Ve středním a severním Německu potkáte Sněhurku i Karkulku, prolhaného barona Prášila i tajemného Krysaře. Zavede vás za nimi Pohádková stezka. Prochází totiž místy, kde si slavní bratři Grimmové zapisovali lidové příběhy, které se staly součástí dětství snad každého z nás.
Majestátní zámek Sababurg, obrostlý šípkovým trním, vyčnívá ze smíšeného lesa mezi Kasselem a Göttingenem. Růže a jejich motivy jsou tu všude. Vyjímají se ve vázách, jako stonek včetně trnů jsou tvarovány rukojeti skleniček na víno, z růží je marmeláda a voňavé narůžovělé pupeny se rozpíjejí v lahodném čaji. Něžná dívenka náhle pomalu procitá ze spánku za princovy recitace veršů a hudební kulisy violoncella…
Takřka dokonalé iluzi kouzelného pohádkového světa neubírá na působivosti, že protagonisté krátkého představení pro turisty jsou sympatičtí teenageři. Sababurg je totiž jedním z několika desítek zastavení na Pohádkové stezce. Tvůrci je vybírali podle toho, zda evokují konkrétní příběh, nebo jde o reálná místa, kde slavní bratři Grimmové na svých toulkách příběhy vyslechli, zapsali nebo kde legendy zdomácněly.
Zlatovlásčin hrad
Lázeňský Bad Wildungen na severu Hesenska se tak stal domovem Sněhurky, o které se tam vyprávělo. Mezi Alsfeldem a Fritzlarem, v hlubokých lesích na východ od Marburgu se zase rozprostírá kraj Červené karkulky, kde mladé dívky dodnes nosí o nedělích, svátcích a proslulých posvíceních červené čepičky ke kroji. Odvážná dívenka má v Alsfeldu i své muzeum. Nedaleko Sababurgu stojí za návštěvu také hrad Trendelburg, s masivní věží. Nedostupně působí okénko na samém vrcholu, kde zlá čarodějka zavřela dívku „Rapunzel“, v češtině Lociku, která své krásné zlatavé vlasy spouštěla dolů a po kterých se k ní nahoru dostal i princ.
Na rozdíl od pohádkových bytostí historkář baron Prášil skutečně existoval. Na svět přišel v dolnosaském Bodenwerderu na Horní Vezeře v roce 1720 jako baron Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen. V jeho rodném domě je radnice s pamětní síní. Před domem je kamenná dělová koule, na kterou si prý sedlal za letu.
Bratři Grimmové při sbírání lidových pohádek nachodili stovky kilometrů. V roce 1812 vydali svou první společnou sbírku pod názvem Kinder- und Hausmärchen, tedy Dětské a domácí pohádky. Byli i jazykovědci a průkopníci německého jazyka a sestavili rovněž německý slovník. Jejich další bratr, malíř Ludwig Emil Grimm, byl zase spoluzakladatelem první evropské umělecké kolonie ve Willingshausenu.
Ze selky vypravěčkou
Na mapě několikasetkilometrové Pohádkové stezky jsou rovněž místa, která znamenala mezníky v životě slavných bratří. Narodili se v Hanau, kde na starém náměstí Paradeplatz stojí jejich rodný dům. Před Novoměstskou radnicí shlížejí z podstavce Národního památníku na největším a nejkrásnějším trhu v Hesensku. Ve Steinau strávili dětská léta, která připomíná interaktivní muzeum, v Marburgu an der Lahn, kde studovali práva, na ně poutá patnáct zastavení včetně sošných hlav z pohádky o vlku a sedmi kůzlátkách umístěných na zdi v horní části města.
Nepsanou metropolí pohádkové trasy je Kassel, kde Grimmové strávili třicet let. Navštěvovali tu Lyceum Fridericianum a pracovali na univerzitě. V Kasselu dali dohromady sbírku pohádek, ale také Německou gramatiku a Německý slovník. V muzeu s bohatým archivem, situovaném v Paláci Bellevue, okouzlí malé i velké ojedinělá stálá výstava, která zahrnuje i originální ručně psané zápisky pohádek obou bratrů a druhý díl sbírky z roku 1819 včetně portrétu Dorothey Viehmannové.
Selka a matka sedmi dětí z Niederzwehrenu u Kasselu se živila prodejem brambor, zelí a salátu z vlastní zahrádky. Bylo jí 58 let, když jí místní farář představil dva mladé literární vědce prahnoucí po lidových pověstech, aby je mohli zapsat a zachovat tak dalším generacím. Nemohli být na lepší adrese. Předci ženy z otcovy strany byli totiž vyhnaní francouzští hugenoti z okolí Mét a Dorothea s výbornou pamětí byla přímo studnice příběhů. Grimmům, kteří ji navštěvovali dva roky, nadiktovala nejméně čtyřicet příběhů a jejich různých verzí z původní vlasti.
