Dovolená v srdci supervulkánu. Slovensko ukrývá pozůstatky jedné z největších sopek planety
Možná vás jako první destinace, kam že se to vlastně vydáme, napadne například Island. Anebo jiná známá lokalita se sopkami, jako je třeba oblast kolem Etny v Itálii. Nenechte se mýlit, takový výlet můžete zažít velmi blízko, u našich sousedů: na Slovensku se nacházejí pozůstatky jednoho z největších vulkánů naší planety.
Vítejte v supervulkánu Štiavnica! Tyčil se tu před mnoha miliony let do výšky téměř pěti kilometrů a jeho pozůstatkem je v dnešní době mimo jiné Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy. Přirozeným centrem regionu je Banská Štiavnica – určitě jedno z nejkrásnějších měst na Slovensku. A při našem cestování bylo vždy zajímavé zamyslet se nad tím, že při každém výjezdu do tohoto města zapsaného v seznamu dědictví UNESCO překonáváme svahy bývalé sopky. Banská Štiavnica totiž leží v tzv. kaldeře – v místě, které vzniklo zřícením vrchní části vulkánu. Stěny sopky se propadnou do jejího nitra a vznikne tak propadlina povětšině kruhového průřezu.
Strážná věž i podzemí v každém domě
Na návštěvu samotné Banské Štiavnice s jejím nejbližším okolím si klidně vyčleňte dva dny. My poznávání historického města na členitých svazích se starobylými uličkami, historickými památkami či útulnými kavárnami začínáme u tzv. Nového zámku. On to přitom v pravém slova smyslu zámek není. Tato hranolovitá věž se čtyřmi okrouhlými baštami (díky své siluetě někdy přezdívaná jako raketa) sloužila totiž jako strážná věž a byla součástí opevnění města. Expozice v prostorách budovy připomíná protiturecké boje na Slovensku a dává vzpomenout na historické období, kdy byly tradicí mimo jiné i tzv. živé hodiny. Strážci ve věži každou čtvrthodinu troubením a každou celou hodinu údery do zvonu jednak oznamovali přesný čas, jednak potvrzovali svoji bdělost a připravenost.
Od Nového zámku se přesouváme do centra města. Fantazie pracuje, když se dozvídáme, že mnoho domů na náměstí má vlastní vstup do podzemí. Prostor pod námi, přímo v historickém centru, je tedy doslova prošpikovaný chodbami a tunely. Za tímto starobylým spletitým labyrintem důlních štol je urputná píle horníků a neskutečné množství hodin lopotné práce.
Nemůžeme současně vynechat návštěvu Městského hradu zvaného Starý zámok. Je kamennou učebnicí jednotlivých architektonických stylů od 13. do 19. století. Areál hradu je díky své jedinečné atmosféře rovněž místem konání mnoha kulturních akcí. Jednou z nich je například Štiavnické kumštárium, tedy každoroční festival kumštu, řemesel a zábavy. A pokud do Banské Štiavnice zavítáte v letní sezoně, třeba se vám poštěstí zažít netradiční klání šachistů označované jako Štiavnický živý šach. Jedná se o partii dvou šachových mistrů a ano, tušíte správně, figurkami na obří šachovnici na náměstí Sväté Trojice jsou živí lidé.
V centru se seznamujeme s rodinným pivovarem Erb, který se snaží navázat na historickou tradici pivovarnictví v Banské Štiavnici. Vždyť ve středověku tu působilo hned devět pivovarů. A jak se na místě dozvídáme, tak i sem se dá vyrazit za kulturou. Majitelé pivovaru při jeho rekonstrukci využili podkrovní prostory domu a vybudovali zde netradiční, leč útulné divadlo. Skvělý nápad, okořeněný navíc představou, že po divadelním či koncertním představení sejdete jen pár schodů a jste v příjemné hospůdce s bohatou nabídkou občerstvení.
