V senegalské rezervaci Djoudj se můžete pokochat milionovým hejnem tažných ptáků

Rezervace Djoudj je živé místo v deltě řeky Senegal na jihovýchodě stejnojmenného státu u hranic s Mauritánií. Ptáci zde odpočívají po náročném přeletu přes vyprahlou Saharu. Jejich trasa často dosahuje několika tisíc kilometrů letu a přírodní rezervace je nezbytnou zastávkou na jejich pouti. Tady, vedle Sahary, se totiž nachází osvěžující pestrá škála mokřadů, potoků, jezer a dalších životodárných stojatých vod. Proto není třeba vysvětlovat, proč si opeřenci tuto oblast tak oblíbili. Vodní plochy jsou první oázou pro téměř 400 druhů ptáků. Asi nejznámější pro oči turistů jsou plameňáci, ledňáčci, čápi a pelikáni, ale dominují tu také volavky, kolpíci afričtí nebo kormoráni velcí. Lákadlem nejsou jen ptáci, ale také početné populace krokodýlů, kapustňáci, prasata nebo i šakali.

Věční hladovci

Park je nezbytným místem pro stěhovavé ptáky cestující z Evropy do subsaharské Afriky a zpět. Migrace se skutečně rozjíždí až v prosinci a ohromující množství ptáků můžete spolehlivě pozorovat až do poloviny února. I poté uvidíte spoustu opeřenců, ale s menším počtem migrujících ptáků, kteří se vydávají na cestu na sever. Pestrý ptačí svět na březích i ve vodách řeky patří k vyhledávaným atrakcím. Nedoporučuji cestovat během dne, kdy jsou ostré stíny a slunce nekompromisně pálí. Ale i během těchto okamžiků si kolonie ptáků žijí svým životem. Nezapomenutelný je ostrov, na kterém se tísní tisíce mláďat plameňáků. Křik tmavě hnědých, sotva ochmýřených dospívajících už zdáli připomíná hladovou frontu před prázdným talířem. Řev a nekonečný pláč mláďat přitahují pozornost dospělých pelikánů, kteří starostlivě loví potravu pro své potomky. Nikdy nepochopím, jak rodiče poznají v záplavě úplně stejných jedinců to své mládě žádající potravu. Přesto šťastný potomek, který získává potravu, se na chvíli utiší, aby spolkl sousto do chvíle, než mu dojde, že porce žrádla nestačí. A tak rodiče opět odlétají za lovem, aby ukojili věčně hladové mládě. Pelikáni jsou považováni za vzorné rodiče a také za symbol lásky a péče. Žijí spolu monogamně pouze jednu sezonu a v dalším roce vytvářejí nové páry, kdy si vybírá nového partnera samice. Drásající zvuky, máchání křídel a klapání zobáky, to vše je netradiční podívanou pro každého příchozího. Bohužel i průvodce je nekompromisní a čas vyhrazený pozorování má své limity pro dobro ptačí kolonie. Ale to nevadí, protože nad hlavami si to stále brázdí hrdí pelikáni, kteří mají úctyhodné rozpětí křídel dosahující až 360 cm. Velkou zajímavostí u pelikánů je využití termických proudů k plachtění na velké vzdálenosti. Při letu ve skupině je často spatříte ve formě znázorňující písmeno „V“, což pomáhá ptákům šetřit energii, kdy využívají vzdušné proudy od ptáka před nimi.

Ranní pozorování

Vstát před východem slunce může být pro mnohé velká oběť, ale tady, na řece Senegal, je to nutností. Ranní výprava za pelikány je neopakovatelným zážitkem. Na vodních plochách je takové množství ptáků, že není možné vůbec proplout. Hejna fascinujících opeřenců brázdí rozlehlou řeku a svými zobáky pročesávají vodu. Připomíná to někdy mlátičky v akci, které prosíváním vody koordinovaně loví ryby. Úctyhodný zobák může být dlouhý až půl metru a není jen pro okrasu – je to dokonalý nástroj, který spolu s hrdelním vakem slouží k chycení a odcedění vody. Objem vaku je až 13 litrů a kořist je po ulovení celá spolykána: mohou to být i kilogramové kusy. Obvykle ptáci denně zkonzumují až dva kilogramy ryb. Zajímavá je při honbě za potravou i vzájemná spolupráce, kdy je kořist rojnicí naháněna až na mělčinu, kde už je jednoduché ji lapit.

