Cyklistické srdcovky Václava Zrna
S partou kamarádů jsme si založili cyklistický tým Depre Repre a snažíme se alespoň dvakrát ročně vyrazit na pořádný cyklovýlet, ať už po Evropě, nebo po krásách Česka. Naše výpravy nejsou jen o najetých kilometrech, ale hlavně o dobrém jídle a objevování nových míst. Tady je pár mých nejoblíbenějších.
1) Stelvio (Itálie)
Město Bormio samo o sobě je kouzelné – kamenné domy, malebné náměstí a dechberoucí výhledy na okolní hory. Ale skutečné dobrodružství začalo ve chvíli, kdy jsme nasedli na horská kola a vydali se na legendární stoupání na Stelvio. Každá zatáčka, každá serpentina (celkem 48) nás přibližovala vrcholu, ve výšce 2757 metrů nad mořem. Stoupání bylo náročné a zároveň nádherné. Okolní horské štíty, louky a dramatické útesy mě nutily každou chvíli zastavit a udělat fotku. Po cestě jsem potkával spoustu dalších cyklistů, všichni se navzájem povzbuzovali. Na vrcholu to byl neuvěřitelný pocit a cítil jsem se jako vítěz. Výhled na serpentiny pod námi a vzdálené vrcholky Alp nás odměnil za každou kapku potu.
2) Chopok (Slovensko)
Pojeďme se projet na Chopok? No jasně, to je výzva, která se neodmítá! Začali jsme v Liptovském Mikuláši, projeli krásným Demänovským údolím a postupně se propracovali až k Jasné. Odtud už začalo pořádné stoupání až do chvíle, kde už to nešlo a kolo jsem nesl na rameni. Občas jsem měl pocit, že spíš šplhám než jdu. Kameny pod nohama klouzaly, kolo na zádech těžklo a vítr mi připomínal, že na Chopku není nikdy nic zadarmo. Ale když jsme se konečně vyškrábali na vrchol, výhled na Nízké Tatry a Liptovskou kotlinu byl k nezaplacení. Sjezd dolů? Po kamenném chodníku jsme víc šli, než sjížděli. Nakonec to byl velký zážitek odměněný dole v Kolibě Bystrina haluškami a vychlazeným pivem. Tenhle výšlap byl šílený a s cyklistikou neměl moc společného, ale stálo to za to!
3) Hundstein (Rakousko)
Tohle byla jedna z těch tras, které začínají docela nevinně – malebnou cestou podél jezera Zell am See, ale pak rovnou nekonečné stoupání, kde člověk přehodnocuje všechna životní rozhodnutí. Cesta se vinula lesem a každá zatáčka slibovala, že „tohle je určitě poslední prudký úsek“ – a samozřejmě nikdy nebyl. Výškové metry naskakovaly neuvěřitelně rychle, a čím jsme byli výš, přibývalo sněhu a výhledů na Zell am See a okolní Alpy. Poslední úsek jsme museli krotit i přední kolo, aby se nezvedalo. Na vrchol ve výšce 2117 metrů nad mořem jsme nakonec nedorazili kvůli sněhu, ale i tak se nám naskytl panoramatický pohled – Grossglockner na jedné straně, Kitzbühelské Alpy na druhé a hluboko pod námi Zell am See.
4) Lacets de Montvernier (Francie)
Ikonické serpentiny, které každý cyklista musí zažít alespoň jednou v životě. Nádhera umocněná tím, že se ten den jela etapa Tour de France! Ráno jsme vyrazili z městečka Saint-Jean-de--Maurienne, všude kolem cyklisté z celého světa, obchody plné suvenýrů s motivy Tour a kavárny plné lidí. Před námi bylo 17 ostrých vlásenek na zhruba třech kilometrech s průměrným sklonem kolem osmi procent. Na fotkách to vypadá nádherně, ale v reálu nás pěkně pálila stehna. Nahoře jsme našli perfektní místo u trati, kde jsme čekali na peloton. Když se objevil hlavní balík s favority, fanoušci šíleli, křičeli jména jezdců a mávali vlajkami. Vidět tu rychlost a sílu závodníků přímo před sebou bylo neuvěřitelné! Skvělý pocit – být součástí jednoho z nejlegendárnějších výstupů Tour. Den, na který se nezapomíná!
5) Mallorca (Španělsko)
Tyhle srdcovky musím zakončit Mekkou cyklistiky – Mallorcou s pohořím Tramuntana, kam denně vyrážíme z městečka Alcúdia na severu ostrova. Je tu rovinatý terén, zvlněné silnice i stoupání všech sklonů a v každé vesničce možnost se posilnit. Šlapeme přes přístav Port de Pollença k majáku Formentor s výškou 210 metrů na nejsevernější výběžek ostrova, pak zpátky přes staré město v Pollençe, kde si vyběhnu po křížové cestě ke kostelíku, kde je nádherný výhled. Výšlap končíme u přehrady Gorg Blau pod nejvyšším vrcholem ostrova Puig Major (1445 metrů nad mořem). Celou cestu se jen kocháme výhledy na malebné zátoky. Prostě dokonalost!
