Loďky kolem císařského paláce v Tokiu při sakurových slavnostech Hanami

Loďky kolem císařského paláce v Tokiu při sakurových slavnostech Hanami Zdroj: Dalibor Skoupil

Kjóto
Ósaka
Dalibor Skoupil
4
Fotogalerie

Japonsko očima Čecha: Supermoderní i ultratradiční

V zemi vycházejícího slunce žil Dalibor Skoupil dva roky. Za tu dobu ho stihlo leccos překvapit, ať už příjemně, či naopak. Jak na svůj ostrovní domov vzpomíná?

Co vás do Japonska přivedlo?

Byla to má práce, v níž se zabývám fyzikou hyperjader. Vzhledem k tomu, že se stejnou problematikou zabývá několik japonských univerzit a institutů, bylo přirozené po skončení doktorátu na FJFI ČVUT zamířit na postdoktorandskou pozici do Japonska. První rok svého pobytu jsem strávil na předměstí Tokia, ve druhém roce jsem působil na Univerzitě na Kjúšú, která se nachází na předměstí Fukuoky. Díky tomu jsem mohl poznat, jak to vypadá v japonském velkoměstě, a také jsem mohl na vlastní kůži zažít japonský venkov a přírodu.

Čím jste se v Japonsku zabýval?

Běžní čtenáři časopisu Lidé a Země by nejspíš chtěli vrátit předplatné, kdybych se rozpovídal o detailech své práce. V krátkosti mohu jen říct, že na japonských ostrovech působí mimo jiné několik týmů fyziků, kteří nám poskytují cenná data pro ověřování předpovědí našich modelů. A jelikož fyzika je souhra teorie s experimentem, vzájemná spolupráce experimentátorů a teoretiků je nejen vítaná, ale přímo nutná.

Jak se liší mentalita místních od té naší?

Často se tvrdí, že jenom Japonci sami sobě rozumějí, jelikož dlouhá léta izolace z Japonců vytvořila národ s jedinečnou mentalitou. Obecně bych řekl, že japonská společnost je hodně kolektivistická a podřízena hierarchii. Přísná hierarchie se odráží například i v jazyce, kdy kromě tykání a vykání má japonština ještě jednu zdvořilostní úroveň, která se používá pro komunikaci s lidmi, kteří jsou na společenském žebříčku výrazně výše.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Na první pohled je zřejmé, že Japonci tráví v práci mnohem více času. Odejít dřív, než odchází šéf, se považuje za neslušné. Začne se brzo ráno a končí se večer v baru při nomikai. Další odlišností je to, že japonská domácnost stále ještě inklinuje k roli ženy v domácnosti a muže, který chodí do práce a nosí peníze. Ovšem pozor – žena je tou, která se o vydělané peníze stará! A rozvody jsou ze společenského hlediska tabu, které lze prolomit jen ve velkých městech.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Na Japonsku se mi hodně líbí, že pro pohyb po městě hojně využívají jízdních kol. Před supermarketem pak například kromě velkého parkoviště pro auta najdete i velké parkoviště pro kola. To nepříjemné pak ale může přijít, když své kolo zaparkujete tam, kde to není dovoleno, a znovu se s ním shledáte až v odlehlé části města, kam ho mezitím odtáhli. Příjemným překvapením pro mě také bylo, že dnešní Japonsko je prakticky nekuřácká země a kouření je povoleno jen v určených místech. Takže se člověku nestane, že jde po ulici za kuřákem v oblaku dýmu. Co mě ale naopak zcela šokovalo, bylo zjištění, že platba kartou byla v jinak supermoderním Japonsku při mém pobytu ještě před pár lety naprosto raritní záležitostí.

Je něco, s čím jste se tam nedokázal smířit?

Bylo by asi příliš silné tvrdit, že jsem se s něčím nesmířil. Ale velmi nepříjemný mi přišel japonský zvyk neříkat ne. Vyjádřit nesouhlas se považuje za nezdvořilé, a proto se tomu Japonci vyhýbají. Když se například domlouváte na novém projektu s kolegou a on vám řekne, že je to komplikované, vy sice vyrozumíte, že bude potřeba nad přípravou a řešením strávit hodně času, ale kolega vám přitom říká, že o projekt nemá zájem. Stejně tak jsem si nezvykl na to, že v japonských městech je většina ulic bezejmenná. Názvy mají jen hlavní třídy. A když k tomu připočteme, že architektura japonských měst je hodně uniformní, je poměrně snadné se někde ztratit.

Chybělo vám něco z domoviny?

Jednoznačně dobrý chleba. Japonci převzali od jiných kultur mnohé, pečivo znají taky, ale na dobrý chleba tam nenarazíte. A další věcí, která mi chyběla ještě víc než chleba, jsou odpadkové koše v ulicích. Prakticky jste tak nuceni si odpadky donést s sebou domů. Překvapením pro mě bylo také zjištění, že kromě odpadkových košů v ulicích japonských měst nejsou ani odpadky. Nejsem si jist, jestli by to tak bylo i u nás.

