Když jazyk rozdělí generace. Mladí Vietnamci hledají způsob, jak se dorozumět s rodiči
Ve Vietnamu se necítí jako turista, ale když promluví, každý pozná, že není místní. Jazyková bariéra však není jen problémem při návštěvách země, odkud rodiče českých Vietnamců pocházejí. K nedorozuměním dochází i v rodinách žijících dlouhodobě v Česku. Mladá generace se teď snaží přijít na způsob, jak vzájemné vztahy posílit.
Vietnamská komunita se v Česku utvářela postupně už od 50. let minulého století. Největší vlnu migrace zažilo bývalé Československo v 70., a zejména pak v 80. letech. Na základě mezivládních dohod k nám přijížděly tisíce studentů, učňů, praktikantů a dělníků, kteří se zde měli vyučit nebo získat pracovní zkušenosti.
Po pádu komunismu v roce 1989 se charakter migrace změnil. Vietnamci začali v Česku ve větší míře podnikat a usazovat se. Dnešní mladá generace se tak, na rozdíl od té starší, z velké části narodila už přímo v Česku a odmalinka je obklopena převážně českou kulturou a jazykem. A mladí se proto dostávají do situace, kdy si s rodiči nedokážou ani v jednom z jazyků pořádně promluvit.
„Vypozorovala jsem, že se v některých vietnamských rodinách rozhovory mezi dětmi a rodiči zadrhávají kvůli jazykové nebo kulturní bariéře. Dochází pak k různým nepochopením,“ říká producentka a zakladatelka prvního česko-vietnamského nakladatelství branches & potatoes, Thuy Linh Mai.
S rodiči jen s překladačem
Její slova potvrzuje i modelka, influencerka a projektová manažerka v DVTV Valentina Tran: „Někdy třeba s rodiči řešíme něco závažného. Já u toho brečím, ale musím mít před sebou na mobilu překladač, abychom si vůbec rozuměli.“
A protože jejich zkušenost není ojedinělá, došla Linh k závěru, že je načase začít situaci řešit. „Věřím, že když poznáme lépe naše rodiče, například jak vyrůstali, jaké měli vztahy, čím si prošli, čeho konkrétně se třeba vzdali (abychom se my měli lépe), lépe pochopíme, co se v rodině děje dnes,“ doplňuje s tím, že právě proto se rozhodla vydat ve vietnamštině zápisník BỐ MẸ ƠI (v překladu Mami, tati), jehož cílem je překlenout mezigenerační propasti a vytvořit prostor ke sdílení.
Zápisník pro rodiče
Zápisník, který obsahuje celou řadu otázek, je primárně určen právě mladé vietnamské generaci. Potomci ho mají darovat rodičům a požádat je o jeho vyplnění nebo ho vyplnit společně.
„Je na každém, jak k věci přistoupí: může nechat vyplňovat rodiče samotné a čekat, že se jim zápisník jednou vrátí popsaný. Nebo mohou vyplňovat společně, je tam místo i na kreslení. Zkrátka nejde o sáhodlouhé věty nebo krásné písmo. Jde o společně strávený čas a zachycení příběhů, které by jinak zapadly,“ upřesňuje Thuy Linh Mai. A že téma rodiny je u všech generací Vietnamců naprosto zásadní, dokládá i další fakt.
Linh se narodila ve Vietnamu, ale od pěti let vyrůstala v Česku a žije trvale v Praze. Do Vietnamu nicméně jezdí často za rozvětvenou rodinou a také tam se cítí vítaná. „Ale vím, že jsem přijela jako host. Necítím se jako turista, protože se turistickým atrakcím spíše vyhýbám a dávám si pozor na různé návnady, ale když promluvím, každý pozná, že nejsem místní,“ poznamenává. Na otázku, kde se tedy cítí být doma, ale odpovídá: „Doma se cítíme tam, kde je naše rodina.“ A podle ní se právě na tom shodují všichni napříč generacemi.
Knihy v mateřském jazyce
Skutečnost, že je třeba překlenout jazykovou bariéru uvnitř rodin, navíc vnímá i sama starší generace. „Velmi mile mě překvapilo, že zápisník kupuje i generace našich rodičů s tím, že ho vyplní a pak darují svým dětem. Otázky v nich velmi rezonují. Dozvídám se třeba, že jim je nikdo nikdy nepoložil. Jedna paní se přede mnou rozplakala, když zápisníkem listovala, protože ji otázky velmi dojaly,“ poznamenává Linh.
Dalším krokem, který by mohl dvojjazyčným rodinám pomoct, je plán nakladatelství vydávat knihy v češtině i vietnamštině, s nimiž by se mohly rodiny ztotožnit. „Když jsem v 90. a nultých letech vyrůstala v Česku, neměli jsme doma skoro žádné knížky ve vietnamštině. Pokud jste nějakou chtěli, museli jste si ji nechat dovézt z Vietnamu,“ říká Linh.
Což podle ní nejspíš mělo také vliv na to, jak sama vietnamštinu vnímala. „Je podle mě důležité obklopovat se už odmala knihami v mateřském jazyce, protože tím si lépe vybudujeme vztah k jazyku a budeme ho chápat jako součást kultury, nikoli jen jako nástroj běžné komunikace v rodině,“ uzavírá Thuy Linh Mai.
