Titěrný svět: Sameček pavouka je se svými sotva čtyřmi milimetry délky tak malý, že se celý jeho svět včetně pavučiny vešel do ústí květu tulipánu. Lepší místo pro past si vybrat nemohl. Vůně nektaru z květu láká jeho hmyzí kořist jako na běžícím pásu. Musí jen doufat, že nepřiletí něco, s čím se jeho tělesná schránka nebude moci měřit. Střet s obyčejnou včelou se v jeho očích podobá zážitku, jako by do člověka narazil rozběhnutý slon či nosorožec. Velké útvary v přední části těla však nejsou pavoukovy oči, ale důkaz, že je skutečně samčího pohlaví. Do zvětšených makadel si totiž ukládá sperma, aby ho pak mohl při nebezpečném páření předat mnohem větší partnerce.

Titěrný svět: Sameček pavouka je se svými sotva čtyřmi milimetry délky tak malý, že se celý jeho svět včetně pavučiny vešel do ústí květu tulipánu. Lepší místo pro past si vybrat nemohl. Vůně nektaru z květu láká jeho hmyzí kořist jako na běžícím pásu. Musí jen doufat, že nepřiletí něco, s čím se jeho tělesná schránka nebude moci měřit. Střet s obyčejnou včelou se v jeho očích podobá zážitku, jako by do člověka narazil rozběhnutý slon či nosorožec. Velké útvary v přední části těla však nejsou pavoukovy oči, ale důkaz, že je skutečně samčího pohlaví. Do zvětšených makadel si totiž ukládá sperma, aby ho pak mohl při nebezpečném páření předat mnohem větší partnerce. • Zdroj: Michael Fokt

Jekyll a Hyde: Nikdo dodnes neví, proč krajta zelená prochází takovou proměnou. Proč zelená? Při pohledu na tento snímek je ta jednoduchá otázka více než namístě. V dospělosti má tento škrtič skutečně smaragdovou barvu, která mu pomáhá splynout s korunami pralesních stromů Nové Guineje, kde číhá na kořist. Z vajíčka se však vylíhne v cihlově červeném nebo sírově žlutém šatě stejně jako toto mládě silné asi jako tužka. Jednu věc však mají krajty zelené děsivě účinnou už od vylíhnutí – tepelné zaměřovače v podobě jamek po stranách čelisti, které dokážou lokalizovat teplokrevnou kořist i v naprosté tmě. A to dokonce prostorově.
Kde jsi? Sameček tropického martináče je sám – ale ne nadlouho. Partnerskou krizi mu pomůže vyřešit neobyčejný orgán. Útvary připomínající lístky kapradin, jež mu vyrůstají z hlavy, jsou ve skutečnosti tykadla posetá statisíci smyslových čidel. Všechna dohromady jsou citlivá na jednu jedinou látku – samičí vůni lásky neboli vábicí feromon. Roztouženému nápadníkovi pak stačí jen letět za nosem. Tykadla rozpoznají pouhých pár molekul feromonu v krychlovém metru vzduchu a podle toho, kterým směrem je vůně silnější, dokonce fungují jako neomylná navigace. Dokonce i v pralesním prostředí navedou ženicha k nevěstě na vzdálenost větší než kilometr.
Nenápadný parádník: Někdy může být i neobyčejně nápadná barva dokonalým maskováním. Dobře to ví i bizarní ropušnice druhu Rhinopias eschmeyeri z Indického a Tichého oceánu. Být dalším pestrým kouskem korálového útesu hýřícím barvami se zkrátka vždycky hodí. Na rozdíl od živočichů napodobujících řasy se navíc pestrá kamufláž ropušnice hodí do většiny typů prostředí, se kterými se na útesu může setkat. Oči ropušnice jsou také maskované podivnými výrůstky, zároveň však trůní na vyvýšeném hrbolku jako periskopy na věži tanku. Ryba s jedovými ostny v ploutvích je totiž sama dravcem, takže musí mít přehled o pohybech kořisti ve svém okolí.
Převlékání kabátů: Hadí kůže je skvělým brněním – zadržuje vodu, je lehká a pružná. Má snad jen jedinou nevýhodu. Se svým majitelem neroste. Když se tedy had potřebuje zvětšit, musí se ze staré pokožky vysoukat stejně, jako my svlékáme ponožky. Ačkoli krajta vodní z Nové Guineje dorůstá sotva dvou metrů, za život se musí svléknout mnohokrát. Zbrusu nová pokožka připravená pod starou kůží se blyští jako duha. Může za to stejný fyzikální jev, díky kterému se duhově lesknou třeba mýdlové bubliny. V průhledné vnější vrstvě kůže se sluneční světlo láme a rozkládá na barevné spektrum.
Paradoxní kráska: Život kdesi uprostřed potravinového řetězce je těžký i pro tvora, který pro ty dole představuje obávanou hrozbu. Své o tom ví i sotva pěticentimetrová kudlanka Phyllocrania paradoxa z Keni. Větší dravce však mate důmyslným převlekem. Dokáže napodobit uschlý list způsobem, který prokoukne jen málokdo. Nejsou pro ni problémem dokonce ani jemné žilky probíhající uvnitř listů nebo zkroucené či zdánlivě okousané okraje. Před tělem má kudlanka složené lapací nohy, které se promění ve smrtící pasti pro všechny drobné tvory, jež v listí dravce přehlédnou.
11 Fotogalerie

Milimetrová reportáž: Nahlédněte do života živočichů, které je snadné přehlédnout

Michael Fokt
Michael Fokt

Ve světě drobných živočichů, kde se velikost aktérů měří na milimetry, se stejným metrem odměřuje i přesnost fotografické práce. Zdařilý snímek navíc často odhalí netušené věci, kterých si člověk jinak nevšimne. Na zahrádce za domem stejně jako třeba v tropickém pralese.

Snímky si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii:

Doporučujeme

Články z jiných titulů