Zapomněl jsem dodat, že moje letadlo mělo technickou závadu a let byl o 6 hodin opožděn. Stihl jsem to. Oddechl jsem si až po přistání ve Frankfurtu.

Byl jsem asi před 15 lety služebně v Astaně. Korupce na každém rohu. Požádal jsem úředníka o zpracování jedné informace. Sdělil mi, že oficiální termín na zpracování je 2 měsíce, ale že by to mohl pro mě udělat do druhého dne a čekal, pro které řešení se rozhodnu. V MHD (jel jsem 2x) průvodčí vybírá peníze, ale lístky nedává. Bál jsem se, a tak jsem o lístek požádal. Dostal jsem ho, dokonce i nějaké drobné zpět. Ptal jsem se místních, jak se řeší revizoři. "Průvodčí se šábne s revizorem a něco zůstane i pro řidiče." Při odbavování na cestě zpět bylo zjištěno, že na průvodním papírku k pasu mi chybí nějaké razítko. Neměl jsem už žádnou hotovost, a tak mě šoupli do cely předběžného zadržení. Tam se všem tyká. Odtud mě osobním autem i s kufry převezli do centra na cizineckou policii mezi Uzbeky, kteří byli zadrženi kvůli práci na černo. Tam jsem čekal na zaneprázdněného šéfa, který si za pootevřenými dveřmi dělal manikúru. Zkrátím to. Sepsal jsem ponižující sebekritiku, slíbil, že už to víckrát neudělám a pustili mě na ulici. Volat na naši ambasádu bylo zbytečné, odpoledne už nikdo nebral telefony. V té době byly naše ambasády v "stánech" pašalíky pro vysloužilé generály a podle toho to vypadalo. Zavolal jsem taxikáři, který mě v Astaně vozil a ten mě zadarmo odvezl na letiště, protože hledání bankomatu by bylo časově náročné. Na letišti mi odebrali všechny protokoly, které byly se mnou sepsány, takže v Česku jsem si mohl stěžovat jenom na lampárně. Dodnes nevím, jaké razítko mi chybělo. Svůj slib, že to už víckrát neudělám, jsem splnil. Další cestu do Astany jsem odmítl.