Španělský ostrov Gran Canaria: sedm tváří miniaturního kontinentu
Pokouší se o vás listopadový splín? Mezi vulkanickými skalami, arabskou poetikou a španělským temperamentem snadno pochopíte, co znamená život na „šťastném ostrově“. Za jediný den tu navíc můžete zažít čtyři roční období.
1) Světlo ostrova
V roce 1862 začala výstavba jednoho z hlavních symbolů Gran Canarie. Maják de Maspalomas není jen architektonickým skvostem, ale také pamětí místa a symbolem tří světů: oceánu, pouště a civilizace. I když se dnes nachází v turisticky nejexponovanější části ostrova, čas kolem něj stále plyne trochu jinak. Těžko si dnes představíme, že v době jeho vzniku tvořily jižní pobřeží Gran Canarie jen písečné duny a kamenné stezky pro velbloudy a kvůli odlehlosti místa trvala jeho výstavba třicet let. Mezi hotely, luxusními resorty a golfovými hřišti působí jako zjevení. V jeho přízemí dnes sídlí galerie a výstavní prostor, kde se střídají expozice věnované historii, umění i přírodě Gran Canarie.

2) Evropská Sahara
Unikátní pouštní krajina se rozkládá jižně od stejnojmenného letoviska a právem patří k nejnavštěvovanějším místům celého ostrova. Budete si tu totiž připadat jako v Africe. Fantastické tvary písečných dun, které místy dosahují až dvacetimetrové výšky, údajně vznikly ze sopečného tufu a zbytků korýšů. Od roku 1994 bylo toto území prohlášeno národním parkem, a je tak chráněno před další zástavbou. Naštěstí!

3) Roque Nublo
Další neoficiální symbol Gran Canarie touží zblízka spatřit snad každý, kdo nepatří mezi klasické plážové povaleče. Vrchol ve výšce 1813 m n. m. se vypíná v samém středu ostrova v obci Tejeda a jeho neobvyklý tvar je patrný už z dálky. Původní obyvatelé jej uctívali a jeho okolí bylo využíváno jako rituální místo. Dnes ho vyhledávají turisté hlavně kvůli výhledům na okolní horské masivy centrální Gran Canarie. Většinou dělá čest svému jménu a jeho vrchol se stydlivě schovává v mracích. Na vrchol Roque Nublo, tedy Oblačné skály, můžete vyrazit hned z několika stran. V každém případě si ale musíte udělat předem rezervaci. Bez ní není možné se na stezkách v jeho okolí pohybovat.

4) Evropská káva
Na Gran Canarii budete moci ochutnat také jedinečnou evropskou kávu. V malém městečku v údolí Agaete obklopeném horami noční teplota neklesá pod 18 stupňů Celsia, vegetace je výrazně zelenější, a tak se tu na plantážích kromě tropického ovoce daří právě kávě. Místní arabika je jemná, lehce vanilková a údajně přirozeně obsahuje menší množství kofeinu. Dopřávat si ji tudíž můžete až do pozdního odpoledne.

5) Jeskynní domy
Barranco de Guayadeque je největší roklí na ostrově, a přirozeně tak rozděluje severní a jižní stranu Gran Canarie. Největším lákadlem jsou skalní domy, které tu pro svá obydlí vystavěli někdejší domorodci zhruba 1000 let př. n. l. Největší koncentrace těchto obydlí vytesaných do skály se nachází na konci silnice v lokalitě Montaña de las Tierras. Většina z nich je již přestavěna na obchody se suvenýry, restaurace nebo ubytování, ale ty, které byly ponechány jako historické monumenty, vás vezmou na nezapomenutelný historický exkurz. Údolí je dostupné pouze autem. Z hlavní dálnice GC-1 sjedete poblíž letiště buď ve směru na Agüimes, nebo Ingenio, odkud už vás značení nasměruje přímo do údolí.

6) Mandle z Tejedy
Jedním z nejkrásnějších měst na ostrově je bezpochyby Tejeda, kterou najdete přímo v srdci hor. Pokud si sem uděláte výlet během února, zažijete rozkvetlé mandloně, které ji obklopují. Ochutnat dokonalé mandlové pečivo tu ale můžete celoročně. Město je také ideálním výchozím bodem pro pěší turistiku. Už samotné výhledy do okolí vám vženou krev do žil a chuť objevovat. Dohlédnete odsud přímo třeba na známou skálu Roque Bentayga.

7) Prehistorický kalendář
Nezapomeňte na Risco Caído a okolní Svaté hory, Montañas Sagradas. Unikátní komplex jeskyní se v roce 2019 dostal i na seznam světového dědictví UNESCO. Nejznámější z nich má tvar kupole s otvorem ve stropě, kterým dovnitř dopadá sluneční nebo měsíční paprsek, který v přesně určených dnech osvětluje rytiny na stěnách. Údajně se jedná o astronomický kalendář, tedy místo, kde lidé určovali roční období a plánovali sklizeň podle pohybu nebeských těles.




