Silicon Valley 18. století
V horkém odpoledni stoupáme k další z dominant Banské Štiavnice, k vrchu Kalvária, bezpochyby jedné z nejkrásnějších barokních kalvárií v Evropě. Pokud by vám nestačila vyhlídka z prostranství kolem Horního kostela, vystoupejte do vrcholu severní věže, odkud za dobrého počasí můžete spatřit i hlavní hřeben Nízkých Tater.
V jedné z dalších částí města poznáváme, že bývalo i centrem vzdělanosti a technického pokroku. S trochou nadsázky se o Banské Štiavnici říká, že to bylo Silicon Valley 18. století. Ve městě působili špičkoví vědci z mnoha oblastí přírodních věd. A v nedaleké vesnici Sklené Teplice se dokonce v roce 1786 konalo první vědecké sympozium na světě. Překotný rozvoj města a koncentrace vědeckých kapacit byly rovněž impulzem pro založení první hornické akademie na světě. I v dnešní době má smysl do areálu nahlédnout. Do dnešních dnů se zde zachoval komplex 11 památkově chráněných budov. Při toulkách areálem oceňujeme i stín v krásné botanické zahradě, kde kromě obřích sekvojí nacházíme další dvě stovky druhů dřevin.
Pestrou koncentraci zajímavostí nabízí i nedaleký vrch Glanzenberg. Vyšlápneme si na něj jeden kilometr z centra města. Archeologická lokalita bývalého hradu nás láká na množství dalekých výhledů, na zbytky dolů, šachet a hradních věží či objekty, jako je dům zkoušeče rud. Právě v těchto místech začala těžba zlata, stříbra a drahých kovů.
Zábava v dole
Jako základna pro týdenní putování po regionu nám slouží vesnice Hodruša-Hámre, která se táhne několik kilometrů jedním z údolí Štiavnických vrchů. Bydlíme v domě, kde kdysi býval hostinec a koloniální obchod. Historie tu v regionu prostě dýchá na každém kroku. Pokud do této vesnice zavítáte, sfárejte do dolu Starovšechsvätých, zkuste zjistit, k čemu sloužila věž Klopačka, anebo si vyšlápněte ke kostelíku nad touto vsí, kdysi středověkou hornickou osadou. Prohlídku dolu je potřeba domluvit si telefonicky předem. My měli to štěstí, že jsme měli prohlídku sami pro sebe. Pokud budete cestovat s dětmi, tak se nemusíte bát, že by je prohlídka nebavila. Budete-li mít štěstí na průvodce, děti se nudit nebudou a často budou napjatě poslouchat poutavý výklad. I tady, v dole, máme pocit unikátního zážitku. Je to mimo jiné i proto, že místo je součástí zapsané památky UNESCO označované oficiálně Historické město Banská Štiavnica a technické památky v jeho okolí. Všichni fasujeme přilby a baterky.
Průvodce nám popisuje každodenní život horníků, ukazuje pravidelné rýhy ve skále a vysvětluje, jak vznikly, či předvádí, jak si horníci v temném a hlubokém podzemí svítili. Rovněž nám s hrdostí líčí, jak se tu v roce 2018 konalo mistrovství světa v rýžování zlata. Hned si vzpomenu na svoji oblíbenou lokalitu severomoravských Zlatých Hor, kde se toto zlatokopecké klání taktéž často odehrává. Nezapomeňte se v prostorách dolu pozdravit se Štiavnickým Náckem, tedy přesněji s jeho sochou. My tuto lidovou figuru známe už z Banské Štiavnice. Nácko je hovorový výraz pro křestní jméno Ignác a tato postava představuje obyčejného, dobromyslného a veselého horníka. Lidová tvořivost k Náckovi postupně přidala vtipné i šibalské historky.
