Odvrácená tvář Ria de Janeira: Nahlédněte do světa favel, kde vládnou nebezpečné gangy
Caipirinha, socha Krista Spasitele a nádherné pláže s azurovým mořem tvoří jen jednu tvář slavného Ria. Favely odhalují mnohem temnější realitu tohoto města: svět, kde přežívání často převládá nad pohodlím a kde chudý život probíhá v těsném sousedství luxusních vil a pláží.
Complexo da Maré: pod dohledem gangů
Complexo da Maré je jedna z nejstrategičtěji položených favel ve městě. Leží vklíněná mezi tři hlavní dálniční tahy Zona Norte a mezinárodní letiště Galeão. Maré je notoricky známé svou vysokou mírou násilí kvůli přítomnosti drogových gangů. „Na druhou stranu je tu z hlediska běžné kriminality extrémně bezpečno, nikdo ti nic neukradne,“ doplňuje můj průvodce Rodrigo s úsměvem. Rodrigo v Complexu da Maré žije a pracuje dlouhé roky, proto má velice dobrý přehled o situaci ve čtvrti. Gangy podle něho fungují jako paralelní stát ve státě a mimo to, že suplují některé městské služby, přebírají na sebe také vynucování pořádku. „Při prvním prohřešku člověka zmlátí tak, že skončí v nemocnici. Pokud se to opakuje, tak ho jednoduše zabijí,“ vysvětluje.
S Rodrigem máme dohodu, že v ulicích favely nebudu fotit. „Nesmíš, za žádnou cenu,“ opakuje během dne několikrát důrazně. Prý zde platí pravidlo – nic nevidět, nic neslyšet. Všichni obyvatelé musí být loajální k vládcům slumu a veřejné focení s cizincem tady nikdo z nich rozhodně nechce. „Nemůžeš ani moc říkat, co si myslíš. Pokud bys třeba nahlas vykřikoval, že máš rád policii, tak jsi ve velkém problému.“
Na druhou stranu prý gangy lidem ve favele zlepšují život. „Tuhle silnici nechaly nedávno opravit,“ říká Rodrigo a podupává na nový asfalt. Gangy často poskytují služby, které stát nedodává. Tu opraví silnici, tam poskytnou finanční podporu nebo uspořádají fotbalový turnaj pro mladé chlapce ze slumu. Získávají si tím určitý tichý souhlas komunity a zajišťují stabilitu celého území.
Rodrigo pracuje v sociálních službách, a když se jdeme večer podívat k němu do práce, míjíme v potemnělé uličce několik kluků se samopaly. Rodrigo se s nimi zdraví a mně šeptá: „Patří mezi traficantes (pašeráky, pozn.), některé z nich znám už od dětství.“ Mnoho z těchto kluků vidí drogové gangy jako zdroj rychlého a velkého příjmu. Někteří si tím mohou získávat i chybějící respekt. Podle Rodriga je to ale hazard se životem. Policejní či vojenské akce jsou ve favelách časté a někdy končí velkým masakrem. Ten z října 2025 v Complexu da Penha a Complexu do Alemão však překonal vše, co bylo z poslední doby představitelné. Při zásahu zemřelo téměř 130 lidí. „Mezi lidmi se říká, že člověk, který akci nařídil, se chce stát senátorem a zásahem demonstroval sílu,“ upozorňuje Rodrigo. „Ironické je, že během zásahu nechytili žádného velkého bosse, jen malé ryby,“ krčí Rodrigo ironicky rameny.
Dva kroky proti mafii
Dlouhodobé působení drogových gangů a s nimi spojené násilí vyústily v roce 2008 ve vznik programu Pacifikace favel, který nabral na intenzitě před mistrovstvím světa ve fotbale 2014 a olympijskými hrami 2016. Jednalo se o dvoufázovou strategii. Prvním krokem ozbrojených složek byl vpád do favel a vytlačení gangů, často nesmírně násilně. Druhým krokem potom bylo nasazení stálých jednotek UPP (Unidade de Polícia Pacificadora, Pacifikační policení jednotky), které měly budovat vztahy se zdejší komunitou. U některých favel jsou dodnes k vidění velká modro-bílá SUV s ležérními policisty uvnitř. U jiných, obzvlášť na severu města, však stojí těžce ozbrojená obrněná vozidla vojenské policie.
Zatímco ve favelách jako Vidigal nebo Santa Marta program pacifikace zafungoval úspěšně, v jiných kýžený výsledek bohužel nepřinesl. Konkrétně z Complexu do Alemão se gang Comando Vermelho při zátahu dočasně stáhl do hor, ale brzy se stejně vrátil zpět. V Complexu da Maré proběhla pacifikace za účasti armády v roce 2014 před mistrovstvím světa ve fotbale a podle Rodriga moc úspěchů nepřinesla. „Pacifikace jsou k ničemu. U nás ve favele se dlouhodobě nic nezměnilo. Jen to přineslo další násilí,“ říká rezignovaně.
