Tajemné Jezero víl má uprostřed ostrůvek. Při úplňku se tady víly údajně koupají...

Tajemné Jezero víl má uprostřed ostrůvek. Při úplňku se tady víly údajně koupají... Zdroj: Klára Kučerová

Bambusové moře
Okraj útesu Nebeských pokladů. Tady jsem studovala reliéfy vytesané ve skále, v jeskyni Obývané nesmrtelnými mi četli budoucnost.
Bambusové moře
Bambusové moře
Bambusové moře
9
Fotogalerie

Unikátní přírodní rezervace, kterou kdysi obývali bandité. Vítejte v čínském Bambusovém moři

Představte si bambus, kam se podíváte! Procházíte se nekonečným bambusovým lesem, bydlíte v pokoji obloženém bambusem, houpete se na bambusové houpačce, sedíte v bambusovém křesle u bambusového stolu, jíte bambusovými hůlkami bambusové výhonky, rýži vařenou v páře v bambusovém kmeni, taštičky z lepivé rýže v bambusovém listu, pak se svezete na bambusovém člunu nebo se necháte nést na bambusových nosítkách… Tohle všechno můžete zažít ve středozápadní Číně, v místě s příznačným názvem Bambusové moře.

Bambusové moře je jediný převážně jednodruhový prehistorický les svého druhu na světě. Je to oblast rozkládající se na 120 km2 s centrální částí 40 km2 (kde je hustota porostu až sto tisíc stromů na km2), v subtropickém pásmu jižního výběžku provincie S‘-čchuan (Sichuan), v nadmořské výšce mezi šesti sty a tisíci metry.

Vstupním bodem do oblasti je město I-pin (Yibin), rozkládající se na soutoku řeky Zlatých písků (což je místní název pro slavnou Dlouhou řeku neboli Jang-c‘ťiang) a Mien-ťiang (Mian Jiang). Tato oblast tradičně patřila k téměř neosídleným částem Číny. Odedávna zdejším strmým svahům hor vládl hustý bambusový porost, který spíš než usedlí zemědělci obývali bandité a kromě divé zvěře se v něm skrývali i nejrůznější zločinci.

Přestože byl bambus od nepaměti opěvován v čínské poezii a zobrazován v klasických tušových malbách, díky nízkým cenám nikdy nebyl lukrativním obchodním artiklem a zdrojem příjmu. Pěstitelé z jeho prodeje nikdy příliš nezbohatli a obchod s bambusem nepatřil k výnosným způsobům podnikání. Bambus se tu celá staletí nerušeně rozmnožoval, a právě proto se zde do dnešních dnů dochoval vzácně neporušený a ojedinělý ekosystém světového významu.

Tedy bylo tomu tak až do 90. let minulého století, kdy bylo Bambusové moře objeveno turisty a filmaři. Leckdo si možná vzpomene na čínské filmy Tygr a drak a Klan létajících dýk a jistě si vybaví scény s hrdiny prohánějícími se bambusovým hájem, které se natáčely právě v zeleném ráji Bambusového moře. Až do té doby sem nevedla silnice a les obývala jen hrstka usedlých rodin rolníků.

Teprve v 90. letech zde bylo vystavěno turistické centrum, objevili se vyškolení průvodci, rozvíjela se infrastruktura, takže se i tradičně smýšlející rolníci odvažovali stavět na půjčky útulné hotýlky. Také bylo zavedeno turistické vstupné 85 yüanů, což je asi dvě stě korun.

Mlha mezi kmeny a pak zářící slunce

K Bambusovému moři jsem jela dlouhé hodiny venkovským autobusem, plným rozveselených rolníků s tvářemi ošlehanými sluncem, kteří vezli pytle s obilím, zeleninou, kuřaty a kachnami. Všichni se dělili o dobroty, které měli s sebou - pražená slunečnicová semínka, kousky sušeného hovězího masa balené jako bonbony i opravdové cucavé bonbony - a nahlas si vykládali nejnovější drby. Z Čchang-ningu už nejel žádný autobus, a tak jsem musela využít místní taxi, abych se dostala do nitra lesa, vesničky Mo-si. Ubytovala jsem se v jednom z nově postavených rodinných hotýlků a po jednoduché večeři šla hned spát, abych další den brzy vstala a z lesa mi nic neuniklo.