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?

Japonskou organizovanost. Například na dopravu v rámci celého Japonska stačí jedna kartička. Úžasná je také japonská slušnost. Zaujalo mě například, jaké panuje ticho v japonských prostředcích hromadné dopravy.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Doko kara kimašita ka? Odkud jste přijel? – Čekó. – Óóó! Podobných rozhovorů jsem absolvoval bezpočet. Japonci o Česku vědí, spousta z nich zná Prahu, kterou obdivují kvůli její architektuře. Znají také české pivo, Plzeň, o které já říkám, že je to aktuálně nejlepší japonské pivo, jelikož plzeňský pivovar patří pod japonský koncern Asahi. V tokijské cykloprodejně, kde jsem si na jaře 2017 kupoval silniční kolo, jsem na zdi objevil plakát s obrazem Alfonse Muchy. Na druhou stranu také potkáte Japonce, kteří ještě nestihli zaregistrovat rozdělení Československa. Například v Sapporu při Sapporo juki macuri, festivalu sněhu, jsem objevil mapu světa, na které bylo Československo v celku.

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?

Podle mého názoru většina Japonců cestuje spíš v rámci japonského souostroví. Když chcete lyžovat, jedete do Nagana. Pokud se chcete slunit na pláží, hurá na Okinawu. Chtěli byste se místo toho vydat do velkoměsta, které nikdy nespí? Tokio je jasná volba! Máte raději klid v přírodě? Kjúšú a Šikoku se nabízejí… A k této rozmanitosti si ještě přidejme, že se Japonci na všech těchto místech domluví svou mateřštinou a mají ke všemu japonský servis, na který jsou zvyklí. A také to, že z Japonska je to všude daleko.

Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Japonsku ještě nebyl?

Japonsko bych rozdělil na dvě sféry. Tu první tvoří zdánlivě nekonečná velkoměsta. A tu druhou potom venkov a nádherná příroda. Asi záleží na každém, kterou sféru preferuje. Ale já si myslím, že je třeba zažít obě. Na začátek bych doporučil podívat se do Tokia, které je s celou svou aglomerací tak obří, že jsem mu přezdíval Nekonečnov. Potom bych navrhoval podívat se do „čtyřměstí“ Kjóto–Ósaka–Nara–Kóbe, z nichž každé má svoji vlastní historii a atmosféru, díky čemuž tvoří v podstatě výkladní skříň Japonska. A až budete mít dost přelidněných měst, stačí zmizet z Honšú. Půjčte si v Sapporu auto nebo kolo a projeďte Hokkaidó. Anebo objeďte vlakem kolem dokola Kjúšú.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Asi jako většina návštěvníků Japonska jsem si myslel, že se mým nejoblíbenějším místem v Japonsku stane Kjóto. Těch nádherných chrámů, co tam mají! Ale taky ty davy lidí… Zřejmě jsem nebyl sám, kdo otevřel turistického průvodce. Teprve když jsem trávil v Japonsku svůj druhý rok a vypravil se na víkend do Nagasaki, jsem objevil místo, které mi přirostlo k srdci. Dnes se sice mezi Fukuokou a Nagasaki staví nová trať šinkansenu, která bude brzy v provozu, ale já jsem ještě jel „courákem“, jehož trať opisovala pobřeží a poskytovala nádherné výhledy. V Nagasaki jsem si pak užíval zajímavé architektury složené z japonských a koloniálních prvků, kochal se výhledy na přístav a moře a také se seznamoval s jeho dlouhou historií, která není omezena jen na neblaze proslulé události na konci druhé světové války.

A oblíbené místní jídlo?

Rámen! Japonci rámenu říkají nudle, já rámenu říkám nudlová polévka a oni se mi kvůli tomu smějí. Přitom jsem rámenu dlouho nemohl přijít na chuť, a to hlavně kvůli způsobu, jakým se jí. Japonci vytahují dlouhé nudle z vývaru hůlkami a hlasitě při tom srkají. A zkuste v restauraci nahlas srkat, když vás celý život učili to nedělat. Celý rok mi trvalo, než jsem se k tomu odvážil! Ale potom jsem ochutnal hakata tonkocu rámen a veškerý stud byl ten tam. Další pochoutkou je okonomijaki, japonská pizza, která má svůj domov v Ósace a Hirošimě. V obou městech mají jedinečnou verzi okonomijaki, obě jsou výborné, i když já malinko preferuji tu hirošimskou se smaženými nudlemi.

Kterých pět výrazů byste použil pro popis Japonska a jeho obyvatel?

Organizovanost, uniformita, slušnost, technologie, sakura.