Dnes patří Complexo da Maré mezi nejnebezpečnější místa v Rio de Janeiru. Přesto zde Rodrigo stále bydlí a stěhovat se pryč nehodlá. „Já se vlastně nemám úplně špatně. Za nájem zde platím v přepočtu 150 USD měsíčně a do práce chodím pět minut,” říká s upřímným úsměvem. Prý se snaží žít spokojený život, jak to jen jde. „Ale v neustálé přítomnosti zbraní a násilí to jde těžko,“ zakončuje náš rozhovor.
Večerem se nesou výstřely. Hudba se na chvíli odmlčí a lidé ztichnou, jenže sotva odezní střelba, ulice znovu ožijí.
Vidigal: pod dohledem UPP
Vidigal patří, na rozdíl od Complexu da Maré, mezi favely, které byly pacifikovány relativně úspěšně. Stala se z něho taková „chic“ favela. Začaly zde vznikat hostely a stylové bary. Nicméně gangy nezmizely, pouze ztratily veřejnou kontrolu nad územím. „Jedou tady úplatky, policie funguje hned vedle gangsterů, nic nevidí, ale aspoň se tady nestřílí,“ odpovídá rezignovaně na můj dotaz Danilo, který se ve Vidigalu narodil.
Z vrcholu Vidigalu je úžasný výhled na Ipanemu a Leblon, dvě z nejluxusnějších čtvrtí Rio de Janeira. Danilo ukazuje na vysoké domy u pláže v dálce pod námi a odkrývá zdejší veřejné tajemství: „Tam dole bydlí drogoví bossové ve svých apartmánech. Za vším je korupce. Policie často spolupracuje s gangy a dá jim echo o zátahu dopředu,“ říká odhodlaně. Místní zpravodajství potvrzuje, že v minulosti proběhlo několik úspěšných zásahů v bohaté čtvrti Zona Sul i chudých favelách. Zásahy odkryly, v jakém luxusu si bossové žijí. Zatímco mnoho obyvatel favel nemá ani kanalizaci a žije v nuzných podmínkách, při zásazích se policie pravidelně dostává dovnitř luxusně vybavených vil s bazény a zabavuje drahé limuzíny.
Že policie umí tnout i do svých řad, dokládá Operace Calabar z roku 2017, v rámci které zadržela 90 vojenských policistů podezřelých z napomáhání mafii a prodeje zabavených zbraní soupeřícím gangům. I přes to je ve favelách důvěra v policii podle Danila minimální: „Lidé z nich mají často větší strach než z mafie. Podívej se, co se stalo v Complexu do Alemão a Penha. Policajti stříleli úplně na všechny, bylo jim jedno, jestli na traficantes, nebo obyčejné obyvatele favely,“ říká rozčileně s narážkou na policejní útok z října 2025. Policie zde obecně není příliš v oblibě také kvůli zneužívání moci. Mnozí místní tvrdí, že se UPP) staly novým gangsterem favely.
Čtvrti otroků
Brazilský institut geografie a politiky uvádí, že na základě sčítání z roku 2022 je 73 procent obyvatel favel černé nebo smíšené rasy (preto a pardo). Tak vysoký podíl je důsledkem zrušení otroctví bez sociální, ekonomické a urbanistické podpory. „Mimochodem Brazílie zrušila otroctví jako poslední země v Americe,“ upozorňuje Danilo. Mnozí bývalí otroci se po propuštění přesunuli do měst, kde hledali uplatnění, jenže dostupné bydlení chybělo. „Proto začali osidlovat kopce. Ty byly hůře dostupné, zemědělsky nevyužívané, a proto ekonomicky méně zajímavé,“ vysvětluje. Tento vzorec se v průběhu 20. století několikrát opakoval, a tím došlo k vyčlenění ohromného množství lidí na okraj společnosti.
Podle Danila je velkým problémem rasismus. „Brazílie je nejrasističtější země na světě,“ hodnotí situaci. Portugalské impérium bylo hlavním aktérem transatlantického obchodu s otroky a Brazílie se stala největším cílem dovozu afrických otroků na světě. Kvůli stovkám let otrokářství a kolonialismu má Brazílie multietnickou populaci — mnoho lidí má evropské, africké i domorodé předky a identifikuje se jako smíšená nebo afro-brazilská. Historicky byla Brazílie poznamenána nerovným rozdělením půdy a přírodních zdrojů, které vždy patřily velkým statkářům a průmyslovým magnátům. „Většinu bohatství tady drží bílí,“ uzavírá Danilo. Jeho slova potvrzuje i Brazilský institut geografie a statistiky, podle kterého 70 procent bohatství drží běloši, a naopak Afrobrazilci tvoří 75 procent nejchudší populace. Brazilská vláda se snaží situaci řešit a jako jedno z řešení zavedla tzv. Lei das Cotas, systém rezervací pro znevýhodněné skupiny obyvatel na federálních univerzitách a ve veřejné správě. Zda bude tento systém pozitivní diskriminace úspěšný, se uvidí.
