Ideální období k cestě do Thajska je v plném proudu. Hlavním tahákem jsou nádherné pláže, ale příroda byla k téhle asijské zemi štědrá i v jejím vnitrozemí. Přesvědčit se o tom můžete v řadě národních parků – například v sedmi následujících.
1) Doi Inthanon
Hned ten první je zřejmě i nejznámějším z nich. Snad díky tomu, že se v něm nachází (stejnojmenný) nejvyšší vrchol země (2565 m). Parku se proto někdy přezdívá Střecha Thajska. Výjimečný je i počtem ptačích druhů (přes 500), které poletují jeho stále zelenými mlžnými nebo smíšenými lesy. Ze savců tu už zůstaly jen menší druhy (prase divoké, gibbon či serau), a především netopýři. Nadmořská výška zajišťuje po celý rok chladnější klima a vyšší vlhkost, k níž přispívá i deštivé období od května do října.
2) Erawan
Ačkoli se v předchozím parku dá najít i několik vodopádů, jejich sláva se ani v nejmenším nemůže rovnat sedmistupňové kaskádě Erawan, která je dominantním prvkem stejnojmenného národního parku v provincii Kanchanaburi. Název odkazuje na slona z hinduistické mytologie, neboť nejvyšší stupeň může při zapojení fantazie připomínat sloní hlavu. Koupání v křišťálově čistých jezírkách s tyrkysovou vodou, mezi nimiž vede cesta lesem, jsou vítaným osvěžením. Chladivý úkryt nabízí v parku i několik jeskyní.
3) Khao Yai
První thajský národní park byl v roce 1962 založen ve střední části země. Rozkládá se na území pohoří Sankamphaeng, takže je oblíbený především mezi příznivci treků a horolezci. Hlavní vizuální hvězdou je tu ale opět vodopád: Haew Narok, největší z řady dalších. Tropický les a travnaté pláně jsou pak příležitostí spatřit bez větší námahy zajímavé druhy savců: slony, makaky indočínské, gibbony, jeleny muntžaky i sambary, dikobrazy nebo cibetky. Deštivé období opět probíhá od května do října, zbytek roku je obvykle suchý.
4) Kaeng Krachan
Největší thajský národní park leží u hranice s Myanmou – zatím tak trochu stranou zájmu turistů, přestože to k němu není daleko od hlavního tahu z Bangkoku na jih. Odměnou za zajížďku jsou (především během naší zimy) výhledy na krajinu s vršky kopců vystupujících nad hustou ranní mlhou, halící deštné lesy. Zážitkem je také projížďka loďkou po jedné ze dvou řek či po rozlehlém jezeře. Parkem poletují stovky druhů ptáků a motýlů, žijí tu ale například i levharti či poslední tygří mohykáni.
5) Khao Sam Roi Yot
Název parku se dá do češtiny přeložit jako „hora se třemi sty vrcholů“ a stojí za ním početné krasové kopce a další útvary, které zdobí krajinu u pobřeží Thajského zálivu, nedaleko letoviska Hua Hin. Více než třetinu rozlohy parku zabírají sladkovodní mokřady (největší v Thajsku), díky nimž se tu vyplatí pozorovat migrující vodní ptactvo. Za průzkum ale stojí i životem pulzující lesy, písečné pláže, krasové ostrůvky nebo tajemná jeskyně Phaya Nakhon s buddhistickým královským altánem. Žijí tu dva endemické druhy gekonů.
6) Kui Buri
Pokud chcete mít jistotu, že se ve volné thajské přírodě setkáte se slony, zamiřte jen o kousek západněji, k hranici s Myanmou. Park si můžete projet vlastním autem, nicméně do přísně chráněných částí se lze dostat pouze s průvodcem. Vyskytuje se tu také největší množství gaurů (nejmohutnější druh tura) v Thajsku a další divoká zvěř. Národní park Kui Buri je jediné místo v zemi, odkud se může odvážet pečlivě vybrané santalové dřevo určené ke kremaci členů královské rodiny. Sucho tu panuje od prosince.
7) Khao Sok
Nejjižněji položený (a dobře dostupný) park z naší sedmičky sestává především z deštných lesů a džungle. Považuje se za nejdeštivější místo celého Thajska, snad i proto se tu daří jedné z největších květin světa, vzácnému druhu Rafflesia kerrii. Živočišnou říši zastupují stovky ptačích druhů, sloni, turové gauři, sambaři, tapíři, medvědi malajští, gibboni atd. Turisty, kteří putují mezi plážovými letovisky, lákají i raftové chatky a nádherné krasové útvary na jezeře Cheow Lan, vodopády a jeskyně. Ideální je suché období od ledna do března.