V obci Hodruša-Hámre se zároveň nachází i poslední funkční zlatý důl v celé střední Evropě – Rozália. Na jednu tunu vytěžené horniny připadá přibližně 10 gramů zlata, ale samozřejmě že se z natěženého materiálu získávají i jiné kovy.
Další pozoruhodností ve vesnici je určitě stavba s názvem Klopačka. Tato věž sloužila nejen jako strážní věž v době nebezpečí ze strany Turků, ale rovněž v době hornické činnosti i ke svolávání horníků do práce. To probíhalo klepáním (odsud název Klopačka) na dřevěnou desku. Deska měla z boků navrtané díry, které zajišťovaly specifický zvuk a také jeho dobré šíření do okolí. Věž je výjimečná rovněž svým hodinovým strojem pocházejícím z roku 1611 (v dnešní době denně ručně natahovaným) i tím, že má jen jednu ručičku.
V neposlední řadě nás překvapuje, že doslova na pár stovkách metrů ve vesnici míjíme hned tři kostely – dva katolické a jeden evangelický. I to je dokladem bohaté historie vesnice.
Unikátní vodní zařízení
Další raritou v banskoštiavnickém regionu jsou tzv. tajchy. Až do spuštění Panamského průplavu se v okolí Banské Štiavnice nacházelo největší vodní zařízení na světě. Několik desítek vodních nádrží (tajchů) bylo spojeno stovkami kilometrů náhonů a kanálů a v součtu měl celý tento systém rozlohu jako sto tisíc fotbalových hřišť. Tajchy v okolí Banské Štiavnice sloužily k zajištění vody pro těžbu zlata, stříbra a dalších kovů, ale chránily i doly před záplavami. Zároveň byl v rámci celé soustavy zajištěn pohon zařízení na úpravu rudy či mlýnů na mouku.
Vše fungovalo tak dokonale, že když přišel vynález parního stroje, Štiavnica jej v tu dobu v podstatě nepotřebovala a tajchy pokryly spotřebu energie regionu až do zavedení elektřiny. Do dnešní doby se zachovalo 24 tajchů a mnoho z nich je určených i k rekreaci. Největší tajch se nazývá Počúvadlo a najdete jej na úpatí vrchu Sitno. Nabízí koupání vhodné i pro děti a dostatečné zázemí v podobě nejen stánků s občerstvením. Oproti tomu například tajch s názvem Veľká Vodárenská je menší s náročnějším přístupem do vody, zato ale s nádherně tyrkysovou vodou. Dojdete k němu za pouhých deset minut od banskoštiavnického náměstí Sväté Trojice. A na takovém tajchu Klinger se například v zimě organizuje večerní bruslení.
Obranné hrady a kouřové signály
Sopečné pohoří Štiavnické vrchy je největší chráněná krajinná oblast na Slovensku. Nejvyšší vrchol se nazývá Sitno, tyčí se do výšky 1009 m n. m. a je z něj nádherný panoramatický výhled. Na podzim se okolní listnaté lesy zbarví do pestré palety barev a rozhled do krajiny je ještě krásnější. Sitno se současně označuje za nejvyšší bod bývalého supervulkánu Štiavnica. Přístupových cest na Sitno je mnoho. Můžete vyrazit jak od jezera Počúvadlo, tak i z vesnice Ilija. Dá se rovněž ale přijet i od Svätého Antona a využít poslední možné parkoviště označované v mapách jako parkovanie na Sitno. Jen pozor na podvozek auta, příjezd k parkovišti je plný výmolů. Cestou na vrchol Sitno určitě nevynechejte odbočku na stejnojmennou zříceninu hradu. Kamenný hrad ve středověku chránil přístupové cesty k Banské Štiavnici a hornickým osadám.
