Malebné romantické soutěsky, divoké skalní stupně, hučící potoky i zamrzlé ledopády, zasněžený les, led a ticho. Místa, kde je v létě poměrně rušno, nyní zejí prázdnotou. Vítejte v zimním Slovenském ráji. Přechod po žebřících a množství nejrůznějších stoupání přes některou ze zamrzlých roklin vám zaručí netradiční zážitky.
Slovenský ráj je jednou z nejkrásnějších oblastí Slovenska. Leží nedaleko města Spišská Nová Ves jen kousek od Vysokých Tater. Místní potoky stékající z planin vymodelovaly během několika milionů let přes 20 úzkých a hlubokých skalních krasových údolí. Každá z roklin má díky množství kaskád a vodopádů své neopakovatelné kouzlo. Velká koncentrace roklin a vodopádů na poměrně malém území dělá ze Slovenského ráje jedinečnou krajinářskou oblast. Osobitou atmosféru získávají rokle během mrazivé zimy. Když klesnou teploty alespoň na pár dní hlouběji pod bod mrazu, desítky namrzlých vodopádů a peřejí jako by na chvíli zůstaly stát v čase. Po většinu roku zdánlivě nezastavitelné a rychle plynoucí vody divokých bystřin se najednou stávají vůči silnému mrazu bezmocné.
Namrzající tekoucí voda vytváří v korytech potoků spoustu ledových útvarů. Vodopády se mění na ledopády, dokud se rokle opět nevymaní z ledového sevření. Malé pramínky vody stékající po skalních stěnách, kterých si v letním období sotva všimnete, vytvářejí v zimě rampouchy či ledopády ohromující velikosti a pestrých tvarů. Led je na mnoha úsecích přítomen všude: v korytě potoka, na chodnících, stupačkách i nad hlavami návštěvníků na skalních stěnách...
Nejdelší soutěska v ráji
Jednou z nejnavštěvovanějších soutěsek Slovenského ráje je Prielom Hornádu. Jedná se přibližně o 12 km dlouhý úsek, v němž se během dávné minulosti zařízla řeka Hornád do zdejších vápenců. Skalní stěny dosahují na některých místech výšky až 150 m. Úsek vede od tzv. Hrdla Hornádu u obce Hrabušice až za Čingov, kde končí nedaleko obce Smižany.
Prielom Hornádu je nejdelším kaňonem Slovenského ráje. Zároveň patří k nejznámějším a nejkrásnějším kaňonům Slovenska. Celá trasa vede po úbočích kaňonu, často ve skalní stěně. Je zajištěna množstvím železných stupaček a řetězů. Některé úseky s technickými pomůckami jsou vedeny přímo ve skalách nad řekou.
Chodník je obousměrný s množstvím stoupání. Dá se projít tam a zpět celým úsekem i za jeden den, případně túru různě zkombinovat. V zimních podmínkách však může být lepší absolvovat pouze část trasy a spojit ji s výstupem na Tomášovský výhled nebo s přechodem Kláštorské rokle. Pokud se nebojíte několika vysokých železných žebříků, zažijete pravou zimní atmosféru zamrzlých roklin právě při druhé z možností.
Do Prielomu Hornádu se vydáváme z místního turistického střediska Podlesok. Asi za 20 minut se ocitáme v Hrdle Hornádu, impozantní kamenné bráně vytvořené během tisíciletí řekou. Voda je pěkně zamrzlá, ale na přechod celého Prielomu přímo po hladině to dnes prostě není, přestože noční teploty klesaly několik dní pod minus deset a i ty denní byly hlouběji pod nulou. Na druhou stranu tak přecházíme úzkou železnou lávkou. Modrá turistická značka, vedoucí celým kaňonem, nás po chvilce putování lesem přivádí na stupačky pod Zelenou horou. Ty jsou osazeny poměrně vysoko v kolmé stěně přímo nad Hornádem a prověřují hned na začátku psychickou připravenost návštěvníků.
Toboganem k visutému můstku
Chodník pokračuje úbočím strmých svahů kaňonu, místy poměrně vysoko nad zmrzlou řekou. Překonáváme další stupačky u Mnichovy jeskyně. Úzká cestička klesá místy až k řece. Terén je stále vlnitý, na některých místech se zvedá strmě vzhůru, jinde zase prudce klesá. Jedním z takových míst je tzv. Tobogan. Klikaté dřevěné žebříky klesající strmě k Hornádu snad ani nemohly dostat příznačnější název.
Po Vlčí dolině, stupačkách nad Věčným deštěm a pár pěkných ledopádech přicházíme po dvou hodinách k ústí Kláštorské rokle. Chodník pokračuje dále úbočím kaňonu na druhém břehu Hornádu. Řeku překonává přes nejvyšší a nejdelší můstek v celém Slovenském ráji – Lanovou lávku. Ano, je skutečně zavěšen na ocelových lanech, opravdu dost vysoko nad vodou a trošku se při chůzi kývá…
Kláštorská roklina
Krátká a strmá Kláštorská roklina nabízí v zimě pravou atmosféru zamrzlých soutěsek. Přestože je dlouhá pouze 1,5 km, překvapí velkým počtem vodopádů. Spojuje dvě snad nejnavštěvovanější oblasti Slovenského ráje: Prielom Hornádu a Kláštorisko. Přístupná je jednosměrným turistickým chodníkem, vedoucím chvílemi korytem potoka.