Ptačí ráj

Centrem pozornosti jsou především pelikáni bílí, ale spatřit je možné taky pelikána rudohřbetého, kterému se někdy přezdívá i „africký“. Tento druh pelikána se od ostatních odlišuje svými výraznými rysy, jako je červenohnědý hřbet, šedé tělo a růžový zobák, který je v porovnání s jinými druhy poměrně krátký. Jeho krk je na rozdíl od ostatních pelikánů zbarven do žluta. Vodní plochy a mokřady jsou dočasným domovem i pro další druhy ptáků. Nepřehlédnutelní jsou kormoráni, kteří loví ve velkých skupinách a nereagují ani na průjezd lodi. Je až úsměvné spatřit jejich krky vyčuhující vedle sebe jako klubka hadů. Tady opět neúnavní lovci společně brázdí vody a lapají menší rybky. Když je žaludek plný, je potěšením pozorovat kormorány, jak se čistí a nastavují svá křídla prvním paprskům slunce. Stačí jen pozorně pozorovat břeh s vegetací, kde číhají různé druhy volavek. Typickým druhem jsou také ledňáčci, ibisové, motáci, čejky nebo kolpíci. Neuvěřitelná skladba druhů si tu vzájemně nepřekáží. Ve střehu jsou pouze krokodýli, kteří tady mají posvícení, stejně jako šakali, kteří se pod rouškou soumraku snaží ulovit nepozorné ptáky.

Kochání u jezera

Další možností, odkud lze pozorovat migrující ptáky, je Velké jezero (Grand Lac), kde jsou pozorovatelny, odkud je výhled na vodní plochy. Nevýhodou je větší vzdálenost, bez dalekohledu uvidíte jen malé tečky v dáli na obloze, připomínající hejno much. Množství skupin je takové, že někdy je nebe doslova celé poseto hejny. Ale pelikány poznáte bezpečně, jsou největší ze všech a někteří mohou vážit i 15 kilogramů. Tady, dál od vody, je půda rozpraskaná a v kalužích s vodou se rochní prasata savanová, která, když se přesouvají, legračně připomínají svými vztyčenými ocásky běžící anténky. Občas spatříte bloudící gazely nebo vás přivábí křik hus. Ten, kdo má rád přírodu, si neskutečně užívá každou minutu výjimečného zážitku.

Slavné centrum dění

Každý, kdo se vydává do rezervace Djoudj, nemůže minout město Saint-Louis. V místním jazyce wolof se mu říká také Ndar. Ale i původní název byl odlišný, říkalo se mu St-Louis--du-Fort podle pevnosti. A také proto, aby se název odlišil od ostatních míst stejného jména. Tady, na severu Senegalu u ústí stejnojmenné řeky, žije asi 170 000 obyvatel. Město plné štíhlých minaretů má své kouzlo hlavně na ostrově, který propojuje nepřehlédnutelný ocelový Faidherbův most z roku 1897.

Senegalské menu: ryby, cibule a skvělý „eintopf“

Světové chutě

Most, pojmenovaný po generálu Louisi Faidherbovi, bývalém koloniálním guvernérovi, se stal nejviditelnějším prvkem identity města i atrakcí. Určitě nikoho nepřekvapí, že autorem 500 metrů dlouhé ocelové konstrukce je Gustave Eiffel, autor pařížské dominanty. I když se historici nemohou dopátrat, jestli byl návrh přímo od slavného muže, nebo se na něm jen podílela jeho firma, všichni se asi shodnou, že nese výraznou „Eiffelovu stopu“. Zajímavostí je také původní záměr umístění mostu na přemostění Dunaje v Budapešti, kde se nelíbila jeho ocelová konstrukce. Nakonec byl převezen a zbudován v Senegalu. Mnohé neznalé překvapí konstrukce mostu, kdy několik železných oblouků na pilířích má v sobě zabudovaný i mechanismus, díky kterému se most otáčí, aby mohly proplouvat i větší lodě.

Koloniální minulost

Tady, v srdci města na ostrově u břehů řeky, se tísní stovky různých plavidel od velkých lodí po malé pomalované kánoe. Zde se od rozbřesku odehrávají mnohé příběhy života. Řeka byla vždy strategickým místem a snadným zdrojem obživy. Křižovatka cest přála obchodu a vody řeky přinášejí obživu mnohým rybářům i dnes. Jen díky intenzivnímu rybolovu nedaleké moře nepřináší už tak velké úlovky jako v minulosti. Celé rybářské flotily s vlečnými sítěmi jsou kompletní fabriky od výlovu po zpracování a ohrožují drobné rybáře s malými čluny. Přivézt nějaký úlovek je daleko těžší v prázdném oceánu.

Říční pevnost

Proslavené Saint-Louis založili Francouzi jako svoji říční pevnost na strategickém místě, kde se setkávají vlny oceánu a řeka Senegal. Původně bylo město založeno úplně jinde, blíže k moři, ale díky častým záplavám se nakonec rozhodlo o výstavbě dál po řece na neobydleném ostrově, který podle místních domorodců byl místem, kde strašili duchové. Samotná lokalita byla využívána už od 15. století, kdy odsud vyplouvali muslimové na svatou pouť do Mekky v Arábii. Místo využívali také portugalští, nizozemští a angličtí obchodníci. Vyváželi se otroci, zlato, kůže, včelí vosk, ambra a později také arabská guma. Město bylo v letech 1673 až 1895 hlavním městem kolonie Senegal a později až do roku 1902 dokonce hlavním městem celé Francouzské západní Afriky. Tedy území, kam patřil Senegal, Mauritánie, Guinea, Pobřeží slonoviny, Niger, Horní Volta a Dahome až po francouzský Súdán – dnešní Mali. Později se město stalo sídlem správy sousední Mauritánie, na jejímž území žádná větší města nebyla. Po získání nezávislosti se vedení země přesunulo do Dakaru a význam města pomalu upadal. Ale to nebránilo tomu, aby si uchovalo svůj šarm a noční život. Dodnes je kdysi slavná metropole vítaným turistickým lákadlem pro svůj klid a pohodu. Na rozdíl od rušného Dakaru tady každý příchozí relaxuje a objevuje bohatou minulost. Lákadlem jsou pestrobarevné koloniální domy, sídlo prefekta, ministerstva, radnice, pošta i muzeum fotografie. Hotel de la Poste a Aéropostale naopak propojuje historie letecké poštovní služby, byla tu totiž zásadní zastávka při přepravě pošty mezi Evropou a Jižní Amerikou.

