebe ráda hluk a v přírodě preferuji být sama. Právě proto mi učarovalo Norsko, protože se zde člověk může ztratit v horách klidně i na několik dní a nikoho během té doby nepotkat. Svoji nejlepší kamarádku bych stoprocentně vzala na jaře do Hardangerfjordu, který je známý produkcí ovoce. Na jaře se tam zazelenají louky, vykvetou pampelišky a ovocné stromy, řeky se naplní vodou z roztátého sněhu a z horských štítů spadají do fjordu mohutné vodopády. Na podzim bych ji vzala na Lofoty užít si období, kdy opadnou letní davy turistů, krajina se zahalí do podzimních barev a nad hlavou v noci tančí polární záře. V zimě bychom se vydali na souostroví Špicberky zažít namodralé světlo polární noci. A v létě bychom šli do zapomenutých hor v okolí Tafjordu, kterým se turisté směřující z Geirangerfjordu na Trolí stezku vyhýbají. Ještě před trekem do hor bychom se ale nacpaly k prasknutí norskými sladkými jahodami z Valldalu.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Tak těch je za deset let života tady mnoho. Vybrat jedno jediné místo nebo zážitek je opravdu těžké. Tohle léto mě například nejvíc nadchlo paddleboardování v lofotských fjordech. Obecně mám ale ráda jakoukoliv túru, na které jsem sama. Jen já a norská příroda.

A oblíbené místní jídlo?

Já to mám v Norsku z gastronomického hlediska náročné. Nejím totiž ryby ani plody moře a nechutná mi skopové, což jsou dva základy typických norských jídel. Oblíbeným jídlem by tedy byl skořicový šnek (pečivo) a hrnek horké čokolády. Anebo domácí jablečný koláč od přítelovy mamky.

Jakých pět výrazů byste použila pro popis Norska a jeho obyvatel?

Pro zemi: hory, fjordy, polární záře, půlnoční slunce, vodopády. A pro obyvatele mám čtyři: aktivní, usměvaví, lehce odtažití, důvěřiví.

Články z jiných titulů