Záhada majáku na ostrově Eilean Mòr: Tři jeho strážci zmizeli beze stopy
Skaliska Flannanských ostrovů dlouho představovala pro námořníky plující mezi severním Atlantikem a skotským pobřežím vůbec nejnebezpečnější oblast. Když byl na jednom z ostrůvků v roce 1899 vybudován maják, přepokládalo se, že se do dějin zapíše zejména díky extrémně náročné stavbě. V roce 1900 se však odehrála událost, která maják proslavila z úplně jiného důvodu.
Stavba třiadvacet metrů vysokého majáku poblíž nejvyššího bodu na Eilean Mòr, jednom z Flannanských ostrovů ve Vnějších Hebridách u západního pobřeží Skotska, začala v roce 1895 na základě návrhu Davida Alana Stevensona z proslulé rodiny stavitelů majáků.
Jednalo se o velice náročnou stavbu, pro niž se na místě musela zbudovat přistávací mola, stovky schodů i úzká kolejová dráha. Samotný materiál pak museli dělníci vytahovat po více než 45 metrů vysokých útesech.
V prosinci 1899 bylo nicméně hotovo. Světlo majáku, který je dodnes v provozu, se nachází 101 metrů nad hladinou moře a viditelné je až na dvacet námořních mil.
Maják nesvítil
O rok později, v prosinci 1900, ovšem došlo k události, která maják proslavila z úplně jiných důvodů. „Patnáctého prosince si posádka projíždějícího parníku všimla, že maják nefunguje, a to navzdory nepříznivým povětrnostním podmínkám. Tato informace byla 18. prosince předána Severní majákové správě, avšak záchranná loď mohla přistát na ostrově Eilean Mòr až 26. prosince,“ popisuje na webu Northern Lighthouse Board generální úřad pro majáky, který má na starost vody v okolí Skotska a ostrova Man.
Ve stejný den pak byl správě majáků zaslán telegram s následujícím zněním: „Na Flannanských ostrovech došlo ke strašlivé nehodě. Tři strážci, Ducat, Marshall a Occasional, zmizeli z ostrova… Hodiny se zastavily a další náznaky naznačují, že k nehodě muselo dojít asi před týdnem. Chudáci, zřejmě je vítr smetl z útesů nebo se utopili při pokusu o zajištění jeřábu.“
Porušení předpisů
Následné vyšetřování objevilo na západním přístavišti rozsáhlé škody: pokroucené železné zábradlí, vytržené kotevní zařízení, poškozenou úzkokolejnou dráhu nebo balvany přemístěné obrovskou silou moře. To vše naznačovalo, že oblast zasáhla mimořádně silná vlna.
Vyšetřovatel Robert Muirhead dospěl k závěru, že dva muži šli zajistit vybavení u západního mola, zatímco třetí porušil předpisy a šel jim na pomoc. Všechny tři pak musela zřejmě zasáhnout obrovská vlna, která je smetla do Atlantiku. Těla mužů se samozřejmě nikdy nenašla, což rozvířilo celou řadu spekulací.
Děsivé zápisky
Objevují se například informace o tom, že na stole ještě stálo teplé jídlo, hodiny ukazovaly čas katastrofy nebo že se v denících správců majáku objevily děsivé zápisy. Tragický osud mužů se stal podkladem mnoha článků, básní, knih i filmů. Spekulovalo se například i o tom, že mezi muži došlo k hádce, při níž jeden zbylé dva zabil a pak zmizel. Historici nicméně upozorňují na to, že většina „záhadných“ detailů vznikla až později a neodpovídají původním vyšetřovacím zprávám.
Na ostrově se další strážci nicméně dál střídali až do roku 1971, kdy byl maják plně zautomatizován. Dodnes, stejně jako na jeho počátku, vysílá dva krátké bílé záblesky každých třicet vteřin.
Červencové číslo Lidé a Země
Pokud vás zajímají příběhy osamělých majáků, těšte se na červencové číslo časopisu Lidé a Země, které jsme sami pro sebe nazvali Lidé a moře. Čekají vás nekonečné horizonty, izolované ostrovy Atlantiku nebo ledové břehy Antarktidy. A to rozhodně není všechno. Na stáncích bude k dispozici nové číslo už od 8. července, koupit ho můžete také on-line.