Drahé a barevné kovy z regionu byly totiž terčem zájmu loupeživých rytířů i nepřátelských vojsk. Kouřové signály a v noci pak ohně plápolající na strážních místech v prostorách hradu varovaly bohatou Banskou Štiavnici před nebezpečím. Na počátku 18. století byl nicméně hrad zničen a zůstaly z něj již jen ruiny. Tamní kámen pak o pár desítek let později posloužil zčásti jako stavební materiál pro nedalekou rozhlednu. Hradní rozvaliny a historky o zbojnících slouží jako zdroj dětských her a my dospělí tak musíme vyčkat, než je hrad (respektive to, co z něj zbylo) dobyt některou z ratolestí. Ztracenou energii lze pak následně doplnit v útulné chatě Andreja Kmeťa. Pokud vyloženě nespěcháte, nevracejte se ze Sitna rovnou zpět. Prozkoumejte ještě alespoň několik skalních bradel a věží v okolí s tajemnými názvy, jako jsou Jánošíkova posteľ, Zbojnícka kuchyňa či Kanceľ.
Ještě jeden hrad z původní obranné linie na svých cestách prozkoumáme, a sice Revište nedaleko městečka Žeravica. I tento hrad tvořil jeden z opěrných bodů v síti opevnění na kontrolu přístupu do bohatých hornických měst. Dnes z hradu zůstala jen zřícenina s krásnými výhledy do okolí. Nicméně v roce 2011 vzniklo občanské sdružení na jeho záchranu. Započalo se s obnovou objektu a do hradu se pomalu vrací život. I pro nás tak bude zajímavé se sem třeba za pár let vydat znovu a zjistit, co vše se v mezidobí opravilo a změnilo.
Vrcholy, menhiry a pralesy
Hned za vesnicí Hodruša-Hámre leží dva tajchy: Dolní a Horní. V obou se dá koupat a odpočinout si na menších upravených plážích. My parkujeme auto u Horného Hodrušského tajchu a nasedáme na lanovku. Cílem je okusit část jednoho z hřebenů po červené turistické značce. Z trasy se nabízejí výhledy po členitých vrcholcích Štiavnických vrchů a při vhodných podmínkách lze spatřit i Malou Fatru nebo Nízké Tatry. Prodírání vysokou travinou a hustými drobnými keři cestou na vrchol Tanád dává tušit, že po této trase opravdu mnoho turistů nechodí. A pokud vás další část hřebene zmůže, zkuste vydržet na další vrchol, Predné Rosniarky. Právě tady byste měli načerpat chybějící dávku energie. Magické menhiry – takový novodobý štiavnický Stonehenge na rozlehlé louce – by vám měly dodat harmonii, klid a sílu. Určitě zkuste spočinout, vhodnější místo třeba i na svačinu byste hledali jen stěží.
Aby byla zmínka o zdejší přírodě úplná, nelze opominout existenci pěti původních pralesů, které se ve Štiavnických vrších nacházejí. I to svědčí o výjimečnosti této lokality. A pokud by vám to všechno přece jen nestačilo, tak určitě lze zmínit i rozlehlé kamenné moře nedaleko vesnice Vyhne, minizoo v rámci školy ve Štiavnických Baniach (mimochodem je to jediná škola na světě, kde se jako povinný předmět vyučuje sokolnictví) či přes tisíc let staré sklepy vytesané v tufové skále v obci Baďan. Anebo si užít některé z lidových zvyků a slavností, které se v oblasti konají. Ať už to jsou Dny hojnosti v mikroregionu Jižní Sitno, výroba věhlasných badaňských březových metel, masopustní veselice Svätoantonský Hajnal, anebo novější humorná akce Výlov krokodýla v obci Banská Belá.
Dnes se samozřejmě není potřeba bát výbuchu bývalé sopky. Nic nám tak nebrání poznat, že Slovensko nejsou jen Tatry, Malá Fatra, Bratislava či další známé lokality, a vydat se tedy do Banské Štiavnice a jejího okolí. Je to region s mnoha zajímavostmi, světovými unikáty a raritami, přitom turisty poměrně opomíjený.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 6/2026.