Prošla jsem všechny turistické okruhy v centrální části Bambusového moře. Zážitek to byl pokaždé jiný i vlivem počasí. První dva dny bylo zamračeno a les se halil do tajemné mlhy. Teprve třetí den se rozjasnilo a les se stal příjemným útočištěm před žhavými paprsky slunce, které zároveň dávaly vyniknout čerstvé zeleni bambusových lístků.

Bezstarostné údolí

Mým nejoblíbenějším místem se stalo údolí s příznačným názvem Bezstarostné. Kousek za branou do údolí jsem spatřila skupinu soch rozveselených bohémů popíjejících pod bambusovými větvemi. Sochy připomínají pobyt slavných starověkých básníků a hudebníků, kteří odešli takzvaně „do ústraní“ (vzdali se úřednické kariéry a hmotných statků, aby se z nich stali poustevníci) a uchýlili se sem, kde vytvořili svá nejslavnější díla.

Kráčela jsem po kamenném chodníčku středem údolí podél potoka, do něhož ústí několik menších a větších vodopádů. Spíš omámením než únavou jsem se často zastavovala, abych si odpočinula tu v altánku, tu u vodopádu nebo se bezstarostně položila na měkké listí, dívala se do korun stromů a naslouchala šumu lesa.

Obědvala jsem v odlehlé zahradní restauraci místních rolníků, kteří mi vykouzlili lahodnou vegetariánskou hostinu sestávající z bambusových výhonků, hub rostoucích na kořenech bambusu a z vlastní vypěstované zeleniny. Snad nejopuštěnější oblast lesa se nazývá Údolí potoka zbarveného tuší. Údolí odvozuje svůj poetický název z pověsti z 10. století, kdy k Bambusovému moři přicestoval úředník z okresního města I-pin. Poté, co věnoval údolí vlastnoruční kaligrafii o třech znacích, vyjadřující jeho okouzlení krásou údolí, odhodil štětec do potoka, jehož voda se zbarvila do odstínu tuše.

Tiché údolí protkané sítí kamenných chodníčků s množstvím vyvrácených bambusů v člověku vyvolává dojem bezpečné divočiny, ve které je radost se ztrácet. Cesta nitrem lesa mě dovedla k Jezeru víl, v němž se prý při úplňku tyto bytosti koupají. Nechala jsem se přes ně převézt přívozem, abych pokračovala dál kouzelným lesem.

Poklady i nesmrtelnost

Jedním z nejpříjemnějších míst, kam je vhodné vydat se brzy ráno, jež předchází horkému slunečnému dni, je nejznámější z místních nesčetných vodopádů. Nazývá se Duhový, podle barev, které odráží, když na něj svítí slunce. K vodopádu jsem sešla po kluzké a nebezpečné kamenné stezce vinoucí se po útesu, po němž ze všech stran stéká voda, a tak jsem byla promočená, ještě než jsem se k vodopádu vůbec dostala.

Zážitek úplně jiného druhu jsem měla na okraji útesu Nebeských pokladů. Cesta pod převisem útesu mi otevřela vyhlídku na skály a vesničky uhnízděné mezi lesknoucími se terasovitými rýžovými políčky. Podél cesty jsem studovala tajemné reliéfy vytesané do skály s motivy Příběhů tří říší a jiných starověkých i středověkých historických románů.

Nakonec jsem došla až k jeskyni Obývané nesmrtelnými. Vlastně to nebylo nic jiného než několik novodobých taoistických a buddhistických svatyní, které obývala hrstka mnichů. Své služby mi tady okamžitě nabídli taoističtí věštci. Jsou tu prý připraveni mi předpovědět cokoliv o budoucí kariéře, rodině, zdraví nebo o konstelaci vhodné pro dosažení všech tajných snů a cílů.

Celý výlet po tichém Bambusovém moři ve mně vzbudil a zanechal pocit dokonalé harmonie člověka s přírodou a naplnil mou duši klidem a spokojeností. Těžko se mi loučilo s místem dýchajícím takovou nádherou a přirozeností, která je v dnešním světě tak vzácná.


