Veronika Souralová: Mravenci tu jsou miliony let, my za nimi jen kulháme
Veřejnost ji zná jako elegantní dámu a ředitelku Czech Photo, která v Národním muzeu předává ceny nejlepším fotografům. Uvnitř ní ale vře duše divoženky, která nejraději leží v bahně pralesa, čeká na tmu a pozoruje fascinující svět hmyzu.
Veronika Souralová v dalším díle podcastu Exoti popisuje, jak našla cestu zpět k vlastní tvorbě, proč ji fascinuje dokonalá organizace mravenišť a co ji o hodnotách západní civilizace naučil pobyt u domorodého kmene Baka.
„Já jsem asi víc ta divoženka,“ přiznává otevřeně Souralová. „Ta Veronika, která předává ceny s prezidentem, je taková moje slupka pro veřejnost. Uvnitř mě to vře. A čím jsem starší, tím je to dramatičtější. Jako by mi vnitřní hlas říkal: 'Hele, ještě musíš všechno stihnout, už na to nemáš nekonečno času'.“
Před deseti lety, když přebírala vedení společnosti Czech Photo, musela svou vášeň pro fotografii upozadit. Manažerská práce ji pohltila. „Záhy jsem zjistila, že mi to mega chybí, že kus mě zmizel,“ vzpomíná. Dnes se ale k vlastní tvorbě vrací s novou energií. A její cíl? Ten nejmenší možný. Makrosvět.
