Pokud vás řeka Gambie okouzlila stejně jako mě, jistě se vám budou líbit i další místa, která se pyšní kombinací řek a přírodních zajímavostí.
1) Vodopády Iguazú (Argentina/Brazílie)
Když přemýšlím o zajímavých řekách obklopených neprostupnou vegetací, ve které je k vidění spousta fascinujících rostlin a zvířat, ta první, co mě napadne, jsou vodopády Iguazú. Na hranici Argentiny a Brazílie (a kousíčku Paraguaye) se dá navštívit brazilská strana a ta argentinská, která má delší trasu, přístupný ostrůvek přímo pod vodopády a méně agresivní nosály (takže si tam batůžek můžete odložit kdekoliv). Doporučuji si na ně vyhradit několik dní, abyste kromě samotných vodopádů měli čas navštívit i přírodní rezervaci kolem nich.
2) Delta řeky Paraná (Argentina)
El Tigre, jedna z východních čtvrtí Buenos Aires, leží hned vedle delty řeky Paraná, která se tam vlévá do Atlantského oceánu. Ačkoliv jste vlastně na předměstí jedné z nejrušnějších jihoamerických metropolí, je tam úžasně „venkovská“ atmosféra a divoká příroda. El Tigre je domovem spousty umělců a intelektuálů, takže se tam rozhodně nebudete nudit; večer (a vlastně i přes den) se pořád něco děje a doslova na každém rohu narazíte na nějaké zajímavé pouliční umění. Je to nicméně hlavně ideální základna na výlety po ostrůvcích v deltě, které jsou plné přírodních i architektonických zajímavostí.
3) Semuc Champey (Guatemala)
Guatemala má celkově nádhernou přírodu, ale jezírka Semuc Champey jsou rozhodně jedním z nejpůsobivějších míst. Přes řeku Cahabón zde vede 300 metrů dlouhý přírodní „most“ z vápence, pod nímž je množství různě velkých jezírek. Zaplavat si v těchto téměř tyrkysově modrých tůňkách obklopených tropickou džunglí je samo o sobě zázitek, pro který stojí za to se zde zastavit – třeba cestou do Tikalu, který je odsud relativně blízko. Nejúchvatnější podívaná na Semuc Champey je ovšem z vyhlídky na kopci přímo nad ním, ze které je celý komplex vodopádů a jezírek krásně vidět. Pokud se tam vydáte, dopor učuji si na Semuc Champey vyhradit minimálně jeden celý den, abyste měli čas ještě projít celou pěší trasu kolem řeky Cahabón, až k jeskyni, kterou řeka mocným vodopádem mizí pod zemí.
4) Kaňon Pextlan (Mexiko)
Do tohoto kaňonu chodí téměř výhradně lidé z okolních vesnic, takže k němu vede jen pěšinka lesem a najít ho není snadné. Jestli se ale při své příští návštěvě Mexika vydáte ho hledat (a najdete), nebudete litovat. Pěšky se k němu můžete vypravit z vesnice Xico, podél říčky Tlauilolan, a je to výlet pouze pro zdatnější, protože cestou budete několikrát brodit zmíněnou řeku a lézt přes balvany, spadané kmeny stromů a prodírat se houštím (mačetu s sebou). Když už to po několika kilometrech budete chtít vzdát, mezi stromy se vám náhle naskytne pohled na ústí kaňonu: podívanou, která vám vyrazí dech. Dokonce se dá dobrodit přímo dovnitř kaňonu a projít mezi jeho majestátními, patnáctimetrovými stěnami, porostlými broméliemi a orchidejemi, což je neuvěřitelný zážitek. Odměnou za vaši odvahu a vytrvalost vám bude možnost zaplavat si v křistálově čistých jezírkách na druhé straně.
5) Vodopády Agua Azul (Mexiko)
Každý, kdo Mexiko alespoň trošku zná, mi jistě dá za pravdu, že stát Chiapas je bohatý na přírodní krásy. Jednou z těch poměrně známých jsou právě vodopády na řece Xanil. Možná proto, že jsou jen necelých sedmdesát kilometrů od pyramid v Palenque, je navštěvuje celkem hodně turistů, což má výhodu v tom, že na rozdíl od Pextlanu se k nim bez problémů dostanete z kterékoliv z vesnic v jejich okolí (po cestě k nim je nejblíž Tzinteel). Vody řeky Xanil jsou bohaté na uhličitan vápenatý a další minerály, takže kmeny stromů, co do ní napadaly, obalila tlustým povlakem vápence a v jezírkách, která se na ní takto vytvořila, se v její průzračně čisté vodě můžete vykoupat.
