Kraj, který jako první otevřel své památky světu a kde trekové boty i hole hodně užijete. Při fitness procházkách plných zeleně a vyhlídkových míst zapomenete na stres, a ještě objevíte spoustu severočeských vesnic, které jsou pojmenované podle stromů a dříve nepropustných lesů.
Do oblak po laně i po schodech
Měli jste naplánovanou dovolenou v Dolomitech a museli jste ji odpískat? Výlet do Suchých skal vám bude alespoň malou náplastí. Nacházejí se dva kilometry od Lišného v Českém ráji. Nejhezčí pohled na zhruba dvacet věží z nenasákavého pískovce je z vyhlídky pod vrchem Sokol u Besedic. Nejenom že si tu budete alespoň trochu připadat jako v Itálii, ale můžete si tu i skvěle zahorolezit, a to celoročně. Dokonce i po dešti, což se například nedá v Prachovských skalách, protože to hodně klouže. Zdejší stěny ale osychají velmi rychle.
Ani ne pět kilometrů odtud se nad obcí Malá Skála tyčí zřícenina hradu Vranov, který se pyšní titulem nejdelší a nejkomplikovanější skalní hrad. Postavený byl sice už v dobách husitských válek, ale svou nejzajímavější éru měl ještě před sebou. Počkat si musel téměř čtyři sta let na podnikatele Františka Zachariáše Römische. Ten koupil maloskalské panství a v prostorách hradu nechal postavit jakousi síň slávy, která prostřednictvím náhrobků, nápisů či pomníků připomínala důležité historické milníky i slavné osobnosti. V Pantheonu tak našli své místo Shakespeare či Goethe a nezapomnělo se ani na napoleonské bitvy. K vidění jsou dodnes v rámci třinácti zastavení prohlídkového okruhu. Jestli je chcete vidět všechna včetně nejvyšší skály s vyhlídkou U kříže, budete šplhat po úzkých a strmých schodech vytesaných do skály.
Třetí zastávkou vašeho celodenního výletování by se měly stát Bozkovské dolomitové jeskyně. V severovýchodních Čechách je to sice jediný zpřístupněný jeskynní systém, ale zato mezi jeskyněmi hraje prim. Nikde jinde u nás totiž nespatříte větší podzemní jezero, než je Jezerní dóm. Tradiční výzdobu tvoří statisíce let utvářené stalagnáty i stalaktity nejrůznějších tvarů i názvů: Sloní uši, Bílá myška či Zkamenělý orel. Překrásná jsou i modrozelená jezírka.
Frýdlantsko – Fitness na tři dny
Zapomeňte na posilovnu, dlouhé procházky po frýdlantské krajině vás dostanou do figury zdravěji. V Hejnicích se dejte po zelené trase a vydrápejte se na Frýdlantské cimbuří a Polední kameny, kde vášnivé geocachery čeká zajímavá odměna. Bez povšimnutí nenechte ani vyhlídku Ořešník. Špatným tréninkem není ani výšlap na rozhlednu Heřmanice, která vypadá jak okurka. Zdolat musíte sto schodů, ale zase za tu podívanou nezaplatíte ani kačku. Spočiňte na chvíli i v samotném Frýdlantu. Nedávno tu zrekonstruovali zámecký pivovar a ještě dříve mechanický betlém, na němž se autor nadřel celých šedesát let. Najdete ho v podstávkovém domku nedaleko náměstí. V kuchyni samotného zámku si zase můžete prohlédnout největší sbírku měděného nádobí u nás.
Na samotě u lesa
Umělci to nikdy neměli lehké. Vojtěch Kopic, zapálený sochař samouk, měl ale velké štěstí. V údolí pod statkem, který nese jeho jméno a který patří k nejznámějším stavbám lidové architektury v Českém ráji, měl pro své tvoření příhodného materiálu, kolik si jen mohl přát. Za čtyřicet let svého kreativního života doslova za domem vybudoval z pískovcových skal galerii pod širým nebem. Velmi se zajímal o českou historii, a tak vedle sebe můžete vidět reliéfy T. G. Masaryka, Karla IV. či Horymíra i se Šemíkem. Kdybyste chtěli všechny reliéfy a nápisy spočítat, skončíte na čísle kolem padesátky. Vůbec první kamenný obraz, který vznikl na začátku druhé světové války, patřil sv. Václavu a poslední, který jeho ruce stvořily, byla podobizna kněžny Libuše. Celou tuhle nádheru najdete kousek od vesnice Kacanovy.
Také milujete ty chvíle, kdy ležíte u rybníka a jen se kocháte okolní scenérií? Tak proč to neudělat u snad nejhezčího rybníka Českého ráje. Jmenuje se Věžák a zná ho snad každý, kdo má doma televizi. Skalní věže vystupují přímo z hladiny rybníka a právě tady Vašík z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny poprvé použil horolezeckou výbavu. Pokud byste se chtěli podívat i na místo, kde Petru Nárožnému říkal vodník „Fando“, nasměrujte si to Podtroseckým údolím až k rybníku Vidlák. Je to slabá třičtvrtěhodinka chůze.
Déjà vu u Kořenova
Přesně tenhle pocit budete mít při pohledu na Tesařovskou kapli v Kořenově. Nebude se ale jednat o žádný parapsychologický jev. Jen zjistíte, že kaple má dvojče, které jste potkali při své návštěvě rakouského městečka Dornbirn u jižního cípu Bodamského jezera. Vyvstává otázka, kdo se opičil. Buďte klidní, čeští evangelíci byli první. Už se jim nelíbilo scházet se v jedné z chalup. Vybrali si proto pro svůj duchovní stánek vyvýšeninu nad Tesařovem, kde byl božský klid, neboť tu stávala pouze dvě stavení – hospoda a šenk.