Odbočujeme doprava na zeleně značený chodník vedoucí dnem Kláštorské rokle. Kouzelné ledopády s žebříky na sebe nenechávají dlouho čekat. Kráčíme po zamrzlém korytě potůčku a po chvíli se ocitáme u nejvyššího, 13metrového zmrzlého Strakova vodopádu. Dokonale hladký led, na kterém stojíme, je pořádně kluzký. Nebýt turistických maček, lehce bychom skončili na zemi. Zamrzlý tajemný svět roklin Slovenského ráje není radno podceňovat, vždyť štěstí přeje připraveným. Přelezeme několik kovových žebříků, zakrátko míjíme Duhový ledopád i ještě kouzelnější zmrzlý Vodopád objevitelů. Příroda ho dotvářela mrtvými popadanými kusy dřeva desetiletí.
Procházíme dlouhou úžinou se skalními převisy po stranách. Poté se vysokým skalním prahem dostáváme přes žebříky k Mechovému ledopádu. Zakrátko se ocitáme u velkého tajemného ledového útvaru. Zamrzlý Kartuziánský vodopád vypadá jako ze zimní pohádky. Po zhruba hodině končí přechod Kláštorskou roklinou v Kláštorisku.
Tajemné Kláštorisko
Zdejší romantické ruiny středověkého kartuziánského kláštera z 13. století působí mystickým dojmem. Těžko dostupná, vysoko položená krasová plošina mezi Prielomem Hornádu a soutěskou Kyseľ nesla odedávna přiléhavý název Skála útočiště. Odlehlá lokalita v hustých lesích uprostřed pohoří splňovala vysoké nároky řehole kartuziánů na klid a odloučení. Na rozlehlé malebné louce se při pěkném počasí otevírají nádherné výhledy na Vysoké Tatry. Někdy zřejmě zajisté uchvacovaly i středověké mnichy.
Zpět k Hornádu
Jelikož chceme projít i středním úsekem Prielomu Hornádu, sestupujeme lesem po červené značce na Letanovský mlýn. Ve středověku zde stál vodní mlýn. V zimě si tu přijdou na své horolezci. Ve skalní stěně vzniká jeden z nejvyhledávanějších ledopádů Slovenského ráje.
Pokračujeme střední částí kaňonu podél Hornádu přes úžiny pod vysokými skalními stěnami. Přes Lanovou lávku přecházíme v několikametrové výšce nad řekou na druhou stranu kaňonu. Za zvuků praskajícího ledu v korytě pokračujeme po známé trase v úbočí kaňonu. Do Hrdla Hornádu přicházíme již za šera.
Kaňonem za výhledem
Do poslední části Prielomu Hornádu jdeme druhý den z opačné strany – z Čingova. Ráno je opět mrazivé. Podél koryta řeky přicházíme zhruba po tři čtvrtě hodině chůze k rozcestí Bílý potok – ústí. Pod Tomášovským výhledem pokračujeme lesní pěšinou. Za chvíli se už Hornád zařezává do tvrdých vápenců. Malebným údolím přicházíme ke krásným ledopádům. Následuje velkolepý exponovaný úsek na stupačkách přímo ve skalní stěně kaňonu. Po zhruba dvou hodinách jsme opět u Letanovského mlýna.
Žlutá značka odsud vede na nejznámější vyhlídku Slovenského ráje: Tomášovský výhled. Stěna přechází pod vyhlídkou do převisu. Mnozí turisté neodolají pohledu do hloubky rokle přímo z okraje skály. Někteří zdolávají poslední metry při hraně pro jistotu raději po čtyřech.
Několikakilometrové přírodní kluziště
Když je tuhá zima a teploty atakují hranici minus dvaceti, Prielom Hornádu souvisle zamrzá. Divoká řeka se mění na několikakilometrové přírodní kluziště. Návštěvníci si tak mohou vychutnat netradiční pohledy na stěny kaňonu z úrovně vodní hladiny. Vhodné podmínky nebývají každý rok. Horská služba situaci v zimě pravidelně monitoruje a vydává pokyny pro návštěvníky.
Zatímco běžně musíte absolvovat túru poctivě s použitím všech pomůcek, v zimě se dá za vhodných podmínek projít jednoduše po zamrzlé hladině pouze s minimální fyzickou námahou. Na několika místech se v okolních skalních stěnách vytváří úchvatná ledová krápníková výzdoba.
Opatrnost na prvním místě
Všechny rokle Slovenského ráje s výjimkou feratového úseku rokle Kyseľ jsou otevřené a schůdné i v zimě. Kvůli bezpečnosti jsou přístupné vždy jednosměrně, ve směru zdola nahoru proti proudu potoků. V zimním období je třeba počítat s tím, že chodníky a stupačky mohou být namrzlé. Pokud navíc máte nepříjemné pocity z lezení po žebřících už v letním období, zimní návštěvy roklin raději zvažte. V takovém případě je lepší volit jednodušší obousměrné trasy mimo rokliny (Kláštorisko, Prielom Hornádu, Tomášovský výhled, Tomášovská Belá). Pokud vám však žebříky a stupačky nedělají větší problémy, pak tu na vás čeká v zimě skutečný zážitek.
Na návštěvu zamrzlých roklí se však náležitě připravte. Určitě si přibalte teplé oblečení a turistické mačky, protože bez nich mnohé úseky v zimě nezdoláte.
Jelikož se brzo stmívá, je vhodné si pro jistotu přibalit i čelovku. Může se vám totiž stát, že při obdivování nádherných zimních zákoutí snadno ztratíte pojem o čase. Nebo se vám pouze jednoduše nebude chtít ze zamrzlých roklin Slovenského ráje tak rychle odejít.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
