Jsou města, která budí respekt už jen svojí velikostí. Patří mezi ně i egyptská Káhira. V některých pramenech se dokonce uvádí počet obyvatel více než dvacet milionů, ale kolik je to přesně, nikdo neví a ani to vlastně neumí spočítat.
Mnohým může velkoměsto připomínat velký úl, kde to jen bzučí a kde se stále někde rojí davy lidí. Káhiře se musí přijít na chuť, není to láska na první pohled. Možná ze začátku někoho odradí pekelné dopravní zácpy, neustále troubící klaksony aut různého stáří, silnice, které jsou již ve třech patrech nad sebou a stále nestačí, zápach automobilů, smog, davy lidí, kteří se někam derou, tržiště přesycená zbožím, odpadky na ulicích, davy obchodníčků a vykuků s nejrůznějšími lákavými nabídkami… Jenže stačí překonat prvotní nedůvěru a dá se objevovat drahocenný poklad ukrytý v srdci města. Kde jinde byste se mohli toulat mezi prastarými mešitami, jejichž štíhlé minarety se tyčí snad až do nebes a je jich tolik, že připomínají kamenný les? Na každém kroku objevíte pozůstatek tisícileté historie, která z Káhiry vytvořila jedno z nejzajímavějších měst světa.
„Matka měst“ – tak nazývají Egypťané hrdě největší město Afriky, duchovní centrum arabského světa. Kdo by neznal pyramidy v Gíze, které už také pohltilo velkoměsto? Jenže pravá Káhira se dá objevit jen tam, kde žijí její obyvatelé. Město se na první pohled rozděluje na několik částí – islámskou Káhiru se starým městem, koptské město s křesťanskou komunitou a rozsáhlou nekropolí plnou monumentálních hrobek, svatyní, ruin a rumišť. Pak je tu ještě moderní část města s bankami, mrakodrapy a luxusními třídami. A nakonec rozrůstající se obytné čtvrti, které to všechno obklopují a v nichž žije velká část obyvatel z chudších vrstev.
Kdo chce poznat pravou tvář města, měl by zavítat do islámské Káhiry, do srdce města. Tady ve spleti uliček a šerých zákoutí kypí všední život. Obchodníci rozbalují své krámky, v čajovnách a kavárnách posedávají muži u vodních dýmek a u lahodného čaje s mátou, nosiči přenášejí velké proutěné koše, jinde na krabicích vysedávají slepice a kačeny, čekající na kupce. Odjinud naopak neodbytně vane vůně koření nebo čerstvého pečiva dráždící naplno mlsný jazyk. O kus dál je s pozoruhodnou pečlivostí poskládáno ovoce, které prodavač stále opatruje a oprašuje kapesníkem, aby byl zákazník nejen zlákán ke koupi, ale také spokojen. Na střechách se perou kočky, které číhají na každou příležitost něco ulovit. Na starobylých bazarech si nejde nevšimnout nádherných koberců, luxusního zboží, které odpradávna proudilo z Orientu do Evropy. A proudí dodnes.
Mezi tím vším chaosem, který má ale už na druhý pohled pevný řád, si pomalu a s lehkostí vykračují obyvatelé města. Této starosvětské atmosféře vévodí kulisy prastarých paláců, rozpadajících se středověkých mešit, někde z 9., jinde třeba z 15. století. Změnilo se to tu vlastně od té doby vůbec? Až vás v Káhiře pozve starý muž sedící na zápraží svého domu na sklenku čaje, neváhejte ani chvíli. Jen tak poznáte duši Káhiry.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 11/2008.