Krysařova pomsta
Legenda o Krysaři je německá stejně jako její dějiště. Dolnosaský Hameln, malebné město s hrázděnými domy a krásnou renesanční vezerskou architekturou. Mezi nejoriginálnější patří Krysařův dům, Rattenfängerhaus, ze začátku 17. století, ve kterém je dnes restaurace. Jméno je odvozeno od legendy, podle které měl Krysař vést děti ven z města. Psal se rok 1284, kdy se v Hamelnu objevil pestrobarevně oděný muž v klobouku s pérem. Když se ho mladá žena jménem Agnes zeptala, jak jmenuje, odvětil: „Nemám jméno. Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“
Hameln byl tehdy zamořen krysami, a tak neznámý nabídl řešení – zahraje prý na píšťalu a krysy melodii následují až do Vezery. Tak se i stalo. Radní mu ale peněžní odměnu odmítli vyplatit. Zklamaný a rozzlobený Krysař odešel, ale 26. června se vrátil. Opět lákal na melodii, ovšem už nikoli krysy, nýbrž místní děti. Závěr dramatického příběhu se liší. Jedna verze hovoří o tom, že žádné ze 130 dítek se nevrátilo, podle jiné se zachránil jen chlapeček, který legendu vyprávěl, další končí šťastným návratem dětí.
Hlodavci jsou ale dnes po městě všude: zobrazeni na dlažebních kostkách, suvenýrech, sladkostech, čepicích, je podle nich pojmenován likér i pivo, a dokonce existují ve formě preclíku. Sám Krysař (Rattenfänger) má mnoho podob včetně temperamentního živého průvodce. Pověst má i vlastní muzeum.
Mezi Hamelnem a Bad Pyrmontem stojí skvost – zámek Hämelschenburg. Je ukázkou nejenom nádherné vezerské renesance, ale i příběhu s pohádkovým koncem, kdy se rodilá Američanka Christine z Baltimoru před zhruba čtyřmi desítkami let během návštěvy Německa zamilovala a provdala za zámeckého pána z rodu von Klencke.
Zvířecí muzikanti
Grimmovská stezka se klikatí kolem Vezery, která byla v 16. a 17. století životodárnou tepnou regionu. Vede podél zámků, hradů, mlýnů, selských stavení, úrodných luk a pastvin, na kterých spokojeně odpočívají stáda ovcí, krav i koní, a vrcholí na severu v hanzovních Brémách a přístavu Bremerhaven. Slavné město a nejmenší spolková země s více než 1200letou tradicí proslavila pohádka o kvartetu muzikantů. K stárnoucímu oslovi se přidal pes, kočka a kohout, kteří utekli od svých pánů poté, co o zesláblé pomocníky ztratili zájem, nebo je dokonce, jako kohouta, plánovali k obědu.
Následovali oslíkův plán dojet do Brém a živit se tam muzikou. Nejdříve však poněkud nechtěně „zahráli“ loupežníkům, které vystrašili u hodování nad kořistí a vyhnali z domečku. Tam poté spokojeně zůstali. V Brémách, kam nikdy nedošli, na ně pamatuje bronzové sousoší u radnice. Bývá u něj fronta. Každý si totiž na ně chce sáhnout. Osel se má chytnout pevně za obě přední nohy, které jsou již pořádně oblýskané, a je dobré si u toho něco přát. Třeba návrat do říše pohádek?
Pohádková stezka
- Deutsche Märchenstrasse je jednou z nejstarších a nejznámějších ze zhruba 200 německých prázdninových cest.
- Měří na 600 kilometrů.
- Prochází přes 5 spolkových zemí, přes 60 měst a obcí.
- Vede z Hanau (rodiště Grimmů) až do Bremerhavenu.
- Křižuje 8 přírodních parků.
- Nabízí široké možnosti pro pěší turistiku, kanoistiku i cyklistické stezky.
Tip: Vezerská cyklistická stezka, jedna z nejhezčích v Evropě, mezi Münchhausenem a Brémami, 260 km.
www.deutschemaerchenstrasse.com
Bratři Grimmové a pohádky
- Bratři Jacob (1785–1863) a Wilhelm (1786–1859) Grimmovi zapsali vyprávění asi 40 lidí.
- Jejich sbírka obsahovala celkem 239 příběhů.
- Mezi nejznámější publikované pohádky patří: Sněhurka, Červená karkulka, Šípková Růženka, Jeníček a Mařenka, Popelka, Brémští muzikanti, Tři přadleny.
- Sbírka pohádek Kinderund Hausmärchen patří od roku 2005 ke chráněným dokumentům světové organizace UNESCO.
- Byla přeložena do více než 170 jazyků.
Tip autorky
Zita Senková, novinářka
Města na Pohádkové stezce nabízejí mnohem víc než jen připomínku práce bratří Grimmů. V Kasselu najdete Bergpark Wilhelmshöhe – největší horský park v Evropě. Začal se budovat v roce 1696 a jeho výstavba trvala 150 let.
V Brémách je výjimečná gotická budova Staré radnice a před ní 5,5 m vysoká socha Rolanda ze 14. století. Skvělé i Technické muzeum Universum Bremen. Bremerhaven zase nadchne amatérské vědce.
Mohou si prohlédnout Muzeum vystěhovalectví, výstavu Klimahaus nebo Muzeum námořní plavby.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 4/2014.