Zrod lahůdky

Gurmety určitě potěší město i díky původu typického pokrmu ceb-u-djen, který se zrodil v této lokalitě. Pro Senegalce je ceb-u-djen nebo také thieboudienne senegalské národní jídlo. V překladu z jazyka wolof to znamená „ryba a rýže“. Obvykle se jídlo připravuje v jednom hrnci, kdy se vaří rýže s rybou, mezi běžné ingredience patří okra, lilek, maniok, batáty, mrkev, zelí, květák a cibule, které se vaří s rýží a kořením, aby jídlo získalo bohatou chuť šťávy z ryb a zeleniny.

Dobré vědět

• Vstupní formality: V současnosti platí pro země EU v Senegalu bezvízový režim na 90 dnů, tedy na letišti v Dakaru dostanete do pasu vstupní razítko, pokud má váš pas platnost alespoň ještě půl roku. Důležité je mít u sebe očkovací průkaz a v něm povinné očkování proti žluté zimnici. Úředníky toto razítko zajímá častěji než samotný pas. A pokud ho nemáte, dávají tučné pokuty.
• Doprava: Do Senegalu se dá doletět z Evropy s přestupem v Bruselu, Paříži nebo Lisabonu. Pro cesty do západní Afriky bývají levnější odlety z letišť v Mnichově nebo Berlíně. Často je cena o polovinu levnější než z Prahy. Ceny letenek začínají na 10 000 Kč s malým příručním zavazadlem. Z letiště do centra Dakaru jezdí autobus DemDikk nebo vlak, ale nevýhodou je, že nestaví přímo na letišti. Trať z centra Dakaru není dosud dostavěna. Rychlejší je taxi přes aplikaci YANGO, což je aplikace podobná známé aplikaci UBER.
• Měna: V mnoha směnárnách na letišti nebo z bankomatu je možné získat místní měnu CFA frank, která se také zobrazuje zkratkou XOF. Je to takové africké euro, které vytvořili Francouzi ve svých bývalých koloniích. Aktuálně za 1000 CFA zaplatíte necelých 40 Kč. Pozor, ještě můžete narazit na středoafrický frank, který má také pevný kurz svázaný s Francouzskou centrální bankou. Obecně se dá říct, že díky hodnotě měny může být v Senegalu dráž než u nás. Jelikož je nedostatek mincí a malých bankovek 500 CFA, tak všechno začíná na ceně 1000, tedy 40 Kč. Ceny pro turisty v dražších hotelech jsou dost podobné těm ve Francii. Senegal jako brána do Afriky patří k těm dražším zemím západní Afriky.

Jak na Djoudj

• Z Dakaru do Saint-Louisu jezdí pravidelné autobusy s místenkou, cesta trvá čtyři a půl až pět hodin s přestávkou na cestě.
• Dostat se do samotné rezervace vyžaduje dlouhé smlouvání. Cesta ze Saint-Louisu trvá přibližně hodinu a půl po prašné cestě. Možností je domluvit si organizovaný hromadný výlet u cestovní agentury. To je nejjednodušší a zároveň nejhorší varianta, protože organizovaný výlet vás zaveze k pelikánům obvykle před obědem, kdy je horko a ostré stíny.
• Nejlepší je si domluvit vlastní auto s řidičem nebo taxík na celý den, případně na několik dnů. Pozor, nestačí dojet jen k bráně parku, auto je potřeba několik dalších kilometrů k přístavu, kde se nalodíte na výpravu, a také pro pozorování ptáků v dalších lokalitách. Vstupenka do parku stojí 5000 CFA na den, poplatek za auto 15 000 CFA a povinný průvodce 10 000 CFA. Nejdražší je loď, která stojí podle počtu pasažérů od 40 000 CFA do 200 000 CFA na dvě hodiny.
• Ještě se od vás očekává spropitné. Pokud budete chtít pozorovat ptačí kolonie, budete muset přespat v bungalovech nedaleko brány parku v Campement Bidiel nebo Campement Njagabaar. Je dobré domluvit si ubytování hodně dopředu, kapacita není velká. Tady vám také uvaří obvykle rybu s rýží a je možné domluvit si o trochu levnější loď.