BAMBUSOVÉ STŘÍPKY

Symbolika

V čínském umění je bambus považován nejen za jeden z mnoha symbolů pro vytrvalost a dlouhověkost, ale i skromnost (díky svému dutému kmeni), a proto jej za svůj symbol považovali čínští vzdělanci a úředníci. Ve dvojici se švestkou je symbolem muže a ženy, ve trojici s borovicí a švestkou jsou to tři přátelé v zimě a ve čtveřici se švestkou, orchidejí a chryzantémou čtyři roční období a čtyři rostliny symbolizující čtyři ušlechtilé vlastnosti.

Bambus v čínské kultuře

Bambus měl odpradávna jak praktické využití ve výtvarném umění, tak vždy patřil mezi oblíbené motivy zobrazované a opěvované v umění. Čínský název pro bambus „ču“ (zhu) je jednou z běžných určujících složek čínských znaků vyskytujících se ve více než padesáti položkách slovníku moderní čínštiny. Kromě znaků pro předměty vyrobené z bambusu se tento radikál objevuje např. ve znaku pro smích (neboť starým Číňanům praskání bambusu připomínalo příslušný zvuk a také se jim zdálo, že se bambus jakoby „prohýbá“ smíchy), dále pro hlupáka, kterému se bambus posmívá, a také ve slovesu čekat (skládá se z radikálů pro bambus nad klášterem).

Bambusové rachejtle

Věří se, že bambus zahání démony. Bambus špatně hoří, a když už se tak stane, hlasitě praská. Praskající bambus byl prapředkem rachejtlí, které se používaly především na čínský Nový rok.

Panda: „požírač bambusu“

Název snad nejroztomilejšího medvěda na světě v překladu znamená „požírač bambusu“. Je to vlastně francouzská adaptace nepálského slova. Sami Číňané říkají pandě „kočkovitý medvěd“. Jak už z názvu vyplývá, bambus je pro pandu hlavním zdrojem potravy. Dospělá panda velká sežere 40 kg bambusu denně, z nichž ovšem stráví pouhou pětinu. Přirozeným prostředím, kde panda žije, jsou bambusové houštiny vysokých hor v západním S´-čchuanu.

Všestranné využití

Jestliže ho dnes najdete v mnoha jihočínských zahradách jako okrasný strom, jeho význam je především praktický. Bambus se odpradávna využíval ve stavebnictví (ke stavbě domů, plotů, mostů, lešení, vodovodů), v zemědělství (bylo z něj vyráběno zavlažovací potrubí, převážná část zemědělského náčiní, kyvadlový nosič nákladu, rybářské pruty), v dopravě (výroba lodí, nosítek, a dokonce i čínského jízdního kola), ve válečnictví (vyráběly se z něj nejen zbraně pro bojová umění, ale byl používán např. i k výrobě děl) a v soudnictví (chycení zločinci byli zavíráni do bambusových klecí, bambusová rákoska sloužila k tělesným trestům a v neposlední řadě se bambus využíval jako jeden z hrůzných způsobů čínského mučení - odsouzený se napevno přivázal k rychle rostoucímu bambusu, který se mu nechal prorůstat do různých částí těla). Jeho univerzálnost nalezla uplatnění též v gastronomii (při výrobě většiny kuchyňského nádobí a náčiní, listy dobře poslouží jako obaly na knedlíčky, velmi oblíbená je konzumace bambusových výhonků mnoha jeho odrůd) či v písemnictví a umění (bambusové desky se používaly ke psaní ještě před vynálezem papíru, z bambusu se vyráběly štětce, hudební nástroje, především flétny a ústní varhánky).

Bambusové zvláštnosti

  • Některé druhy bambusů vyrostou až o 120 cm za den.
  • Na světě existuje 91 druhů a přes 1000 odrůd bambusu.
  • Jediný kontinent (pomineme-li Antarktidu), kde bambus neroste, je Evropa.
  • Bambus obvykle rozkvétá jen jednou za šedesát let. Je to těsně předtím, než umírá. Celý les bez ohledu na stáří jednotlivých stromů rozkvete najednou a následně i najednou umírá. Z květů pak často vznikají nové odrůdy.
  • Opadává na jaře a nové listy nasazuje zkraje léta.