Slavný architekt sakrálních staveb Otto Bartning pak o dvacet let později jednoduše použil osvědčené plány podruhé, jen o nějakých sedm set kilometrů dál. Jen deset kilometrů od kaple směrem na sever můžete zkusit štěstí. Je dost možné, že při procházce kolem Safírového potoka zbohatnete. Na soutoku potoka a Jizery se dříve nacházelo jedno z největších nalezišť drahých kamenů, především pak safírů. Rýžování je zde přísně zakázané, mohli byste za ně vyfasovat obrovskou pokutu, ale prý se v říčních náplavech dají najít rubíny, safíry i spinely.
Léčivá voda a zdravé čapí hnízdo
Zemřela ve stejném věku jako Kristus a její léčitelské a ochranitelské skutky jsou spojované se zázraky, podobně jako ty Boží. Malá vzrůstem, ale veliká duchem, taková byla svatá Zdislava, o níž se vyprávějí legendy i po osmi stech padesáti letech. A jestli věříte tomu, že na každém šprochu je pravdy trochu, zastavte se po návštěvě zámku Lemberk také u Zdislaviny studánky, jejímž pramenem prý legendárně léčila. Na konci zahrady Bredovského letohrádku se dejte po lesní cestě doprava, až dojdete do starého lomu. Spatříte jedenadvacet čedičových sloupů, které jsou uspořádané do kruhu. Na první pohled kameny působí jako prastará přírodní svatyně, ale bohužel to tak není. Jedná se o nedokončené dílo jednoho akademického malíře, které se stalo součástí sochařského sympozia, jež tu před lety probíhalo.
Nechvalně proslulé Čapí hnízdo je zaslouženě trnem v oku mnoha českých patriotů. Dokonce se o něm mluví i za hranicemi. V Jablonném v Podještědí existuje však také jedno, jehož popularita má v Evropě mnohem lepší renomé. Sedí na zdejším pivovarském komíně a jde o nejstarší čapí hnízdo ve střední Evropě. První čapí páreček si ho tu postavil už před sto padesáti šesti lety a typické čapí klapání je z něj slyšet dodnes. Dokonce se můžete podívat i dovnitř. Nejdříve však musíte vystoupat na vyhlídkovou věž, na kterou vás dovede sto sedmdesát šest schodů. Hnízdo má v průměru metr a půl a bylo už tak vysoké, že mu museli ochranáři trošku přistřihnout křidélka, aby se nezbortilo. Jeho hmotnost se odhaduje na úctyhodnou jednu tunu.
Orloj v trafačce a betlémy v hospodě
První orloje znali už v antice, tehdejší konstrukce s ozubenými koly však ještě neměly vlastní pohon. To se povedlo až Giovannimu de Dondimu v Padově. Praha nezůstala dlouho pozadu, o čemž se můžete přesvědčit na Staroměstském náměstí. Následovala Olomouc, Prostějov, Litomyšl a Uherský Brod. Pak přišla na řadu malá vesnička v údolí říčky Rokytka pod svahy Ještědu – Kryštofovo Údolí. Myšlenka na postavení orloje vznikla v podstatě z úsporných důvodů. Ve středu vesnice stávala ošuntělá stará trafostanice, jejíž demolice by stála sto tisíc korun, což je pro malou obec velká částka. Rodák a neúnavný propagátor lidových tradic Martin Chaloupka přišel s nápadem postavit z ruiny orloj a to se také podařilo. Není to sice klasický astronomický přístroj, zato má dvaadvacet ručně vyřezávaných figur, z čehož se osmnáct pohybuje. Mezi výklenky jsou věžní hodiny, pod kterými ponocný se svým věrným psem tu krásnou podívanou každou hodinu zahajují. Čas je na tomto vůbec prvním vesnickém orloji řízený přes satelit. Patrony jednotlivých postav jsou známé české osobnosti, jako například Jiřina Bohdalová či Jiří Lábus.
V Kryštofově Údolí ale mají další dvě atrakce, které berou dech. Za tou první musíte do hospody U Kryštofa. Najdete zde zajímavou expozici s více než dvaceti betlémy. Některé jsou miniaturní, jiné naopak obrovské. Nejstarší je z roku 1864 a další jsou zase postavené v orientálním či tyrolském stylu. Pokud si návštěvu necháte až na prosinec, uvidíte i Jírův venkovní betlém, který je ztvárněný formou triptychu. Levé křídlo znázorňuje Heroda a vraždění neviňátek, uprostřed je nejsvětější rodina ve chlévě a úplně vpravo pak útěk svaté rodiny do Egypta.
Když budete přijíždět do obce, praští vás do očí obrovský kamenný železniční most, který je velmi podobný těm v Itálii. Však ho také stavěla italská firma. Viadukt je vysoký třicet metrů, dlouhý dvě stě metrů a od prvního kopnutí do země po dobu, kdy se po něm mohl projet první vlak, utekly jen dva roky. Klobouk dolů před staviteli nejen za rychlost, ale také za námahu. Neměli totiž k dispozici žádnou mechanizaci, jen vlastní ruce a krumpáč. S odvozem sutě jim pomáhali koně.
Hvězdná pětka
Následující cíle nejspíš znáte, ale proč je nezařadit do itineráře? Stojí za to!
- Liberec se spoustou zábavy: IQLANDIA, aquapark Babylon, zoo, botanická zahrada...
- Zámek Sychrov s původním mobiliářem a rozlehlým parkem v anglickém stylu
- Máchovo jezero s řadou pláží, kempů a možností vyžití pro celou rodinu
- Jizerské hory s turistickými stezkami a rozhlednou Ještěd, perlou české architektury
- Mumlavský vodopád s obřími hrnci a kotly, kterým se přezdívá „čertova oka“