Rocinha: Symbol proměny
Motorky stojí seřazené na stanovišti u vstupu do favely. Jedna po druhé vyváží ostře točenými serpentinami zdejší obyvatele do jejich domovů. Mototaxi je tady hlavním způsobem dopravy. Nahrazuje veřejnou dopravu a dává práci mladým.
Rocinha je rozlehlá barevná mozaika postavená na strmých svazích, kde se cihlové a betonové domky tisknou jeden na druhý. Uličky tvoří spletitý labyrint protkaný hustou černou pavučinou elektrických kabelů. „Vždycky když přijde elektrikář něco opravit, žasnu, jak ví, kam který drát vede,“ směje se Aline, když procházíme její favelu. Aline je zdejší umělkyně a narodila se tu.
Rocinha využívá každý kousek prostoru. Hustota osídlení je extrémní a terén těžko přístupný. „Nové domy se tady nahoře nedají moc stavět, proto si lidé vytvářejí různé přístavby,“ ukazuje. Tento slum je totiž nejlidnatější favelou nejen v Riu, ale v celé Jižní Americe. Podle oficiálních údajů zde žije 70 000 obyvatel. „To říkají úřady, ve skutečnosti nás je tady přes 300 000,“ upozorňuje Aline. Jiný pohled úřadů ovšem vnáší zdejším lidem do běžného života mnoho problémů. „Třeba odpad. Čtyřikrát méně lidí znamená čtyřikrát méně svozů,“ ukazuje Aline na hromadu odpadu.
Rio, na rozdíl od jiných měst s velkým podílem chudého obyvatelstva, má jedno specifikum a tím je vertikální socioekonomické rozdělení města. Zatímco většina metropolí je rozdělena například na chudý východ a bohatý střed, zde je to jinak. „Chudí lidé žijí ve favelách na kopcích a bohatí dole. Favely častokrát stojí v těsné blízkosti bohatých čtvrti,“ upozorňuje Aline a ukazuje na mrakodrapy okolních čtvrtí Gávea nebo São Conrado. Najdou se samozřejmě výjimky, ale pro většinu favel toto pravidlo platí. Dokonce i ve favele Rocinha je prý levnější bydlení na kopci než dole na úpatí. „Ale začíná se to měnit, protože nahoře je mnohem větší klid, zatímco dole v centru panuje hluk a provoz. Bohatší lidé z naší favely se proto začínají stěhovat na kopec,“ vysvětluje.“
Na dotaz, jak bezpečná vlastně Rocinha je, reaguje Aline pozitivně. „Naše favela byla pacifikovaná. Zdejší život má sice k ideálu daleko, ale v rámci možností se tu žít dá.“ Její slova podtrhuje i narůstající rozmach turismu. Z Copacabany a Ipanemy sem denně proudí stovky turistů, aby na dvě hodinky nakoukly do odvrácené části Ria. Vše je organizované a pod dohledem. „Vzniklo zde i několik hostelů, stačí se u vstupu do favely registrovat,“ radí Aline. Turismus tu má svou pozitivní i negativní stránku. „Ve svém okolí mám několik přátel, kteří byli v tak špatné životní situaci, že zvažovali přidat se k mafii. Nakonec se však stali turistickými průvodci a nyní žijí spokojený život,“ vypráví Aline. Rocinha se ale kvůli turismu potýká s velkým nárůstem cen a ty začínají být pro místní lidi v některých částech této favely neudržitelné.
Favely
- Neformální osady vznikly na dříve nevyužitých pozemcích a vyznačují se hustou, živelnou zástavbou a často nedostatečnou infrastrukturou.
- Slovo favela pochází z názvu stejnojmenné rostliny, která rostla na kopci Morro da Favela, kde roku 1887 vznikla první z brazilských favel. Založili ji příchozí vojáci z války v Canudos. Když nedostali slíbený žold ani pozemky od vlády, usadili se v Riu na kopci Morro da Providência, kde si začali stavět provizorní bydlení.
- Pro mnohé Brazilce s nízkými příjmy představují favely jedinou cenově dostupnou možnost bydlení v blízkosti pracovních příležitostí ve městech. Ekonomika favel je poháněná primárně malými podniky, jako jsou kadeřnictví, pekárny, hospody a mnohé další.
- Favely jsou kolébkou mnoha brazilských kulturních fenoménů. Především jsou úzce spojeny s vývojem a popularizací hudebního žánru funk carioca. Mnoho známých brazilských umělců, ale také sportovců má své kořeny právě v těchto komunitách.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 4/2026.
